Minority Report Steven Spielberg je bezpochyby jednou z nejvýraznějších tváří naší popkultury, má svůj styl a diváci jsou na jeho film ochotni jít už jen kvůli tomu, že je to „od Spielberga.“

Je nesmírně pilný, neboť během 30 let natočil přes 20 filmů, které figurují v první desítce žebříčků divácky nejúspěšnějších filmů, desítky filmů produkoval svým kolegům, je jedním ze tří zakládajících členů mediálního impéria Dreamworks. Zároveň je to tvůrce s velkou nevyvážeností své tvorby, dá se říci, že hit většinou střídá velký propadák, o čemž jsou dokladem právě minulá devadesátá léta: Hook, Jurský park, Schindlerův seznam, Jurský park 2, Amistad, Zachraňte vojína Ryana, Umělá inteligence. V polovině devadesátých let se zdálo, že je Spielberg vyřízenou personou, unavenou z honu na příliš mnoho zajíců, zdálo se, že již nemá co říci, někteří mluvili o tom, že „hravý chlapec dorostl v muže“ či dokonce o „smrti největšího snílka.“ Přece, náhle překvapil s oscarovým „Zachraňte vojína Ryana.“ Další palba kritiky se však snesla na jeho hlavu s uvedením Umělé inteligence dle scénáře zesnulého režiséra Stanleyho Kubricka. A vida, máme ho tu zpátky, tentokrát s Minority Report! V příběhu natočeném dle sci-fi povídky P.K.Dicka o úřadu PreKrim, který využívá třech lidí vidoucích do budoucnosti k eliminaci zločinu (pachatelé jsou zadrženi ještě dříve, než mají šanci jej dokonat), je všechno to, co máme u Spielberga rádi – silný příběh, který v okamžiku, kdy si diváci téměř začínají oblékat kabáty, vyrukuje se zvratem, který zaboří diváky do sedačky na dalších 40 minut, doplněný tradičními (povinnými) spielbergovskými úvahami o smyslu, hvězdné herecké obsazení (a teď nemám zrovna na mysli poněkud přeceňovaného Toma Cruise) i trikové „vychytávky“ ze slavného studia ILM. Je zde však ještě něco navíc – opravdu hutná atmosféra, která velmi dobře těží z tzv.žánru noir (vše zdůrazněno filtrem s nádechem do modra) a něco, co jsme u Spielberga ještě neviděli: černý humor. Toho, jak jsem se domníval, není Spielberg naprosto schopen, snad jen takového toho blahosklonného, vřelého a lidského, kterým např. v našich končinách špikuje svá díla tvůrčí tandem Svěráků. Necháte-li se zlákat a po projekci vám kdokoli řekne slovní spojení „švédská zdravotní sestra“ či „výměna očí“, dáte mi za pravdu. Z herců zaujme velmi dobře zahraný „záporák“ v podání Collina Farrela /hrál s Chlopinem ve filmu Hartova válka/ a hlavní hvězda Tom Cruise alespoň vyloženě neexhibuje. Zvykli jsme si u něj, že má tendenci celý film „hrát na sebe“, ale tentokrát má natolik dobře napsané postavy svých spolu/protihráčů a zkázňující Spielbergovo režijní vedení, že divákova averze vůči němu přinejmenším nestoupá. Filmu je však nutno i něco vytknout: zejména konec ve svém happyendu vyznívá poněkud cukrkandlově. Ten už je zase úplně z jiného soudku. Kdyby byl konec trochu méně jednoznačný - tj. více temný - filmu by to rozhodně prospělo. Stejně tak zamrzí i pár dějových „oslích můstků“, z nichž první (v tovární hale na automobily) je takového druhu, že kdyby se neobjevil, film by musel skončit. A ne nepodstatnou roli hraje i přílišná délka – zkrácení o 10 minut by bezmála 150 minutovému filmu neublížilo. Výše zmíněné však ve filmu na první shlédnutí jen těžko postřehnete a tím méně by vám to mohlo vadit. Nedejte se odradit mediální masáží a ani ukázkami, které jsou jakoby a’ la Matrix. Ve filmu jsou maximálně dvě akční scény, které navíc děj účelově posunují dál. Pro ty z vás, kteří nemají rádi sci-fi z obavy, že tam po sobě „střílí čárkami“, je tu dobrá zpráva: film je celkově méně sci-fi, než se na první pohled zdá. Stejně tak příběh má šanci se ve vás zahnízdit déle než na dvě hodiny. Spolu se Spielbergem vstupujeme do 21.století, co za budoucnost nás čeká? /Petr Susika Siska/