TOMÁŠ MATUŠKA právě završuje pátý rok na předsednické židli YMCA v ČR. U této příležitosti jsme pro Vás připravili tento obsáhlý rozhovor, který jsme nahráli na podzimním Česko-slovenském setkání Ymkařů.


Co je náplní práce předsedy YMCA v ČR? Jaký je rozdíl mezi předsedou a generálním sekretářem?
Největší rozdíl je v tom, že předseda je dobrovolník a generální sekretář profesionální pracovník, tudíž spektra pracovní náplně jsou úplně odlišné. Ale to „gró“, co mají dělat je dáno ve stanovách. Mám vést ústřední výbor a od toho se odvíjí moje práce, reprezentace, podpisy, vyjednávání. Včetně oho, že jsem nadřízeným generálního sekretáře, takže ho můžu kontrolovat a úkolovat.

To znamená, že kdyby měl jeden člověk mluvit za celou Ymku, byl bys to asi ty... Předseda je tedy nejvýše?
Ano, předseda je tím člověkem, ale může být zastoupen místopředsedou nebo generálním sekretářem.

Jsi členem YMCA Třebechovice pod Orebem? Pocházíš od tamtud?
Ano, rodiče pocházejí z Třebechovic a z Týniště. Já pocházím z východočeského kraje. Udělali jsme takové kolečko, v současné době bydlím v Bělči nad Orlicí, což je asi 6 km od Třebechovic. V Třebechovicích jsem zakládajícím členem občanského sdružení YMCA Třebechovice.

Jak si se k Ymce vlastně dostal?
Hledali jsme prostor nad rámec evangelického sboru. Prostor církve nám byl těsný, na to co jsme chtěli dělat. Chtěli jsme vymyslet občanské sdružení. Znali jsme se s Pepou Bartoškem z Černilova, který mi při jednom rozhovoru říká: „...už je to vymyšlený, už nic nemusíte vymýšlet. Stavte se na Poříčí, tam vám řeknou co to znamená, co to obnáší.“ Tak, já jsem pak jednou přijel do Prahy. Tam byl Pavel Horký, ještě také Jana, dnes Žárská. S Pavlem jsme se pak párkrát setkali, udělali jsme ustavující schůzi a bylo to.

A to bylo tedy kdy?
Myslím, že v roce 1996. Shodli jsme se na základním programu - sport a rodiny s dětmi. Což děláme dodnes. Chceme vyváženost - tělo, duch, duše. Sport i kulturu. Snažíme se na ten sport zaměřit. Myslím si, že se na něj dnes často v Ymce zapomíná. Jezdíme na kola, pořádáme Běh Terryho Foxe, máme šachový turnaj.

O vašem turnaji vyšel také článek v Proteinu pod názvem Mat pod Orebem. Vy jste jedna ze 4-5 Ymek, co občas do Proteinu přispívají. V téhle souvislosti bych se rád zeptal, jaké máte zkušenosti s místním tiskem, jestli o vás vědí, jestli o vás píšou...
Myslíme si, že pokud bude YMCA pracovat ve skromnosti, aby se o ní nevědělo, tak efekt bude nepatrný a dopadne to pouze na příme účastníky akce. Takže, aby se o YMCA vědělo, což je nezbytné na celostátní i reginální úrovni, tak se o ní musí mluvit, psát. Třebechovice vydávají svojí tiskovinu, tam se prezentujeme, když pořádáme nějakou akci a chceme pozvat lidi. Potom Hradecké noviny - vycházejí v bývalém hradeckém okresu. Pak občas něco dáváme do východočeské přílohy MF DNES. Myslím, že je to určitě důležité. Kdo pracuje, strhá se u toho a budou o tom vědět jen přímý účastníci, tak se ošizuje o ten multiplikační efekt. Když tomu navíc spřízněný redaktor přeje je to výborné. Nemusí to vychvalovat, ale napíše to tak, že je mu to sympatické.

