04/2005

Uvaděč

Vydáno dne 12. 04. 2005 (2313 přečtení)
Milí čtenáři, jsou vydání, která by se měla číst od úvodníku. Toto mezi ně rozhodně patří. Při pohledu na rostoucí voličské preference Komunistické strany Čech a Moravy jsme se rozhodli připravit téma, které by se ptalo po příčinách tohoto stavu.

Navíc jsme se snažili zjistit, proč komunismus přitahuje nejen nemalou skupinu starších lidi, která svou lásku ke straně setrvačně demonstruje v každých volbách několika posledních desetiletí, ale i některé mladé. Trochu jsme se obávali, co zjistíme. Faktem je, že se víceméně potvrdilo rčení: Kdo není komunistou ve dvaceti, nemá srdce, kdo jím je ještě ve třiceti, nemá rozum. Tedy – valnou většina voličů KSČM skutečně tvoří starší spoluobčané, kteří volili do roku 1989 KSČ a pak si nějak nevšimli (nebo ano?), že se strana „transformovala“ přidáním písmena M na konec svého názvu. Tito lidé vlastně myšlenkově stále volí „svou“ KSČ. Pak je tu ale velká skupina protestních voličů, kteří jsou zpravidla ve středním věku, mají středoškolské či základní vzdělání a jsou znechuceni současnou politikou všech politických stran, jsou otráveni systémem, který si říká demokratický, ale který jim vzal tolik potřebné sociální jistoty ve zdravotnictví, bydlení či v práci. Jediné východisko vidí v manifestační volbě komunistů. Jednání je to pochopitelné, leč krátkozraké. Bude totiž na jejich dětech, aby protestní hlasy svých rodičů komunistům zase vzali a přidali je jiným, demokratickým stranám. Sama mládež tedy, jak bylo řečeno, komunisty příliš nevolí. Podle zmíněného úsloví jsou ale mladí lidé, formující své názory, „ohroženi“ náchylností ke komunistické ideologii kvůli její zdánlivě spravedlivé sociální koncepci. Ostatně stejně tak jako k levici, jsme my, mladí, ohroženi také náchylností k pravicovému extremismu. Máme to zkrátka těžké, protože sympatiím k určité názorové skupině se prostě neubráníme. Účinně se ale komunismu můžeme bránit především tím, že přijdeme k volbám a dáme svůj hlas některé ze stran, které se v politologickém žargonu nazývají systémové. Jsou to ty strany, které chtějí systém, ve kterém fungují, podporovat, a ne ničit, jako KSČM. Můžeme se bránit aktivním přístupem ke společnosti, k tomu, co se kolem nás děje. Zkrátka tím, že nám okolní svět nebude lhostejný. Můžeme se bránit prostými věcmi, čtením novin, sledováním večerních zpráv a přemýšlením o tom, co se vlastně ten den stalo. Můžeme se bránit tím, že si přečteme něco z historie dvacátého století a nebo třeba Solženicynovo Souostroví Gulag. To všechno jsou věci, které nám pomohou utvořit si vlastní názor na komunismus, ale i na demokracii vůbec. Jsme Ymkaři, členové organizace bytostně demokratické, kterou demokraté založili, vedli a jejímž prostřednictvím byla (a dodnes by měla být) demokracie propagována. Podle takzvané Teorie šestek Ralpha Dahrendorfa trvá převzetí demokratických právních norem po pádu totalitního režimu asi šest měsíců, transformace ekonomiky na tržní asi šest let a transformace či lépe řečeno znovuvytvoření politické kultury asi šedesát let. Celkem tedy přibližně tři generace. Dodejme, že Československá první republika měla na upevnění své demokracie pouhá dvě desetiletí. Před několika měsíci jsme oslavili 15 let od pádu komunismu. Zákony i ekonomiku už se nám transformovat podařilo, politickou kulturu nikoli. Jak jsme zmínili, bude to trvat ještě dlouho. A protože politickou kulturu netvoří jen těch pár politiků, které vídáme každý den v televizi, ale každý občan, musíme ke zlepšení situace přispět my sami. Jako členové Ymky máme dobré šance, že v nás vyhraje demokracie. Přeji Vám příjemné čtení a hezké jarní dny /Vojtěch Berger/

[.. Celý článek | Autor: vojbergr .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]