Hollywood v koncích, Allen též?! Allen Stewart Konigsberg, známější pod svým uměleckým jménem jako Woody Allen, je velice plodným umělcem: píše divadelní hry, povídky, každé pondělí hraje v klubu na Manhattanu se svými přáteli jazz (hra na klarinet je jeho koníčkem od dětství) a vedle toho všeho také natáčí filmy, kterých má za sebou již 33.

Ten zatím poslední otevíral letošní filmový festival v Cannes a nese název Hollywood v koncích (Hollywood Ending). Allen je znám svým satirickým pohledem na všechno možné, zejména na mezilidské vztahy (a ještě zvlášť na vztahy mezi mužem a ženou). Tentokrát se kromě vztahů zabývá také svojí druhou životní parketou – filmy. Bere si na mušku doslova sebe sama a své filmařské okolí od producentů až po rádoby hvězdičky spící s režiséry (tedy s Woodym alias Valem Waxmanem) jen kvůli své hypotetické hvězdné roli. Režisér Val Waxman, jak se zdá, má již svá nejlepší léta za sebou. Jeho dva Oscaři se pravděpodobně stydlivě schovávají v zaprášené vitríně a raději se ani nedívají na to, co jejich majitel již drahnou dobu vyrábí – špatné filmy a reklamy. Ovšem znenadání přijde přímo zázračná nabídka od jeho bývalé ženy, která na něj nezapomněla, a kromě filmového scénáře mu také nabízí i kousek sebe. Val se rozhodne nabídku přijmout a plný energie se dá do příprav natáčení, ovšem večer před první klapkou se mu přihodí docela zásadní věc (a pro režiséra věc snad nejzásadnější) – oslepne. Z tohoto faktu pak Allen samozřejmě těží po většinu filmu a nutno říci, že velice zdařile. Dočkáme se gagů nejen situačních (u slepce se jich nabízí víc než dost , ale také, a to především, gagů slovních, jak jsme v Allenových dílech zvyklí. Hollywood v koncích je film opravdu velice upovídaný. Slova na Vás z plátna lítají jako kapky v hustém dešti na sklo jedoucího auta a titulky sotva dokáží vše pojmout. Proto je výhodná dobrá znalost angličtiny, která zpřístupní alespoň část z rozhovorů, která se do titulků nedostala. Pod přívalem slovních vtipů a glos lze ale také pozorovat rovinu kritickou a jaksi „mravoučnou“, kterou bychom určitě neměli opomíjet, a to se týká jak filmů, tak mezilidských vztahů. Za jednu z nejhezčích a nejzásadnějších scén (a těch Allen nemívá mnoho) považuji tu, kdy se režisér Waxman (tedy Woody sám) rozplývá nad krásou své bývalé ženy a říká: „Každý manžel by měl na chvíli oslepnout“. Myslím, že Allenova věta by se měla zobecnit, a že každý z nás by měl na chvíli oslepnout, protože po většinu času si toho, co máme a co vidíme, až tragicky nevážíme. Podle Allena je Hollywood v koncích, ale podle mě není určitě v koncích Allen, čehož dokladem je jeho právě uváděný film. Dokud bude filmy točit on, zbývá naděje na vtipný snímek, který nenápadně divákovi sdělí, jaký je, a jaký by spíše být měl. /Lukáš Jirsa/