Jak je vidět, počet časopisů, bulletinů a různých tiskovin, které YMCA vydávala během období první republiky, byl velice pestrý.

K těm, které zde již byly vyjmenovány, je pravděpodobně třeba také připočítat jiná regionální periodika či občasníky, vydávané jinými Ymkami než Ymkou pražskou, které ale nejsou v archivu.

Při pročítání starých ymkařských časopisů jsem s radostí zjistil, že naši prvorepublikoví redakční kolegové měli naprosto stejné problémy, s jakými se dnes potýká Protein – nepíšící čtenáři, scházející finance, a vůbec malý zájem o osud časopisů. Z materiálů pražského archivu YMCA, které jsem měl k dispozici, jsem získal dojem, že tehdejší redakce byly podobné party nadšenců, jako jsme teď my (V tomto ohledu vyniká zejména časopis KRB – při jeho pročítání mám pocit, že úvodníky, ve kterých si šéfredaktor stěžuje na malý čtenářský ohlas, psal někdo z naší redakce v roce 2004, natolik jsou aktuální. Viz úvodník KRBu z října 1929).

Je ale třeba uznat, že tehdejší ymkařští novináři se s problémy vyrovnávali skutečně elegantně. Pokud chtěli čtenářům vytknout, že neplatí předplatné či nepíší články, učinili tak s lehkou ironií a humorem. Vůbec celý styl těchto časopisů byl odlehčený a přitom seriózní, vtipný a inteligentní zároveň. Zkrátka – vyvážený. Můžeme se nechat jen inspirovat. Těžko se bude navazovat na tradici časopisů, které vznikaly pod vlivem takových osobností jako byli J. L. Hromádka, Emanuel Rádl nebo T. G. Masaryk. Dnešní Ymka je jiná, nemá takové osobnosti. Jiná je ale i doba, které se Ymka musí přizpůsobovat a s ní i její úkoly a cíle. Dnešní teenagery těžko nalákat na myšlenku výchovy v gentlemanském duchu, tak, jak to Ymka propagovala za první republiky. Dnes práce s mladými lidmi znamená něco jiného a podle toho také Ymka jedná.

Stejně tak se novým požadavkům musí přizpůsobovat i ymkařské časopisy, ať už je to Protein nebo některý z jeho budoucích následovníků. Tato fáze přizpůsobování se trvá v Proteinu už od jeho založení. Vždy hledal a stále hledá cestu ke svým čtenářům a způsob, jak je zaujmout. Vlastně hledá i odpověď na otázku „Kdo jsou jeho čtenáři?“. Oproti svým prvorepublikovým předchůdcům má Protein ztíženou pozici v tom, že je jediným časopisem svého druhu v Ymce. Chce tak obsáhnout všechno a občas se stane, že toho obsáhne až příliš málo.

Budeme tedy hledat dál, snad ne příliš dlouho a snad úspěšně. Stejně jako redaktoři ve dvacátých letech dvacátého století, i my vás ujišťujeme, že jsme vděčni za každou připomínku, kritickou i pochvalnou, kterou nám zašlete. Máme radost ze čtenářské spolupráce, která se začíná velmi, velmi pomalu rozbíhat. Pokud máte ve věci ymkařských časopisů zajímavé osobní svědectví či vzpomínku, napište nebo zavolejte nám do redakce. Rádi Vaše příspěvky uveřejníme!

Vojtěch Berger