Máte nějakou koncepci, promyšlené vztahy s médii?
Jako Ústí na tom nejsme. Máme několik stálých redaktorů, které zveme. Nejdřív jsme je zvali anonymně, ale ted už se známe. Dále, když děláme např. benefiční akci Pomozte dětem, rozešleme pozvánky politikům, senátorům. I noviny, když vědí, že jsme jim to rozeslali, tak se pro ně naše akce stává zajímavější na otištění. Takže dnes už k nám jezdí pravidelně tak tři novináři, třeba na ten Běh Terryho Foxe. Takže už o sobě víme a už to není takový ten vztah očekávání a nedůvěry.

Jaké máte vztahy s Hradcem Králové, je to hodně blízko. Nebijete se tak trochu? No určitě se s nimi nebijeme. Náš záběr co do kvantity i kvality je uplné jinačí než v Hradci. Navíc je to stotisícové město a specializuje se, s vyjímkou dětských domovů, přímo na Hradec. My máme takovéto okolí Třebechovic, kam Hradec nedosahuje. Navíc struktura naší činnosti je úplně odlišná od té hradecké. Hradec je historická YMCA, pracují tam profesionálové. Je to zaměřeno na kroužky, na tábory. U nás nemáme trvale pracující skupinu, žádné profesionály, žádné náklady na stálou kancelář. Ten charakter akcí je jinačí - na rozdíl od Hradce pracujeme s rodinami atd. Řekl bych, že jsme dobrými sousedy. Já osobně se s titulu svojí funkce v Ymce s Hradcem střetávám při problémech, ale to neznamená, že by se střetávaly Třebechovice s Hradcem. Řešíme problémy - pořád se něco děje kolem tamního domu.

Ve funkci jsi zvolen na dva roky. Jak dlouho je to celkově a jaké tě za tu dobu potkaly problémy?
Teď jsem ve funkci už pátým rokem. První mimořádné volební období bylo na rok. Druhé potom bylo celé a teď jsem v půlce dalšího. Největší problémy? To byl Palác YMCA s. r. o., následně YMCA Team. A pak asi je ten Hradec.

Můžeš nějak nastínit, o co v Hradci jde?
Tam jde permanentně o řešení toho, jaké části domu v Hradci bude užívat KČ (kolektivní člen=místní YMCA). YMCA v ČR to vidí tak, že se to děje na úkor YMCA. Hradecká YMCA to zas vidí tak, že to dříve měli celé, ale pomíjejí současný právní stav. Pro ně je ideální, že to budou mít všechno, budou se o to starat, budou to užívat. Vůbec nechtějí slyšet na to, že třeba by si mohli najít prostory mimo dům, tak jako to udělala YMCA Praha. A podle mě to udělala dobře, je to pro ně dneska lepší. Zároveň v Hradci máme nájemce, podnikatele, který je více pružný – máme s ním starou smlouvu, kterou se snažíme změnit. Dále jsou v domě také části, které jsou kulturními památkami. Chtěli bychom do budoucna, aby v Hradci, tak jako YMCA spravuje Palác YMCA, aby to tady dělala taky. Jestli to bude s. r. o. nebo správce není důležité, ale aby to bylo pod kontrolou YMCA.

