03/2005

Cyril Höschl - Kde bydlí lidské duše

Vydáno dne 08. 03. 2005 (3148 přečtení)
Rozhovor s přední osobností české psychiatrie seznamuje s životním příběhem prof. Höschla, ale především s jeho ohledem na témata jemu profesně blízká, související se zdravím a nemocí lidské duše.

Přednášíte na kongresech, studentům, uváděl jste koncerty, jste i moderátorem v rádiu … je vám tréma úplně cizí? Trému pociťuji ve chvíli, kdy jsem nucen veřejně vystupovat v situaci, kterou nemám pod kontrolou, a kdy vím, kde jsou moje hranice. Kdybych měl za kolegy mluvit o něčem úplně novém, na čem se podílím jen zčásti, na mezinárodním kongresu mezi lidmi, kteří jsou na to experti, a já přesně vím, že na tu či onu metodu expert nejsem. Tam začíná tréma. Proč tréma u některých lidí působí blahodárně na jejich výkon, nebo jej dokonce zkvalitňuje? Protože satisfakce z té exhibice je vyšší u lidí, kterým se vyplatí trému překonávat. Jsou lidé, kterým se to nevyplatí. Klavírista Horowitz jeden čas přestal hrát, přestože byl perfektní a celý svět ho zbožňoval a obdivoval. Ale on už na to neměl nervy. U někoho tréma vede jen ke zvýšenému pocitu zodpovědnosti, zpřesní výkon, více se soustředí. Jenže o trémě platí to, co o většině fenoménů v přírodě. Když je toho málo, je to špatně, a když je toho příliš, je to také špatně. Tréma má někde, hned na začátku svého rozvoje, své optimum pro veřejný výkon. Jakmile je optimum překročeno, výkon je poškozen. Zvýší se chybovost, pozná se to na hlase, dotyčný zpětnovazebně slyší, jak se mu ten hlas třese a tím se to celé zhorší. Funguje to jako zesilovač, jako když se rozhoukají reprobedny a začnou pískat. Takže co je tréma, to vím, ale vím to ze situací, které nemám pod kontrolou, kde nesu kůži na trh, kde je diskuse náročná a publikum odborně na vyšší úrovni. Podobná je situace,kdy je člověk z něčeho zkoušen. Proto jsem měl pokaždé trému před zkouškou. Lhal bych, že ne. Vždycky jsem se trochu bál, a to i tehdy, když jsem měl pocit, že to umím. V běžných situacích trému nemám nikdy. Znám lidi, kteří jsou nesmírně vzdělaní a přijdou a říkají: Prosím tě, jsou tady nějací novináři, pověz jim to ty. A já na to: Vždyť ty jsi na to expert a on odpoví: Ale já mám takovou trému, že by se ve mně krve nedořezal. Stojíme tam dva – já vím, že on toho ví o dané věci daleko více, a on ví, že já to lépe řeknu. Co pak? Ukázka z knihy Cyril Höschl – Kde bydlí lidské duše (Portál, 2004, dotisk 2005) /ukázku připravila Jana Tesařová, Portál/

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]