Ať už si o fenoménu filmového Pána prstenů myslíme cokoliv, nelze se nepozastavit u toho, který má na svědomí - dle vašeho hodnocení - úspěch či neúspěch tohoto projektu. Je jím divý muž Peter Jackson, který nemá svým oblým vzezřením daleko k těm, kteří jsou hlavními hybateli děje jak knižní, tak filmové verze knihy - hobitům.

I v nejtřeskutějších mrazech - a že si jich tvůrci při natáčení museli užít - chodil v kraťasech. Jeho vous a vlas hřeben či nůžky neznají. Blázen, řeknete si. A jistým dílem máte pravdu. Jen blázen by začal před deseti lety pracovat na třídílném projektu, který zhltne 270 milionů dolarů, bude se natáčet děsivých 18 měsíců. Jen blázen by se rozhodl zfilmovat nejkultovnější ze všech kultovních knih, kterou Tolkienovi fanoušci znají tam i zpět zpaměti a bedlivě bdí nad každou změnou ve scénáři. Jen blázen by se rozhodl bojovat s producenty, kteří mu kvůli podivnosti a nepříliš velké komerčnosti jeho předchozích filmů (2 horory, jedno drama, jeden paradokument a jedna těžko zařaditelná podivnost) nedůvěřují. Jen blázen, nebo ten, v němž se zabydlel sen. Již jen vloni uvedený první díl celosvětově vydělal trojnásobek nákladů na celou trilogii. U dílu právě uváděného tomu bude podobně. Ale o peníze…o ty jde až na posledním místě. Znakem úspěchu projektu rozhodně nejsou. Že Pán prstenů uspěl, může být sice důsledek důkladné mediální masáže, která “to do nás pere ze všech stran”, ale také tím, že se Tolkienův sen podařilo zhmotnit. Že lidé podobné velké příběhy vidět či slyšet potřebují. Možná tím více, čím méně rozumí příběhům vlastním. Na úplném počátku však stál sen a odvaha udělat první krok. /Petr Siska/