19. 3. 2005, Paříž
Jedinečná reportáž o jedněch důležitých narozeninách od našeho francouzského zpravodaje.

"Vždycky to bude Paříž", končí se film Casablanca.
Tato slavná fráze se dá použít i pro celosvětové hnutí YMCA. Vždy budou kořeny hnutí tam, kde 22. srpna 1855 vzniklo: v rue Jacob v Paříži.

Toho památného dne se sjelo 38 delegátů evropských a severoamerických Sdružení křesťanských mladých mužů, aby se podělili o své zkušenosti z působení v místních podmínkách a vytvořili Světovou alianci. Tehdá naše ymkařské předchůdce ovál Duch svatý, neboť přišli se základem veškeré aktivity Ymky: YMCA sjednocuje mladé lidi, kteří pohlíží na Ježíše Krista jako svého Boha, chtějí být jeho učedníky a kteří sdružují svou snahu o rozšíření jeho Království mezi mladými lidmi.

Toto poslání, toto krédo, je základem celosvětového rozšíření Ymky. Pařížská báze je základní kámen, kterého se nikdy nedotkly žádné změny. Ono souvětí je nejužší definice toho, co Ymka byla, je a bude. Na Pařížské bázi jsou postavené Kampalské principy. Vize 21 z roku 1998 doplňuje a naplňuje toto poselství našich předchůdců a posouvá jej dál, do 21. století, třetího století, ve kterém Ymka existuje.

Pařížský start celosvětových oslav Rok 2005 je pro Ymku rokem oslav, kdy si s radostí připomínáme 150 let mezinárodní ymkařské aktivity Pařížskou bází. Město nad Seinou bylo tedy vybráno jako zahajující etapa celosvětových oslav. Protože slavit se musí všude tam, kde Ymka existuje a působí: tedy na celé planetě.

V sobotu 19. března 2005 se do sídla YMCA Francie v rue Trevise sjelo 250 delegátů z celého světa, aby společně zahájili celoroční komemoraci dávného pařížského začatku, aby si promluvili o společné budoucnosti, sdělili si své zkušenosti, nabyli nových sil. Českou republiku zastupovala má maličkost, oddaný mezinárodní dopisovatel Proteinu. Měl jsem to totiž do Paříže co by 1 hodinu 40 minut rychlovlakem dohodil, a tak mi byla svěřena veliká zodpovědnost a radost být u toho.

Celodenní akci organizovala Světová aliance společně s Ymkou Francie a Ymkou Paříž a hned úvodem musím říct, že se jim jejich dílo vskutku povedlo. Jednalo se o akci vskutku planetární, přijeli na ni Ymkaři z celého světa: Anglie, Švédska, Ruska, Koreje, Japonska, Srí Lanky, Indie, Gambie, Libérie, Spojených států a dalších zemí. Rozmanitost byla až neuvěřitelná, nesrovnatelná s evropskými akcemi jako byly Y Event nebo Litomyšl 99.

Bohoslužba
Oslavy začaly v luteránském chrámu Vykoupení kreativní bohoslužbou v režii mezinárodního týmu YMCA. Tématem bohoslužby stejně jako celého setkání a celých letošních oslav je „Oslavit, promyslet a budovat mír se spravedlností“ (žalm 146). Vše zahájil společný zpěv několika nádherných písní jako Morning Has Broken či Thine be the Glory. Poté následovala četba vzpomínek na původní setkání z roku 1855, úryvky ze svědectví těch, kteří tam tehdy 150 let před námi byli a zakládali ideu mezinárodní YMCA. Stejně jako tehdy přišlo několik zástupců sdělit svědectví o práci Ymek ve světě. Asijský delegát mluvil o roli Ymky při pomoci obětem tsunami, jihoamerický vyslanec mluvil o streetworku, který zachraníl desítky tisíc dětí od života na ulici, severoamerická delegátka připomněla odkaz J.R. Motta, bývalého sekretáře Světové aliance YMCA a nositele Nobelovy ceny za mír z roku 1946. Zástupce z Blízkého východu připomněl úspěch kampaně Olivovníky pro mír, mladý delegát z Balkánu vyslovil přání, aby Ymka a její členové pomohli Balkánu stát se místo roztříštěné oblasti pestrou a prospěšnou mozaikou jihovýchodní Evropy.

U pultíku se se svými proslovy a poselstvími mezi písněmi a modlitbami vystřídali Generální sekretář Světové aliance Bart Shaha, generální sekretář světové YWCA Musimbi Kanyoro a předseda SA rev. Caesar Molebatsi. Ten se zamyslel nad důvěrou, kterou máme v Boha. Zda-li si uvědomujeme, že jsme tu pro službu ostatním. Zda- -li i v příštím století si lidé budou říkat, že Ymka přináší do světa spravedlnost.

Nejdojímavějším momentem byla společná modlitba. Tak jako tehdy na počátku v Británii, kdy byla základem prvních Ymek, se středem pařížského setkání stala modlitba. Ta měla netradiční a nesmírně silnou formu. Každý byl vyzván, aby na kus plátna, které dostal u vchodu, napsal svou modlitbu. Jednotlivé kusy pak sousedé svázali k sobě a takto vytvořené provazy byly přineseny k oltáři. Poté následovalo požehnání, kdy každý svému sousedovi požehnal olivovým olejem znamením kříže na čelo. Lépe vyjádřít jednotu a pospolitost Ymky snad ani nešlo. Inu, „Ut unum sint“.

Vyvrcholením bohoslužby bylo zapálení pochodně YMCA. Ta bude letos putovat celým světem, než se v sprnu dostane do Bombaje, kde proběhne celosvětové vyvrcholení oslav.

