Jedná se o kurz, kde by se člověk měl naučit, jak bezpečně a správně stavět nízké lanové překážky, které můžeme využít při svých aktivitách nejen s dětmi. Kurz probíhal čtyři dny a byl plný nabitého programu. Den začínal rozcvičkou v 7 hodin ráno a poslední povinný program končil ve 22 hodin. Poté se již odehrával volný program, kde jsme spolu s ostatními účastníky a instruktory mohli prohodit pár slov, zapět písně,…


Na kurz jsme vyrazili jako severská parta šesti lidí z našeho skautského střediska YMCA Sever. Celý kurz probíhal na skautské základně Senečák v Plzni. Na kurzu nízkých lanových aktivit nás bylo spolu s vyškolenými instruktory něco okolo padesáti. Všichni účastníci i naše severská parta se rozhodla být s lany kamarád.

Lef doposud sám s lany nikdy nedělal a tím pádem nad tím nikdy moc nepřemýšlel. A tak se odhodlal jet spolu s námi na Lanáč. Teprve až tam zjistil, co vše je zapotřebí při přípravě a realizaci lanových aktivit. Pro Lefa je to nová výzva a doufá, že se postupnými kroky posune ve schopnosti vázat překážky s jistotou a nadšením.

Pro Standu to celé byla a je jedna velká výzva. Sice ho lezení vždy bavilo, ale z výšek měl a má pořád velký respekt. Lanové překážky staví s rozvahou. Vše si raději minimálně třikrát zkontroluje, ale když pak po nich leze, tak se nebojí a užívá si danou chvíli.

Tvoření lanových aktivit Vořecha vždy lákalo, ale nikdy moc nevěděl, jak nějakou pořádně vytvořit. Takže když se mu naskytla příležitost jet na kurz, tak ani chvilku neváhal a chytl příležitost za pačesy.

Každý jsme se rozhodli vyjet na Lanáč z jiného důvodu. A každý s jiným očekáváním. Lef vyjel na kurz za novými zážitky a zkušenostmi. A jeho největším očekáváním bylo že si osvojí nové dovednosti, které bude moci využít ve své činnosti, kterou v YMCA vede. Což se naplnilo a naučil se spoustu nových věcí k vázání překážek.

Oproti tomu se Standa chtěl zlepšit ve vázání uzlů. Jelikož si před kurzem nebyl jistý, jaké uzle jsou nejlepší na použití k lanovým překážkám. Díky tomuto kurzu si vše ujasnil a doučil, co bylo třeba a teď si ve vázání věří mnohem více.

Vořech měl s Lanáčem podobné úmysly jako Lef. Rozhodl se jet, aby mohl do svého oddílu přinést nové zajímavé aktivity. A jeho největším očekáváním bylo plně ovládat konstruování nízkých lanových překážek, a to se taky stalo.

Každý během tohoto prodlouženého víkendu zažil spoustu intenzivních zážitků. Pro Lefa byl jeden z intenzivních zážitků stavění první lanové překážky, kdy špatně pochopil zadání, a přesto aktivně se svým parťákem začal stavět. Nebylo to pro ně zrovna nejjednodušší, a dalo jim to zabrat. Bohužel předtím než dokončili překážku, tak jim jeden z instruktorů řekl, že již vypršel čas a mají jít za ostatními. V tu chvíli Lef zjistil, že v této části se měli jen naučit vypínání lan, a že až v druhé časti budou stavět překážky. Veškerá jejich práce přišla vniveč a museli začít od nova.

Standovy zážitky zahrnovali pády, balancování, oblézání a další akrobatické kousky na lanových překážkách. Mezi jeho nejintenzivnější zážitky patří zkoušení nových lanových překážek jako ježdění sudetskou tramvají, vyhýbání se dvou tuktuků v úzké uličce Nového Dillí a procházení přeplněným metrem.

