YMCA je členem Českého olympijského výboru. Tato informace není moc známá a je smutné, že o ní málokdo ví i v YMCA samotné. Vzhledem k problémům, které před několika lety YMCA prožívala, se nám tato informace donesla až v okamžiku, kdy mělo dojít k volbám nového předsedy ČOV.


Byl jsem tedy rychle určen, abych se tohoto úkolu zhostil, neboť přijít o zástupce YMCA v tak významné instituci, jakou ČOV je, by bylo pro YMCA přinejmenším nemoudré. Díky Ústředním výborům a Valným shromážděním YMCA jsem se na jednání ČOV cítil „jako doma“. Navíc atmosféra byla velmi příjemná a kultivovaná, přestože v ní bylo samozřejmě určité napětí vzhledem k volbě nového předsedy a dalších funkcionářů na období příštích 4 let. I pro člověka, který byl na jednání takového výboru poprvé, bylo zřejmé, že zde (jako ostatně všude) existují určité skupiny, vidící některé věci poněkud jinak, ale o tom je vývoj – o určitém napětí, které posouvá každou organizaci vpřed. Mám však za to, že přestože se zde pohybují obrovské peníze a řada dalších možností a výhod, které s sebou členství ve vedení organizace má, je u členů, kteří se na práci ČOV podílejí vidět jasné vědomí poslání organizace a zásad olympismu.

Celé jednání by bylo pro netrénovaného „schůzovatele“ vražedné. Trvalo 9,5 hodiny, takže se někteří delegáti (z nichž byla řada trénovaných sportovců) dokonce po osmi hodinách ozvali, že je to proti zákoníku práce J. Mezi delegáty, kterých bylo 93 přítomných ze 94!, jste mohli zahlédnout opravdu významné osobnosti českého sportu let minulých i současných – mj. milou a elegantní Danu Zátopkovou, usměvavou Kateřinu Neumannovou, skromně působící Štěpánku Hilgertovou, výborně vypadajícího Imricha Bugára či pohodového Tomáše Dvořáka a další. Samozřejmě také, nakonec neúspěšného kandidáta na předsedu ČOV, oštěpaře Jana Železného. Jak vidíte z obrázků, jednání provázel nebývalý zájem novinářů, nutno říci, že se samozřejmě soustředili pouze na jeden okamžik – volbu předsedy. Protein měl tu přednost, že měl na místě jednoho stálého redaktora. I když jsem si činil poznámky technického rázu, přece jen je pro Protein jako měsíčník jaksi „mimo mísu“ oznamovat detaily o tom, kdo nakonec volbyvyhrál a kolik měl hlasů – to jistě každý ymkař ví, neboť co ymkař, to sportovec! Odkážu vás tedy na denní tisk či internet kolem 11.1.2005, neboť jak jsem už uvedl, média o tuto akci jevila žhavý zájem. Na internetu najdete také seznam všech delegátů a další podrobnosti např. na: http://sport.idnes.cz/sport_oh.asp, podívat se můžete také přímo na www.olympic.cz, což je web ČOV.

Já raději přidám některé postřehy ze zákulisí, které se jinde nedočtete. Tak například, zdá se mi jako celkem jisté, že Česká republika bude usilovat o pořádání olympijských her v Praze a to buď pro rok 2016 nebo 2020. Podporu tomuto kroku vyjádřili všichni, kteří se k této věci vyslovili, snad kromě Aleše Hušáka (ředitele Sazka, a.s.), který varoval před přílišným optimismem po zkušenostech se stavbou jediné Sazka arény. (V případě konání OH v Praze, by podobně náročných staveb musely být realizovány desítky.) Mám však dojem, že těch rozpačitých bylo víc, ale skepticismus v této věci, zvláště před volbami do funkcí, jaksi nebyl v kurzu, takže polemika na téma OH v Praze se ještě jistě rozhoří. Jana Železného podporovala Dana Zátopková a aktivní sportovci. Nepřehlédnutelná byla např. otevřená podpora Jana Železného z úst Romana Šebrleho na vyhlašování Sportovce roku. Milana Jiráska – znovuzvoleného předsedy ČOV, podporovala spíše skupina funkcionářů – předsedové různých sportovních svazů,… musím však podotknout, že slovo funkcionář tu nemyslím pejorativně ani jako opozitum ke výrazu sportovec, neboť i mezi nimi je řada bývalých sportovců, a také, jak se vyjádřila řada delegátů v kuloárech, volba byla těžká právě proto, že karty nebyly rozdány tak, že jedna volba je špatná a druhá dobrá, spíše obě dobré.

Protože Protein je především časopisem pro mladé, tak jeho čtenáře bude možná zajímat, že mezi přidružené členy ČOV byl přijat nový sport, který v něm dosud zastoupen nebyl, a jež je právě mezi mládeží velmi oblíben – florbal. Tady si neodpustím malou osobní poznámku. Florbal jsem hrál jen jednou a bavilo mě to moc, ale přece jen mám raději sporty oddělené sítí, kdy nedochází k přímému kontaktu protihráčů, milí florbalisté, nezapomínejte, že tělo máte jen jedno a musí vám vystačit na celý život, proto ať je vaším heslem fair-play, jinak řadu nadějných florbalistů od tohoto sportu odradíte, tak jako se to stalo v mém případě...

ČOV také pořádá Olympiádu dětí a mládeže a nebylo by možná od věci přemýšlet, jestli a jak může YMCA na této aktivitě participovat. Všechny přítomné dámy byly oblečeny decentně a slušivě. Většina přítomných mužů měla klasický oblek, či alespoň sako a kravatu, pár jedinců mělo na sobě něco volnějšího – vestičku, elegantní svetr apod. Výjimkou byl desetibojař Tomáš Dvořák ve své modrošedé mikině, což mi bylo velmi sympatické. K obědu byl (zřejmě kuřecí) řízek s bramborem a velký šopský salát (no co, každého zajímá něco jiného :-).

Je škoda, že YMCA se v současné době věnuje sportu tak málo. Jistě, historický vývoj v naší zemi měnil spoustu zavedených kolejí, ale mám za to, že by větší důraz na sport YMCA slušel. Vždyť členem ČOV je YMCA právě díky svým zásluhám o rozvoj sportu u nás v období 1. republiky a žít jen z tak staré tradice je na pováženou. Příslovečnou vlajkovou lodí, je dnes pro YMCA jako celek korfbalová YMCA Znojmo a pak už vím jen o nějakých volejbalových turnajích nějakém to výletu na kole. Slibně se rozvíjí snad jen zmíněný florbal v YMCA Olomouc. Pokud jsem na něco zapomněl a cítíte se dotčeni, tak to není úmyslné, pouze z nevědomosti, neboť jsem o ničem takovém na stránkách Proteinu nečetl – to berte jako výzvu :-)! YMCA dříve patřila na sportovním poli k pojmům. Mezi námi žije stále řada sportovců, ymkařů a UNCASáků (např. viz Protein 4/2004), kteří toto postavení pro YMCA v české společnosti a třeba právě také v ČOV vydobyli. Ve fázi, v jaké se český sport díky historickému vývoji dnes ocitá, je zřejmě nemožné vrátit se do stejné řeky, ale zkusme jako ymkaři přemýšlet, kde na poli péče o jednu stranu našeho trojúhelníku můžeme najít své místo dnes.

/J. V. Hynek