Krňany 6. - 7.11. Píše se den 6. listopadu, je 8 hodin ráno. Tensing Praha se schází na branickém nádraží, aby mohl uskutečnit tak dlouho a s napětím očekávanou víkendovku.

Na některých z nás je sice znát značná únava po dlouhém pátečním večeru, ale překvapivě se scházíme všichni, včas a v relativně dobré náladě. Po zhruba hodinové cestě vláčkem se dostáváme do Kamenného Přívozu, vesničky uprostřed krásné posázavské přírody. K vytouženému cíli cesty nám schází maličkost - 7 km chůze. Je znát, že s náročnou cestou do kopce naše nadšení zlehka opadá, ale v momentě, kdy se před námi objeví cedule Krňany, zvýší se opět o sto procent. Jsme tady... Příjemní majitelé malebné dřevěné chatičky nás vítají s úsměvem na tváři. Největší radost však máme z tepla, pohodlí, horkého čaje a bramboračky na plotně. S pročištěnou hlavou a plným břichem se hned lépe pracuje. Zvláště jde-li o práci, která nás baví, děláme ji rádi, ba dokonce s nadšením. A tak se zpívalo a zpívalo a zpívalo, ale také zkoušelo, ladilo, vymýšlelo či poslouchalo až do úplného vyhládnutí. Pak přišel čas ochutnat, co jsme si přivezli. Nechyběla bábovka, perník, štrůdl ani buchta. Nejen, že jsme se takříkajíc „pěkně nadlábli“, ale zároveň dobili energii na celý večer. Tento sobotní byl ve znamení neobvyklých her, smíchu a poznávání. Jeho vyvrcholením byla slavnostní večeře na velmi vysoké úrovni. Představte si mladé tensingáře ve společenských šatech, jak za svitu svíček zasedají ke společnému stolu. Podávají se „spaghetti a la Krňany“. Člověku by se chtělo říci romantika..., alepouze do té doby, než mu ruku přiváží k ruce sousedově a... krmte se, přátelé! Kupodivu jsme své žaludky (nebo spíše sousedovy), úspěšně naplnili, a dokonce si i pochutnali. Večer jsme zakončili tradičním posezením u čajíčku a příjemnou tensingovou debatou. Nedělní ráno (spíše dopoledne - to platí zejména pro autorku tohoto článku - pozn. F.K.), nás přivítalo deštěm. Vyspinkaní dorůžova jsme se sešli u snídaně. Přezpívali jsme si ještě pár písniček a plni očekávání zasedli ke společnému zamyšlení, které nám připravili Vojta s Frantou. Nejen nedávné dušičky, ale i nedělní počasí téma přímo nabízelo. A tak jme po vyslechnutí několika krátkých příběhů přemýšleli o tom, co bude „po tom“ a jak se na to připravit. Pak už nezbývalo, než po sobě chatu důkladně uklidit a vydat se na autobus - směr Praha. /Katka Škráčková/