Takhle nějak to zpívá Wabi Daněk ve svém hitu, kteří si mnozí (pohříchu mylně) vykládají jako reakci na listopad 1989. Citací jsem chtěl jenom dokázat, že listopad, měsíc již čistě podzimní, má své kouzlo pro každého citlivého mezi námi. Ale čím?

Narodil jsem se 12. listopadu 1984, 5 let a 5 dní před událostmi na Národní třídě a 2 dny před Jakubem Rounem z TS Praha/Companie. Tento smutný měsíc tedy pro mne byl od dětství prosaickým symbolem mých narozenin, kdy jsem vždycky dostal kupu dárků a nad babiččiným moučníkem strávil pěkné potemnělé odpoledne. Postupem času, jak mi přibývalo let, dárků úměrně ubývalo, ale už mi to pak tolik nevadilo. Nehodlám tu nudně popisovat, jaká událost změnila můj pohled na „hmotné statky“, ale, zkrátka a dobře, daleko víc jsem si začal vážit samotného aktu oslavy. Domů se totiž na jedno odpoledne sešlo mnoho příbuzných, mnohé z nichž jsem celý rok neviděl, se kterými se až do noci hovořilo, co nového u nich, vyprávěly se staré rodinné zkazky a vůbec, vládla „pospolitá atmosféra“ (to je ale fráze, co?). Oslava mých narozenin se tak často přirozeně proměnila v velkou rodinnou veselici, kdy jsem pocítil pouto sounáležitosti k jedné velké, lidské rodině. Došlo mi tak, že ta věc, která mi na světě zůstane, i když mě opustí přítelkyně, přestoupím na jinou školu nebo přijdu o své kamarády, bude moje RODINA. Tak jsem se oklikou dostal k tématu nového, pěkného, zářivého, listopadového Proteinu, k RODINĚ. Opět na vás čeká několik článků navazujících na minulé číslo, kdy se budou různí lidé zamýšlet nad tím, co pro ně RODINA znamená. Slova vpravdě moudrá, která možná i v některých z vás vyvolají podobné nálady a rozjímání. Což bude jen dobře. protože listopadové dlouhé večery jsou jako stvořené na meditace o sobě a o jiných. Příjemné přemýšlení v kruhu rodinném, nebo při čtení nového Proteinu, nebo při cestě hromadnou dopravou, nebo při počátečních vánočních nákupech, přeje Váš /Štěpán Černý/