Milí čtenáři, právě se loučíme s listopadem, měsícem, jehož třicet dnů přineslo nejméně dvě události celospolečenského významu. Na jeho počátku v USA zdárně proběhla volba prezidenta, který bývá často označován za člověka s nejmocnějším vlivem na celý svět.

Naštěstí se neopakovala situace z před pěti let, kdy byl kvůli neuvěřitelně vyrovnanému výsledku vítěz znám až po rozhodnutí soudu. Letošní volební kampaň byla velmi vyhrocená a americká i světová veřejnost rozdělená, jako již dlouho ne. Střetly se dva v mnohém antagonistické pohledy – nejen na zahraniční politiku, ale také na morální hodnoty a ekonomiku. Po volbách si onu dělící čáru uvědomili i oba kandidáti a veřejně deklarovali potřebu jednoty a spolupráce. Přesto ona vyhrocenost Americe do jisté míry prospěla – např. volební účast byla mnohem vyšší než v minulých letech. Ve státě Ohio se před volebními místnostmi tvořily fronty tak dlouhé, že se na některé zájemce ani nedostalo. Druhou důležitou událostí je pro nás určitě 15. výročí konce komunistického režimu. Opět došlo na čas k oživení diskuse o tom, jak došlo k samotnému převzetí moci, jakým vývojem prošla naše společnost za těch 15 let, zda je lepší žít dnes nebo v socialismu, a také o tom, proč má dnešní komunistická strana téměř dvacetiprocentní podporu a je nejsilnější levicovou stranou v zemi. S tím, jak roste její vliv, musíme jen doufat, že to s námi nemyslí tak, jako bývalí agent Ludvík Zifčák, který vpředvečer výročí uvedl pro LN, že v Číně se tak neschopní funkcionáři, jako je náš současný prezident – popravují. O tom jaký by Václav Klaus měl dostat trest, podle něj mají rozhodovat lidové soudy. Zajímavé, že? Zájemce o článek odkazuji třeba na www.domousov.bloguje.cz, kde je v plném znění. Toto byly tedy události měsíce listopadu, ve světle událostí měsíce nadcházejícího, ale přesto působí nevýrazně. Prosinec je totiž měsíc, kdy se můžeme těšit na akci vpravdě prvotřídní důležitosti. Blíží se totiž Vánoce. Je sice pravda, že toto slovo v nás může vyvolávat různé asociace, ale můžeme se opět těšit na připomenutí toho, proč se Vánoce vůbec slaví. Marek Eben zpívá v jedné své písni: „Doba se nám kupředu moc nepohnula, problémy jsou stejný jako v roce nula, hotely jsou narvaný a jak se s váma jedná, je to némlich to samý co v roce jedna. Jenže dny se krátí a mnohem dřív se stmívá, již vyšla hvězda a za ní zlatá hříva. A z téhleté hvězdy naděje vyplývá, že světlo přijde i do našeho chlíva“. A to vám všem ze srdce přeji. /František Kroužil/