Nejintenzivnější zážitek Vořech prožil poslední večer, když se dozvěděl, že musí na další den vymyslet program s lanovými překážkami pro skauty, kteří přijedou otestovat naše nově nabyté dovednosti. V prvním okamžiku si Vořech myslel, že je to jen hloupá sranda. Pochvíli mu ale došlo, že není. A zároveň, že to je nejlepší možnost, jak zhodnotit a uplatnit jeho nabyté zkušenosti. Během prvních dnů, když jsme se zaposlouchali do tamní řeči instruktorů, zjistili jsme, že Lanáč má svůj žargon, který jsme doposud neznali. V průběhu kurzu jsme si některé názvy mohli osvojit.

Jedním z nich je Spotter. Což je člověk, který se využívá při nízké lanové aktivitě. Většinou těchto lidí bývá více a mají za úkol jistit člověka, který leze na dané lanové překážce. Jištění se provádí vlastním tělem, povětšinou rukama, a má za úkol zmírnit potencionální pád na zem. Tato úloha se může z počátku zdát jako velmi jednoduchá avšak při jejím správném provedení člověk zjistí, že je to mnohdy náročnější než samotnou překážku lézt. Dalším z nich je například Mostovka. To je jeden ze způsobu vypnutí lana, při němž se využívá kladkového principu pomocí dvou karabin a repky.

Loďák je uzel, u kterého jsme si před kurzem mysleli, že nemá moc využití. Ale jak jsme zjistili, tak není lepšího uzlu k uvázání lana ke stromu. Obzvlášť, když se k němu udělá pojistka a ještě pojistka pojistky.

Setkali jsme se i s cizími slovy jako je Review. Je to aktivita na konci programu, kde si účastníci mají uvědomit, co zažili, jak se k tomu postavili a jak se při tom chovali, aby si mohli kromě vzpomínek také odnést nějaké poučení a lépe porozumět sami sobě.

Slovo Panenka nám bylo už známo a označuje útvar, do kterého se váže lano a bylo jednodušší jej pohodlně přepravovat. Pak byly výrazy typu Ráčna, který je nám znám jako výraz pro nástrčkový klíč, ale instruktoři ho používali pro kamioňáckou kurtu, což bylo dosti matoucí.

Pro nikoho z nás nebyl tento kurz naším prvním. Pro Lefa byl velmi vydařený oproti jiným, které absolvoval. A to díky tomu, že jsme zde vše hned zkoušeli na vlastní kůži. Dokonce i během přednášek, kde jsme danou tématiku následně zkoušeli v praxi. Jediné, co mu zde chybělo, byly odpočinkové chvíle, kterých během dne bylo velmi málo Díky skvělému kolektivu jak účastníků, tak i pořadatelů by Standa tento kurz ohodnotil na výbornou. Během zábavného programu se Standa naučil mnoho nových věcí, které bude moci využívat v jejich skautském oddíle. Tento kurz nebyl Vořechovým prvním. Za to to byla první akce, kde ho místní kuchařka Mína pleskla přes zadel, když si šel napustit vodu do kuchyně. I přesto by kurz celkově ohodnotil za 1, protože kurz mu předal spoustu informací a naučil ho, že není radno lézt k Míně do kuchyně.

Většina věcí končí sladkou třešničkou navrch. V tomto případě tomu však bylo naopak. Kyselou třešničkou na dortu se stal pozitivní nález COVID-19 u jedné instruktorky. Všichni absolventi tak museli skončit v karanténě. My jsme tuto negativně pozitivní informaci díky Bohu zjistili již při cestě domů, kdy jsme všichni byli pohromadě v jednom autě a nerozjeli jsme se tak do svých rodin. Podařilo se nám zapůjčit chatu od známých, kde můžeme společně přečkávat karanténu. Všichni jsem vděčni, že nemusíme být doma sami, či riskovat případné další šíření nemoci a můžeme si užívat společný prodloužený čas. Kde můžeme sdílet a vstřebávat zážitky spojené s Lanáčem.

Článek sestavila Blecha (Ráchel Jiroutová) na základě vyprávění Standy (Samuele Pospíšila), Lefa (Adama Sejkory) a Vořecha (Jana Matějky), YMCA Sever, foto: Obel