A největší úspěchy?
Dalo by se říci, že ty problémy vyústily v úspěchy. Když začnu u toho s. r. o. - YMCA to koupila, měla to udělat dávno. Dali jsme do toho 1,25 milionu. Ale to vyjednávání trvalo dva a půl roku nebo ještě déle, ty tahanice. Měli jsme do toho jít dřív a měli bychom to dříve za sebou. Možná za stejné peníze, ale mnohem méně práce by to stálo. YMCA Team - je to otázka, zda se měl přijmout, no přijal se. Potom transformace, to byl jednoznačný úspěch, to YMCA posunulo do úplně jiných relací. Já pamatuju ty dohady a neustálé nastolování pravidel, které nikdy nekončilo, pro ty místní sdružení, které neměli právní subjektivitu. Dneska někdo řekne, že nás to odcizilo. Dobře, tak se budem snažit dělat něco, co by nás zase sblížilo. Tohle může být vzor, ale můžem je taky motivovat jiným způsobem, ty kolektivní členy. Ta odpovědnost, aktivita je na těch, kteří budují tu činnost a oni to tak cítí. Já myslím, že tohle je úspěch obrovský. Potom..., to souvisí s tou transformací. Já si pamatuju, když se prostě materiály na ústřední výbor promítaly na zeď. Hlasovalo se o něčem, co se na té zdi změnilo. To si myslím, že dneska je lepší, nakonec je to znát i z těch usnesení, z toho množství programů, co ÚV stačí zpracovat. Tohle mi přijde, že je dobré. Co ještě teda vidím jako problém, je závislost KČ na vnitřních grantech, na rozdělování peněz, které se do jisté míry spotřebovávají na věci, o kterých jsem přesvědčen, že by to nebylo nutné. Doplácet, snižovat ceny táborů apod. Těžíme z toho, že jsme sdružení, které má peníze a které tím není nuceno snažit se o to, aby je získávalo jinde. V budoucnu to vidím..., dávat peníze ve prospěch rozvojových programů, na kterých by se Ymka dohodla. To je to co nás posune a do toho ty peníze dáme.

TOMÁŠ MATUŠKA (37)
Narodil se v roce 1968. Vystudoval zemědělskou školu v Praze, Suchdole - obor fytotechnika na agronomické fakultě.
I když ho to bavilo, nikdy v oboru nepracoval. Krátce dělal na stavbě jako přípravář, rozpočtář. V současnosti pracuje jako správce v celoročním táboře evangelické církve.
V YMCA je od roku 1996, kdy spoluzaložil místní YMCA Třebechovice, již pět let je předsedou YMCA v ČR. Angažuje se v Diakonii a v humanitární pomoci. Má 2 děti, hlásí se k evangelickému sboru v Třebechovicích. Sedlá bílou Škodu Forman. ______________________________________________________________________________

Co vztahy české YMCA se zahraničím?
ÚV deklaroval, že nemá problém faktický nebo nějaký jiný, který by negativně předznamenával vzájemné vztahy. Přijde nám ale zbytečné, abychom vysílali sekretáře na jednání, které trvá 8 hodin, do Švédska a platili za to, já nevím, 20 - 30 tisíc. Za poslední 2 roky, pro nás pro statutáře, je prioritou konsolidace a stabilizace na české úrovni. Co bychom chtěli: ÚV v červnu letošního roku přijal takové prohlášení k zahraničí, kde jsou stanoveny priority. Velice rádi bychom podpořili jakékoli kontakty směrem do zahraničí, ale přes KČ. Přímo lidi mezi lidma, ne funkcionáři za velké peníze. My jsme vlastně v květnu nebo v červnu zrušili účast Štěpána (Štěpána Hejzlara, generálního sekretáře YMCA v ČR - pozn. red) a ještě někoho někde u Moskvy, která by stála tolik peněz, jako celé Česko-Slovenské setkání Ymkařů.

V čem vidíš hlavní výhody tohoto setkání?
Za prvé, nechceme být uzavření. V případě Slovenska je to nejjednoduší cesta, neexistuje jazyková bariéra, je to blízko, jsou tu vztahy, někteří lidé se znají. Navíc ty programy a problémy, které řešíme jsou velice blízké. Němci řeší úplně něco jiného. Měli jsme takovou vizi, že bychom se Slováky přibrali i Poláky, uvažovalo se i o Maďarech, ale tam už ten jazyk není tak bízký...

Máme nějakou partnerskou Ymku?
Ne, oficiálně nemáme. Neoficiálně jsou určitě dobré vztahy se Slovenskem.

Co spolupráce na bázi zemí tzv. Visegrádské čtyřky?
To je spíše na úrovni politiky. Ale Miki (Michael Erdinger, zástupce v ETS, Field groupu pro Ukrajinu a novopečený 2. místopředseda YMCA), chtěli bychom, aby se více zabýval zahraničím na úrovni Ymca. Měl jako náš zástupce ve Field group pro Ukrajinu dvoustranné setkání s polským, myslím generálním sekretářem, které proběhlo ve velmi přátelské atmosféře. Takže bylo by dobře, pokud by se to povedlo zase nějak tlačit dál.Dost si myslím, že tady je problém takové ne zrovna dostatečné aktivity těch KČ, ale na druhou stranu se jim nedivím, protože sám pocituju, že všichni co v YMCA něco dělají, tak to dělají naplno a dělají, to co samozřejmě chtějí a můžou, a jestliže na nich chceme něco dál, tak by něco museli pustit.

