Klement Gottwald - truhlář, první dělnický prezident Československa zodpovědný za politické procesy v 50. letech a tudíž i za životy lidí v nichodsouzených. Paradoxně přesto nebo snad právě proto také postava mnoha veselých historek, které pomáhají vzpomínat na jeho dobu a na komunismus vůbec s nadhledem.

Jak jsem se zamilovala do Gottwalda
Když jsem byla malá holčička a začala chodit do školy (kam jsem se pochopitelně moc těšila), měli jsme ve 2. patře chodbu plnou všech mrtvých socialistických a komunistických pohlavárů, co jich na světě bylo. Chodily tam jen děti z vyšších ročníků a my prvňáci, sídlící v přízemí, jsme tam pouze občas byli panem řídícím vysláni se vzkazem nebo třídní knihou. Bylo to pro mě tajemné místo, kam jsem se snažila dostat, a tu neuvěřitelnou galerii si prohlížet. Ty tváře byly důstojné a zajímavé a mezi nimi ta s dýmkou, ta nejsympatičtější, byla právě Gottwaldova.

Chodila jsem domů a tátovi vyprávěla o tom pěkném pánovi, na kterého se chodím dívat a jak se těším až budu chodit do 3. třídy, to budu obývat tuto chodbu každý den. Otec se se mnou bavil vždy a o všem, ale na toto mi nikdy neodpověděl.

Pak konečně přišel čas, kdy jsem se stala žákyní 3. třídy. Nejen, že jsem se volně mohla procházet po té chodbě, ale dokonce nás začali učit i internacionálu. Já, holčička vnímavá a pilná, jsem ji uměla první ze třídy (měla jsem ji naposlouchanou z rozhlasu) a pořád jsem se hlásila.

Doma jsem o tom samozřejmě otce informovala. Když tak chudák viděl, kam se to jeho jediné dítě vyvíjí, asi se polekal, sedl si se mnou, začal mi všechno vysvětlovat a začali jsme spolu poslouchat Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Tak skončila má první dětská láska a stala se ze mě antikomunistka.

Věra Hejzlarová