Pracovní oslava v sídle YMCA
Další část programu se odehrávala v domu YMCA Paříž/Ústředí YMCA Francie. Není to ten, kde se konala památná zakládající schůze, ale i tak je neuvěřitelně plný historie. Bylo to právě zde, kde se hrál poprvé v historii v Evropě basketbal. Dodnes je z budovy cítit duch pokroku, snahy o zlepšování světa, pomoci druhým. V divadelním sále se delegátům dostalo přivítání starostou městské části a zástupkyní starosty magistrátu. Na delegáty se s proslovem obrátil také pan Manault, předseda pařížské Ymky. No a představte si, že Manaultův prapradědeček byl ten, kdo svou rukou zapsal původní Pařížskou bázi. Historie je občas až neuvěřitelná. K zástupcům národních i regionálních Ymek senakonec ještě obrátila slečná Haji z Toga, mládežnická zástupkyně a členka Světové výkonné rady YMCA. Mluvila velmi pěkně a připomněla jednu důležitou věc: na letošní rok je úkolem všech Ymek v celém světě zamyslet se nad svou budoucností, nad budoucností tohoto hnutí a nad jeho zaměřením. Následoval oběd v prostorách budovy. U stolu jsem seděl se švédskými zástupci, kteří byli týden před tím v Litomyšli na svém každoročním výjezdním zasedání. Svět je opravdu neuvěřitelný.

YMCA a tsunami
Zbytek odpoledne vyplňovaly worskhopy, přičemž každý se mohl v rámci časových možností podílet jen na dvou ze čtyř. V prvním bloku jsem se zúčastnil nesmírně zajímavé prezentace odpovědi YMCA na ničivé prosincové tsunami v Indickém oceánu. S krátkou a o to více silnou prezentací předstoupili delegáti ze Srí Lanky, Indonésie a Indie, tří silně postižených zemí, kde Ymka aktivně působila v rámci humanitární pomoci a kde je dodnes aktivní ve fázi rozvoje a přestavby. Workshop moderoval pracovník Světové aliance, který má na starost humanitární a rozvojovou pomoc, což ukazuje, jak velikou důležitost Světová Ymka takovým fenoménům přikládá.

Francouzská práce s uprchlíky
Druhá dílna byla v režii francouzských Ymkařů, kteří představili aktivity francouzských sdružení ve prospěch uprchlíků a žadatelů o azyl. Jak si možná pamatujete z minulého čísla, tak v této stránce je francouzská Ymka silně zangažovaná, a to nejenom početně, ale i kvalitativně. V uprchlických či azylantských centrech YMCA mají žadatelé šestinásobnou šanci uspět se svou žádostí než v jiných zařízeních. Domnívám se, že oblast sociální práce s důrazem na péči o uprchlíky či žadatele o azyl by mohla být náplní činnosti některého z českých místních sdružení. I když těžko hodnotit, jak by taková aktivita byla možná v rámci struktury a tradic ČR. Ve Francii je přeci jenom veškerá sociální práce s uprchlíky v režii občanských sdružení, která za to platí stát, který se jinak na terénní práci nepodílí.

Po workshopech pro mě „výkop“ oslav skončil. Poslední části denního programu – večeři na lodi na Seině – se mě již netýkala, neboť mě povinnosti a jízdní řád volaly zpět do Dijonu.

Osobní setkání
Nádherná a inspirující byla akce mimo jiné díky několika obohacujícím setkáním, která se mi během dne povedlo uskutečnit. Viděl jsem tedy konečně na vlastní oči Judeha Majaje, známého předsedu Ymky Východní Jeruzalém (de facto Ymky Palestina). Zahlédl jsem mnoho národních sekretářů, předsedů, členy regionálních a celosvětových orgánů. Mohl jsem si promluvit s vedoucí YMCA Toulouse, strávil jsem 20 minut s generálním sekretářem liberijské Ymky, národním hnutí, o kterém jsem asi před 4 roky psal do Proteinu. A mohl jsem diskutovat se Švédy, kteří znají ČR a znají Exit (viz Protein 9/2005). Jsem tedy velmi vděčný, že jsem se mohl akce zúčastnit.

Výzva na závěr
V roce 2005 je tedy co slavit, je za čím se ohlížet. Za 150 let své existence se Ymka změnila a přitom v mnohém zůstala stejná. Z anglosaského hnutí se přeměnila v největší mládežnickou organizaci na světě s 45 miliony členů, globálním dosahem. Vize několika mladých lidí (mnohým nebylo více než 20 let !) načtrnutá před 150 lety na kus zažloutlého papíru dala vzniknout společenství lidí, které každý den mění k lepšímu život millionů lidí. Je také nad čím se zamýšlet. YMCA nemůže žít jen ze své slavné a nádherné minulosti. V momentě, kdy by přestala hledět vpřed, byl by s naší krásnou úžasnou Ymkou konec. K oslavě výročí tedy také patří úvaha nad budoucností. Kam chceme, aby Ymka směřovala příštích deset, padesát, stopadesát let ?

V sobotu 19. března 2005 proběhl v Paříži začátek celosvětových oslav, které vyvrcholí v srpnu v Bombaji globální oslavou. Česká Ymka je součástí světové rodiny, plným členem evropské i světové aliance, důležitým hnutím ve středoevropském prostoru. I česká Ymka má co říci, i česká Ymka má povinnost se zamyslet nad budoucností našeho domácího, ale i celosvětového hnutí. Ať už v radostech či starostech by Ymka ČR neměla nikdy zapomínat, že je součástí celosvětové rodiny, že není nikdy sama.

/Dominik ZUNT, Dijon/
Na http://domousov.bloguje.cz najdete více.