HABEMVS PAPAM! Zajímalo by mě, kdyby někdo spočítal, kolik titulků, článků, úvodníků poslední doby, začínalo právě těmito latinskými slovy. Latinská formule s významem „Máme papeže!“ se přitom ozývá většinou s několikaletou pomlkou. Tentokrát jsme na její prohlášení museli čekat dokonce druhou nejdelší dobu v celé historii.

Tento úvod i titulní strana už napovídá, jakému tématu jsme květnový Protein věnovali. Rozloučili jsme se s Janem Pavlem II., 264. nástupcem sv. Petra. Tím 265. se stal německý kardinál Joseph Ratzinger, nyní již papež Benedikt XVI. Změna na vatikánském stolci vyvolala obrovský zájem médií, která se s vděčností chopila příležitosti mít opět své velké téma. Došlo doslova k inflaci slov typu papež, pontifikát, kolegium kardinálů, konkláve atd. Nezvyk je to zvláště pro nás v ČR, kteří stále dobře pamatujeme doby, kdy by něco takového bylo nemyslitelné. Rozpoutala se velká diskuse o významu pontifikátu Jana Pavla II., o něco méně se již mluvilo o jeho duchovnímu odkazu, což je trochu škoda. Všechna média mluvila o výjimečné prestiži, které se tento Polák ve světě těšil. Jeho život byl určitě příkladem pro onu autentičnost, pravdivost a přesvědčivost, se kterou vždy jednal. To si uvědomovali i jeho odpůrci, at už v církevních kruzích nebo mimo ně. Jeho odchod vyvolal také diskuse o situaci katolické církve. Wojtylův nástupce stojí před mnoha důležitými úkoly a výzvami - vůči církvi i světu. Oním nástupcem je právě bývalý kardinál Ratzinger, známý svým hlubokým vzděláním a pevnými postoji v otázkách víry i morálky. Pro jeho některé kritiky je to výraz těžkopádnosti a zbrždování progresivního vývoje. Jisté je, že Ratzinger vždy odmítal módní relativismus a zlehčování a upravování vážných otázek podle módních vln či společenské objednávky. Jak říká kněz a univerzitní profesor Tomáš Halík: „Odmítám povrchní žurnalistické dělení na „konzervativce“ a „liberály“, napříč tímto rozdělením jde totiž o rozdělení daleko důležitější - na ty, kdo katolicismus vnímají povrchně, prostřednictvím hesel a emocí, a na ty, kteří víru spojují s duchovní a intelektuální hloubkou.“ Tolik Tomáš Halík. Já osobně se domnívám, že právě ona „duchovní hloubka“ se z některých pohledů na církev vcelku vytrácí. Kardinál Ratzinger před konkláve řekl: „Zralá víra je vírou hluboce zakořeněnou v přátelství s Kristem. Toto přátelství nás otevírá všemu, co je dobré a dává nám kritérium pro rozlišování...“ Pokud nechceme výrazně zjednodušovat, měli bychom na různé výzvy, před kterými katolická církev stojí, pohlížet také a hlavně z tohoto pohledu. Papež Benedikt XVI. nestojí před lehkým pontifikátem, už pro své stáří. Uvidíme... často se hovořívá o tom, že stát se papežem neznamená, že se vám jen ve velkém měřítku zvětší „farnost“, ale také kvalitativní proměnu bývalého kardinála - v tomto ohledu přináší historie jasné příklady několika posledních papežů. A na co se tedy v tomto vydání můžete těšit? Na dva rozhovory o papežství a současné situaci v katolické církvi - z pohledu odjinud, tzn. od nekatolíků. Trochu vám dlužíme také ten pohled katolický, což ovšem můžete sami napravit četbou nějakého rozhovoru v novinách z minulého či předminulého týdne. Dále na Vás čeká velmi zajímavý článek Štěpána Černého o papeži Janu XXIII. a 2. vatikánském koncilu - nenechte si ho ujít. Prohlédněte si také fotoreportáž z Říma, který měl Protein v nedávné době možnost navštívit. Takže Vás nebudu zdržovat, přeji příjemné čtení a na závěr snad jen několik vět nového papeže z jeho prvního požehnání: „Po velkém papeži... vybrali mne, prostého a pokorného dělníka na vinici Páně. Těší mě, že Pán dokáže pracovat i s nedostatečnými nástroji. Především se ale svěřuji vašim modlitbám. V radosti Krista zmrtvýchstalého, v důvěře v jeho trvalou pomoc, vykročme dále. Pán nám pomůže...“ Přejme tedy Benediktu XVI. hodně zdaru v jeho „vykročení“. /František Kroužil/