Chtěli jsme se zeptat na vztahy mezi Ústředím a KČ právě v této souvislosti. Třeba z pohledu Proteinu máme pocit, že většina Ymek nám není schopna na cokoli odpovědět, když jim napíšeme. Stejnou zkušenost má např. Vojta, pokud jde o tabulky. Ty jsi sám z místního sdružení, takže víš jak to tam vypadá...
V případě tabulek mi přijde, že to je lajdárna. Tam bych to netoleroval. Jednu korekci od Vojty - opravit a v pořádku, ale jestliže musí udělat čtyři, tak bych prostě řekl: dobře přátelé dejte si na to příště víc času a budete mít vnitřní grant. Protože Vojta (Jaroslav „Vojta“ Hynek, sekretář YMCA v ČR pro vnitřní věci) pak spotřebuje měsíc na to, že dělá rady a porady a přitom by mohl dělat mnohem užitečnější věci. Takže tohle je lajdárna. To, že nereagují na možnost či nabídku toho, že se mohou prezentovat, je neuvědomělost. Jim to nedojde, oni vidí jako prioritu tábor nebo víkendovku, ale to nepřekročili hranici toho oddílu. Jestliže budu občanské sdružení, tak o mě musí vědět a kde blíž, než teda navzájem v prostředí YMCA. Tohle bychom chtěli v tom rozvojovém programu určitě podpořit. Takovéto sblížení a rozšíření a to navazuje na to, abychom mohli něco dělat víc a dál, nového, tak potřebujeme další lidi. A to jsou 2 věci, aby si lidé v Ymce byli blíž - kolektivní členové a zároveň, aby přišli další lidé, kterým naše ymkařské věci nebudou cizí a budou dělat třeba takový tým dopisovatelů...

Máme plán krajských zpravodajů. Byl by to vždy člověk, který by podával zprávy o dění Ymek v tom kterém kraji...
Stálo by za to jim říct, že psaní a dělání reportáží má nějaké zákonnitosti - nějak se píše tohle, nějak tohle atd. Říct jim: snažte se být v tom dobří. Pozvat někoho, kdo by jim to dokázal vysvětlit, jak postupovat atd. Důležitá je také motivace těch lidí, jak už jsme se bavili včera. A to se týká všech oblastí v Ymce. Musíme si pozvat někoho, kdo to zná a my to pak můžeme aplikovat. Strategický plán od Mercedesu po Ymku je stejný.
Jen se tam dosazuje od východisek, přes cíl a pak ty konkrétní kroky.

Co zákulisí volby předsedy, jak to probíhá? Tam je určitě potřeba představovat nějaký plán směřování. Určitě tam jsou různé koncepce...
Problém je vůbec výběr kandidátů. Naposled jsem kandidoval sám, což byl trapas. Předtím jsem kandidoval proti Franklovi. Tam jsem prezentoval přímočarejší ymkařství.

Rozhodl ses k této funkci sám nebo tě někdo oslovil a přemluvil?
Spíše se mě ptali, zda bych nechtěl. Pak to nějak vyplynulo z toho, že spousta lidí to odmítlo. Zpočátku jsem byl pod větším nátlakem, pak jsem s tím problémy neměl. Za ten rok je to otázka, protože když děláte v takovéhle funci, tak jsou tam často dané jednoznačně povinnosti. Musíte dělat i to co vás nebaví, např. přečíst si smlouvy než je podepíšete, projednat a jednat o nepříjemných věcech. Což samozřejmě, kdyby dělal člověk zaměřený jen na něco, tak ten efekt by tam byl viditelnělnější.

za rozhovor děkují František Kroužil a Vojtěch Berger