Jaký nápad? No řekněte sami. Každá YMCA by mohla vydávat svůj časopis, aby poskytla informace o tom, co nabízí svému okolí, tedy na vesnici, či ve městě. Udělat takový časopis, aby se na to dalo koukat a nebylo to spíše na ostudu a nevyčerpávalo síly dobrovolníků, je fakt vysilující.

To byl příklad YMCA Praha, která je strašně roztahaná po celém hlavním městě. A potřebuje nutně něco, co by stmelovalo a informovalo. Ale neřekli by jste, jak vysilující je dělat i těch 8 stránek. Není však síla na to, dělat čtení i o YMCA jako takové, jejím poslání a životě jejich členů. No a přesně to je to, co chceme zase dělat my. Je to o celé YMCA o jejich členech, o poslání, historii, zamyšlení, o křesťanství... No a co navrhuješ? Tak proč by si nemohl každá lokální YMCA jen poslat do naší redakce ten svůj plátek a vsunout si ho jako přílohu do Proteinu. Přesné lokální info + celosvětový servis pro všechny ymkaře. YMCA potřebuje sjednocující prvek, dobrou propagaci a profil jednotného hnutí, jako nikdy předtím – dejme to dohromady! Čekám na to, jak na smilování, že to většině dojde. Navrhuji, abychom to dali všichni dohromady při nákladu cca 1000 už můžeme shánět i sponzory, pro které zatím nejsme zajímaví. A tak by se mohly snížit náklady a pak by se stalo... Co by se stalo? No nech mě domluvit. Stalo by se, že by konečně mohlo členstvo cítit nějakou příslušnost k něčemu. Za členský příspěvěk by třeba dostávalo Protein domů, takže by bylo v obraze, v kontaktu, v rodině. Nemusel bych pak trapně vysvětlovat, že se sice stanou členy YMCA, ale nemají z toho nic, než dobrý pocit. Díky Proteinu a tomu, že jsem byl v zahraničí, vím, že jsem členem organizace, na kterou jsem hrdý a ke které se hlásím, i když dělá momentálně trochu ostudu. Co tě štve v poslední době na YMCA, zdá se mi, že máš v zásobě pořád nějaké to “ale”? Už strašně dlouho přemýšlím, jestli má YMCA už za sebou to nejhorší. Když tak sleduji, co se v ní děje, je mi z toho dost zle, a jistě nejsem sám. Člověk, který se s ní setká v jednotlivých lidech ani netuší, že má YMCA také lidi, kteří jsou hladoví po určité moci, kterou si také díky YMCA mohou dobýt. Dnes se mi u ymkařů všeobecně stává, že si je pletu s nějakými ztracenými podnikateli. Zatímco dříve to byli spíše mladí, teď spíše taková ta “ztracená” generace, co nějak hledá cestu ven. Ale v zásadě je to tím, že jsme ztratili všichni víru a taháme to ze svých sil, jenže k čemu to, když je to bez naděje, bez smíření? Je to asi nevyhnutelné, ale musí se s tím něco udělat. Také YMCA je politika a máme všichni možnost se v ní naučit společně dobře vycházet a budovat mosty. Nemůžeme ale budovat pomocí otrocké práce a císařských výsad pro vyvolené. Takoví, jací jsme v YMCA, jsme totiž také ve společnosti. Já říkám, že YMCA je velký trenažér na opravdový život a tím i na politiku. Pokud se smíříme s tím, že budeme “úspěšnou” YMCA budovat takovými malými podvody a ústupky z čestnosti a fair play, jak se tomu děje, YMCA nikdy nebude Božím nástrojem, jak jsme si deklarovali a jak mnohdy trapně “přísaháme” při valných shromážděních. Jsme jenom lidé, nebo jsme také služebníky toho jiného království? Idea se nám ztratila a bratrství – sesterství také. Běda mladým, kteří se na YMCA budou ptát – co jim povíme? Co dnes dělá YMCA tak zajímavého, co by už nedělal někdo jiný? Chce to zase něco víc! Nemáš pro čtenáře také nějakou vtipnou historku? Raději snad ani ne. Tu o křečkovi Ferdovi už beztak všichni znají a hlavně to vlastně není vůbec směšné, spíše smutné, ne-li tragické /Chlopin si v sedmi letech omylem zašlápl svého vysněného kamaráda, kterého neměl ani tři hodiny – pozn.red./. Takže jsi vlastně takový novodobý hrdina? To určitě ne. Mám jednu hloupou vlastnost, se kterou mohu málo udělat. Krom toho že chodím všude zásadně pozdě, pokud nejsem organizátor, mi kamarádi a moje tchýně – vlastně teď i žena, říkají “Mistr teoretik”. Nevím, čím to je, ale prostě mám nějak vyvinutý čich na to, co by se mělo, ale sám o to výrazněji méně pro to něco dělám. Takže žádný hrdina nejsem. Taky musím obdivovat mou ženu Janičku, že si mě vůbec vzala. Já bych se asi nikdy nevzal ani do restaurace, protože se neumím chovat, učňák v Krnově se na mě příliš podepsal, ale ona si mě vzala a dokonce na celý život, přestože je tak mladá – to je novodobá hrdinka! Ne, ale vážně! Já myslím, že každý by se měl snažit být v něčem hrdinou. Každý hledá smysl – důvod, proč tu být. A v tom si myslím, že můžeme udělat hodně. Hodně mi v tom pomohl Tolkien svým Pánem prstenů – jde o to být na straně Dobra, i když není tak hlasité a dá práci ho vidět. Jak to každý udělá, to je na něm, ale já to dělám v YMCA a doufám, že jednou někdo sklidí za mě. Jen doufám, že budu pro ostatní tím, kdo hoří, aby si mohli ode mě odpálit – srdce samozřejmě! Co se týče hrdinů, tak to jsou ti, kteří mají dost svých starostí, ale dělají dobrovolníka, tak jako já, a ostatní – každý, kdo dneska dělá něco pro druhé – bez náhrady, ten je hrdina. A kdo je teda hrdina? Je to ten, kdo věří, že to , co dělá má smysl. A to je odvaha. Proto YMCA vznikla a proto, abychom tu víru neztratili musíme udělat všechno! Tak už musíme končit, v Paláci YMCA přestali topit! Jo a taky zhasli světla – tak musíme mávat /světlo je na fotobuňku a spíná se pohybem, takže to dá fušku dokončit rozhovor, ale aspoň se zahřejete - pozn.red/. Jéje, já už musím domů. Ženuška se mi vrací z práce a já ještě nemám uklizeno. Co bys vzkázal Ymkařům, kteří tohle čtou? Že se moc těším, až jednou budem sedět u našeho velkého táboráku, vzpomínat, co jsme zažili v mládí a naše děti si budou hrát okolo. Poznal jsem v YMCA ty nejkvalitnější lidi, co znám. Mám přátele na celý život, vím, že někam patřím, že mohu nějak pomáhat, něco budovat, že naleznu pomoc a někdo mne vyslechne, že mohu věřit v budoucnost, která má smysl. Těším se, že toho všichni ještě hodně prožijeme. Bůh s námi! Děkujeme za rozhovor a hurá na Mraveniště, tam se s Chlopinem možná uvidíme.