Vážení čtenáři, ve vzpomínkové knize jednoho indiána jsem četl příběh o tom, jak se jeho dědeček po dlouhém putování vracel na posvátné místo svého mládí. Tam ale mezi tím vyrostlo zlatokopecké městečko a on si povšiml jak někdo mlátí indiánského chlapce, který nakonec zůstal ležet bezvládný v blátě.

Pod rouškou tmy ho odnesl daleko do divočiny, kde ho ošetřoval a učil ho znovu žít v přírodě. Když chlapec vyrostl, oženil se s indiánskou dívkou a zůstali žít v lese. Celé vyprávění uzavírá dědeček slovy: „Navštěvoval jsem je pravidelně, dokud žili. Jednou při porodu dalšího dítěte, potřebovala jeho žena pomoc a on běžel v noci do nedaleké misijní stanice. Nějaký farmář si ho spletl se zlodějem, když viděl, že nese nějaký uzlíček a zastřelil ho. Zahynul i jeho syn,který byl v tom uzlíčku. Zloděj nezloděj, copak může stát vůbec nějaký majetek za život člověka!!!“ My křesťané si teď připomínáme narození Syna, který přinesl království míru pro všechny lidi.Jakým způsobem zvěstujeme světu jeho království pokoje? Před 150 lety zabil křesťanský farmář syna, který by věděl, že lidský život má větší cenu, než jakýkoli majetek. My dnes zabíjíme nejrůznější syny a dcery, kteří mají tu smůlu, že žijí na špatném místě té naší globální vesnice. Máme vůbec jako křesťané právo světu něco říkat? Neměli bychom spíš využít vánoční svátky k zamyšlení nad tím, co všechno má ta naše křesťanská civilizace na svědomí? Nechci se ale babrat v minulosti. Mám na mysli naší žhavou přítomnost. Zatímco já zde říkám tato slova, umírají lidé zbraněmi křesťanských vojáků, samozřejmě pro nějaké vyšší dobro,které nejsou schopni ve své omezenosti nahlédnout. Ze stejných důvodů se jinde ničí příroda, mučí a ponižují lidé, převrací se právo v bezpráví. Ještě že s tím nemám nic společného, šťastně namítne nějaký ateista. Jenomže svátky lhostejnosti, zkažených žaludků a žlučníkových záchvatů nejsou taky nic moc. Co ale kdybychom vyrazili do čisté přírody, třeba bychom uviděli vycházet hvězdu a ucítili její magickou moc, pak by třeba přestalo vadit, kdo je křesťan nebo ateista, muslim nebo Žid, indián, černoch nebo cikán. Zahodili bychom pušky a podobnou nesmyslnou přítěž, přestali bychom v člověku s uzlíčkem vidět možného zloděje, dali bychom jeho Synu šanci aby nás oslovil... jenomže někdo rozumný, koho nenadchla hvězda už už vytahuje pušku,míří a - bum - už jsme zase na začátku našeho příběhu. Tak, šťastné a veselé! /Josef Bartošek/