Ne větší než kostka másla, velmi specifická vůně (pro někoho zápach), barva dlouho uleželého sýra. K tomu jelen uprostřed skoku.

Celé generace matek jeho pomocí drhly naše trenýrky, špinavé ponožky dovezené z pionýrského tábora neprodyšně zabalené v igelitovém pytlíku, jakož i dívčí šatičky nesoucí důkazy realistické hry na vaření. A nejen matky oceňovaly tohoto po namočení mazlavého pomocníka, mnohé babičky a dědečci na něj nedali dopustit ani v oblasti tělesné hygieny. Proč si kupovat mýdlo s vůní šeříku, když je tu ono prověřené s jelenem? A i zahrada se po očistě mydlinovou vodou dala zalít… Žel, po 118 letech se Rakona Rakovník rozhodla výrobu tohoto unikátu ukončit. Prý pro velký zápach při vaření mýdla. Ale kdož ví, mít paranoiu jako má Fox Mulder ze seriálu Akta X, řekl bych, že za tím stojí mimozemšťané, spiknutí nadnárodních korporací nebo…raději ani nedomýšlet. Na trhu nám zůstává pouze bezpohlavní mýdlo Lanza, sněhobílé, každý kousek jako unikát zataven ve folii…a ještě k tomu bez jelena. Až budete v rukách držet poslední kousek z vašich domácích zásob, přivoňte k němu, promněte v prstech to mazlavé blátíčko a rozlučte se s jelenem. Legenda vám právě odtéká do výlevky. Zvolat: „Mýdlo s jelenem je mrtvo, ať žije mýdlo Lanza!,“ mi nějak nejde přes rty… /Petr Siska/