Milý čtenáři, v minulém lednovém Uvaděči vás Štěpán Černý pěkně uvedl do nového roku 2005 a minulý Protein byl tak trochu ve znamení bilancování. Teď, na přelomu ledna a února, je už veškeré vzpomínání na rok 2004 zapomenuto (doufejme, že novoroční předsevzetí ještě ne). „Lednový start“ je totiž pěkně ostrý. Po vánočním klidu a novoroční euforii přichází velmi rychlé zařazení do normálního koloběhu. Žáci ZŠ a studenti SŠ dostávají vysvědčení, vysokoškoláci procházejí zkouškovým obdobím a pracující zase druhou nejvyšší porcí pracovních hodin v letošním roce. Věřím, že toto všechno už máte zdárně za sebou, a můžete se trochu soustředit i na jiné věci, třeba na četbu nového vydání Proteinu. Co Vás tedy čeká a nemine? Doporučuji Vám především téma čísla, nazvané Vztah víry a válka. Po „říjnové procházce světem popelářů a metařů, listopadové cestě s Ymkou na Slovensku, prosincovém nakouknutí do čajoven a lednovém setkání u jednacího stolu ÚV“, je tu téma, které má mnohem širší záběr. Věnuje se aktuálním, palčivým problémům dnešního světa. Těšit se můžete na úvodní úvahu místopředsedy YMCA Michaela Erdingera, který se pokouší najít odpověď na problematickou otázku pohledu křesťana na válku jako takovou. Dále Vám student politologie a mezinárodních vztahů, Vojtěch Berger, představí jednu zcela konkrétní a pro nás Evropany asi nejbližší formu náboženského konfliktu - zavítáme na Britské ostrovy, do Severního Irska. Celé téma pak doplňuje a uzavíra zajímavý rozhovor Jaroslava „Vojty“ Hynka se Zdeňkem Mikulkou, s jedním z 18 vojenských kaplanů, kteří působí v české armádě. Dozvíte se v něm mnoho o různých misích, kterých se kaplan zúčastnil, ale také o postoji křesťana a duchovního k armádě a válce vůbec. Celý obraz dokreslují nevšední fotografie. A co dál? Skončilo sice válečné téma, nikoliv však „palba“ tohoto čísla. Naše zahraniční korespondentka Eva Rosíková připravila opravdu interesantní reportáž. Sekretářka slovenské YMCA totiž nespolupracuje pouze s Proteinem, ale také s televizním pořadem Cestománie. Myslím, že víc už dodávat nemusím, snad jen, abyste si její článek nezapomněli nalistovat. Stejně jako další reportáže. Věděli jste například, že je YMCA v ČR členem olympijského výboru? Pokud ne vše Vám osvětlí Vojta Hynek, i pomocí fotografií lidí, které byste možná na stránkách Proteinu nečekali. Málem bych zapomněl na příspěvek Jana Bárty, očitého svědka likvidace následků vln tsunami. Pokud Vám nestačí to, co se dočtete v běžných médiích, je tento článek právě pro Vás. Přemýšleli jste někdy o tom, že byste někoho na dálku adoptovali? Pokud chcete a nevíte jak na to, podrobné informace podá dvojstránka Veroniky Kočové o programu Adopce na dálku, který zřizuje pražská arcidiecézní charita. Připomínám, že podle prosincových statistik charity je adoptováno 11 999. Je to hodně nebo málo? To už nechávám na vašem posouzení. Další příspěvek Veroniky Kočové si můžete nalistovat o pár stránek dál. Je jím recenze na dokumentární film Ženy pro měny, jehož autorkou je začínající režisérka Erika Hníková. Jenom dodávám, že dlouholetý nestor rubriky recenze Petr Siska, se v současné době psaní nevěnuje, takže v každém čísle najdete pravděpodobně recenzi z pera jiného autora či autorky. A to nejen na filmy, ale třeba na zajímavé knižní novinky. Pokud byste měli nějakou takovou knížku přečtenou, neváhejte se ozvat a pošlete nám vaše zhodnocení. Pěkný článek nám přišel z YMCA Brno, a sice o výletu tamních mladých umělců do města, kam „vedou všechny cesty“. Světem tensingu Vás opět provede Štěpán Černý, tentokrát se zaměří na květnovou návštěvu norků, totiž Norů v Čechách (promiňte mi ten familiární výraz). A to už je skoro všechno, na závěr bych se rozloučil jedním citátem u příležitosti jednoho velkého výročí: „Když už člověk jednou je, tak má koukak, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to co je a ne to co není. Jak tomu v mnoha případech je“. Možná notoricky známe, ale platné ne? /František Kroužil/