Cože? Ona prý byla YMCA v televizi? Viděli jste to někdo? A jakto, že nám o tom nikdo neřekl? No, nezbývá, než věnovat pozornost naší reportáži z tohoto vystoupení.

Každou sobotu je celý večerní program věnován „Noci s Andělem“. Jeden z jeho říjnových dílů se věnova tématu Prostituce a spása. Ač není nikomu příliš jasné proč, byla YMCA v ČR moderátorem Pavlem Andělem otázána, zda by nedodala do pořadu některé ze svých hudebních těles, např. Tensing. Zmíněný Anděl se totiž od Jirky Folty (se kterým měl co do činění v důsledku výhry Filmu 44, jehož je Jiří duchovním otcem, v televizní amatérské soutěži) dozvěděl o existenci těchto souborů pod křídly YMCA. Po několikerém zmateném jednání, částečně i vinou Pavla Anděla, bylo nakonec rozhodnuto, že se natáčení zúčastní Revelation Ostrava, jelikož málokterý TS je schopen v šibeničmím termínu tří dnů nacvičit plnohodnotný program. A tak sledujme pouť Revelationu do Prahy a zpět v poutavém podání Jiřího Folty: Cesta byla fajn a snad jsme nelezli ostatním pasažérům příliš na nervy, když jsme prozpěvovali přes celý vagón nebo při hraní dosti hlučné hry s podtitulem BossBoss/Sandokáááán. Nyní se hrneme z Hlavního nádraží v dlouhé nudli čítající téměř 30 lidí směrem k paláci YMCA. Terry slibuje krátkou generálku, pokud budeme dělat přesně to, co řekne a pak, že prý budeme mít volno. Vojta z YMCA Ústředí neúnavně fotí na svůj digitál téměř během celé generálky. Výsledek zní věru ještě lépe než ve středu. Terry každou chvíli nahazuje grymasu amerického úsměvu číslo 84 a pomáhajíce si rukama v nás probouzí dobrou náladu. Většina nás podléhá jeho charismatu a pouštíme se do toho tělem i duší. Někteří z nás se začínají, pod vlivem zvýšené energetické hladiny, nepřiměřeně potit již v této době, ale další vrstva antiperspirantu je schopna udělat divy. Přicházíme k policejnímu muzeu, kde se celé natáčení má odehrávat a téměř celá naše grupa skočí do rozběhlého záběru, kde Pavel Anděl vítá diváky a vysvětluje téma dnešní noci.Režisér nás vykazuje pryč z natáčecího prostoru a já v duchu uvažuji, že začínáme opravdu dobře. Na tom, co se o Pavlovi říká, je nemálo pravdy. Celé natáčení probíhá ve velice úvolněné atmosféře a cítíme se fajn. Je krásný podzimní večer a bylo rozhodnuto, že nás nebudou točit uvnitř, ale venku v krásné podzimní noci. Jsme vysláni ven a čekáme na pokyn k nahrávání. Teplota venku je neskutečně vysoká na to, že je pozdní podzim, ale přesto celý sbor, který má zpívat pouze v Revelation tryčkách, zažívá pocity chladu smíchané s nervozitou. Někteří vyrábějí teplo třením svých těl a někteří oblékají zpět své bundy do doby než pojedeme na ostro. Exteriér, kde natáčíme se nachází na zahradě policejního muzea plné zajímavých exponátů. Katce Rolkové trčí nad hlavou obrovský list vrtule bojového vrtulníku, náš nový bubeník Kevin je posazen vedle, v porovnání s ním, gigantické lodi a můžské osazenstvo sboru trčí před nákladním autem vedle něhož se krčí nějaký směšně vypadající mikrotank. „Tančík“, opravuje mě Filip, který si narozdíl ode mne přečetl vizitku u komicky vypadajícího povozu. Ke zklamání mnoha z nás režisér ignoruje naše vzrušené návrhy, kdy chceme Kevina přesunout i s bongem z pod lodi přímo na její kapotu. Napětí stoupá. Reflektory se střídavě zapínají. a vypínají. Dostáváme pokyn a rozjíždíme to na plné pecky s peckama jako Holy, As I went down nebo This is the day. Publikum, složené z přátel, čítající zhruba 5 lidí, šílí, narozdíl od natáčecího štábu, který zůstává profesionálně chladný stejně jako okolní teplota. Jakým způsobem bude vypadát zbytek obecenstva, který se na předtočené písně bude dívat v teplech svého domova, zatím netušíme. Přichází poslední dvě písničky, které máme nahrávat bez střihu s tím, že mezi nimi příjde Pavel a udělá s námi rozhovor. Hlavní kameraman naštvaně huláká na někoho na druhé straně dvora:“Sólistku zabírat nebudu!!!“ Nejednalo se ale o nic osobního a myslím, že se Lucka, která onou solistkou byla, neurazila. Terry až do této chvíle docela klidný je naplněn hrůzou. Přichází Pavel a oznamuje mu, že právě s ním začne ono interview. Terryho obavy se ukazují jako oprávněné. Po zazpívání dalšího kousku Pavel opravdu přichází, chytá Terryho kolem ramen a ptá se velice květnatou češtinou, zda má nějaké zkušenosti s českými úřady. Na tom by nebylo nic strašného, kdyby ale Terry rozuměl všemu, co Pavel svou bohatou slovní zásobou vyjádřil. Snažíme se Terrymu napovědět překladem narychlo, ale jsme všichni stejně nervózní jako on a tak každý překládáme otázku tak, že má naprosto jiný význam. Pavlovi to ale nevadí a po vyzpovídání první oběti se rozhlíží po někom dalším. Z dalších pár minut nebo možná sekund si moc nepamatuji. Další obětí jsem byl totiž já. S vědomím toho, že pokud řeknu nějakou kravinu, tak zřejmě budeme muset natáčet celou předchozí písničku znovu, kecám naprosto scestné věci. Ještě se k mikrofonu dostává Noemi a Zuzka. Vůbec nikdo jsme neřekli, kdy a kde v Ostravě Revelation zkouší. Při vysvětlování našich webovych stránek jsme nakonec poslali lidi na neexistující stránku http://www.revelationostrava. unas.cz (správně to má být bez onoho www, tedy http:/revelation-ostrava.unas.cz). Webmaster Ondra si musel při sledování rvát vlasy z hlavy. Důležitý je ale celkový dojem, který jsme z natáčení měli a ten byl velice pozitivní. Celý pořad jsme sledovali v blízké krčmě a čas od času někdo přečetl komentující smsku od rodiných příslušníků, či kamarádů. Nějací šílenci ještě hráli dlouho do noci hru zvanou Carcassone, které propadla většina vedoucích YMCA Ostrava-Poruba. Nejen z toho důvodu byl přechod z letního na zimní čas velice příjemný. Spát o hodinu déle je příjemné vždy. Jen ti, kteří se rozhodli odjet zpět do Ostravy hned po natáčení, zažili nepříjemnou zkušenost, kdy se vlak při přesunu času zastavil a čekal jednu celou hodinu. Kamilova věštba, že dráhy pošlou místo jednoho vlaku dva (jeden pro letní a druhý pro zimní čas), bohužel zřejmě platí pouze pro přechod ze zimního času na letní. /Jirka Folta/