04/2005

Jan Svoboda: Modelkou v padesáti

Vydáno dne 12. 04. 2005 (2714 přečtení)
Setkání s drogou

Bára měla skoro dvacet, když se poprvé setkala s marihuanou. Bylo to na nezávadném mejdanu, který uspořádala jedna ze spolubydlících na privátu. Škola se rozjela, přišly stresy před zkouškami a dojem nutnosti oslav po nich, častěji a častěji přicházel ten správný čas „zakouřit si trávu.


Bylo to jejich malé společné tajemství, tak jako informace o partnerech, o bolestech donesených z domova. Ve zkouškovém období, když si holky opět zakouřily, si Bára, nějak více natěšená, ubalila ještě jeden „joint“. Ostatní holky už byly spíše euforické, tančily a prožívaly si svoje, když si uvědomila, že potřebuje pomoc. Svět se jí sklopil, neudržela se v křesle, upadla. Bára cítila, že se něco děje, bála se a prosila o pomoc. Nedokáže si vybavit, co prožívala, dokáže si vybavit jen zdrcující pocit, který provází dodnes třes, vytřeštěné oči a svíravý pocit v těle.

Po čase si jí kamarádky všimly. Nebyly v bdělém stavu vědomí, a tak jim šla manipulace s Bárou těžce. Pak uvěřily, že „to není sranda“, a vyrazily na vzduch. Chodily dlouho. Všechny „téměř do střízliva“, vyjma Báry. Ta začala tušit, že se „něco zlomilo“, jen nedokázala definovat co. Zbytek noci prožila v kuchyni ve stavech, které se rychle měnily a kterým nedokázala porozumět. Že je čas vyrazit do školy, se dozvěděla od spolubydlících. Pocit bezčasovosti už znala a věděla, že „se to upraví“. Prošlo několik dní. V Báře však zůstala nedefinovatelná obava ze smrti, obava ze tmy, bezčasovost. Nemohla spát, protože se nedokázala zbavit dojmu, že „když usne, už se neprobudí“. Nesvěřila se nikomu.

Použila blahosklonnou lež a odjela domů. S nadějí, že v jiném prostředí se to upraví. Nic se však neupravilo. A tak čas hlídala podle hodin, i když jej prožívala úplně jinak. Obavu ze spánku řešila sledováním televize, spánkem se nechala překvapovat jen vsedě a za puštěného rádia, při světle.

Situace se nezměnila ani po týdnech. Chronicky nevyspaná nebyla schopna se učit. Ve škole nastal kolaps. Vzdala privát, dojížděla, prakticky spala jen vsedě ve vlaku cestou do školy a zpět. Zkoušky neudělala, přišlo vyloučení. Našla si práci. Jejím životním programem se stalo přemáhání obav ze spánku a smrti, „zbylou energii užíral boj o nalezení času“. Od oné osudné noci na drogu ani nepomyslela. Poradenské zařízení navštívila po roce marného boje, po roce spánku vsedě při světle a mluveném slovu z rádia. Přišla zoufalá, na dně...

Ukázka jednoho z 36 příběhů z knihy Modelkou v padesáti, Portál 2005. připravila

Jana Tesařová

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]