10/2005

YMCA a zvířata

Vydáno dne 05. 10. 2005 (2293 přečtení)
– jde to k sobě? Možná někoho napadne, že určitě ne. Ymka jako křesťanské sdružení mladých lidí má přeci ve svém stěžejním programu péči o ducha, duši a tělo člověka. A do toho plánu přeci zvířata nemohou zapadnout. Nejedná se tu ani o sport nebo duchovní rozměr, nejsou to ani tradiční letní tábory. Ale já tvrdím pravý opak.

Zvířata byla na zemi dávno před naším příchodem. Všechna byla dokonale stvořena a svěřena nám lidem. Každé stvoření je úžasné, v nádherné souhře přírody. Máme co obdivovat. Můžeme žasnout nad barevností křídel motýlů, nad nádherně spředenou pavoučí sítí. Nedokáži lhostejně projít kolem úžasně chlupaté housenky. Přírodu a zvířata miluji od dětství a má láska stále roste. Můj objev, že všechna zvířata, včetně rostlinstva, lidí a mne stvořil Bůh, mne žene dál k hledání a objevování pravdy o tomto světě. A to, co je člověku ukázané, může předávat dál. Například to, že pavouk není odporný hmyz, kterého se budu štítit a zašlápnu ho při první příležitosti tak, jak to dělá většina. Já nemohu se zhnuseným šklebem ve tváři odvrátit pohled od elegantně se pohybujícího hada. Myslím, že většinu fobií ze zvířat do nás zaseli rodiče a známí nebo hloupé filmy v televizi. Přiznejme si, že většina z nás se rozplývá u chlupatých kožíšků, které nosí kočky, pejsci, činčily či morčata nebo toužíme zahlédnout těžko dostižitelného ladného delfína. A při přímém pohledu na gejzíry vod, které vystřikuje velryba, by se každému zatajil dech. Proč jedny obdivujeme a druhé si sami hnusíme? Vždyť to vše stvořil náš Bůh. Já osobně vnitřně cítím, že nemám právo říci, že některé zvíře je hnusné – je prostě jiné! A navíc, když člověk pozná život jakéhokoliv zvířete, začne ho zajímat, chápat a víc přitahovat – ať je malé jako blecha nebo velké jako slon. To je i důvod, proč u nás v Ymce Olomouc vznikl kroužek, ve kterém chováme zvířata. Chci ukazovat dětem i dospělým jejich rozmanitost. Pomáhat tomu, aby je přijímali taková jaká jsou, poznávali jejich potřeby z chování a projevů… Naučit je být citlivými pozorovateli zvířat, které jsou v našich teráriích a výbězích, ale i těch, co jsou v lese, na louce, ve vodě nebo ve vzduchu. Proto, když si uděláte návštěvu v naší Ymce, najdete dvě místnosti, plné zajímavých a pro někoho stále ještě nezajímavých zvířat. Tak začnu s těmi obyčejnými – máme párek potkanů, který má každé 2 měsíce asi tucet mladých. V dalších teráriích najdete myši japonské, myši bodlinaté, křečky syrské a křečíky džungarské; mezi větší chlupáče patří osmáci degu, pískomilové, množství stále přibývajících morčat a králíků; letošním přírůstkem je fretka a párek činčil; ze světa létavců máme andulky a korelu; z horních pater brazilského pralesa obývá jedno speciální velkoterárium opice – kosman zakrslý; a protože je samozřejmě i svět vodní, máme akvária s rybičkami, žábu, vodní želvy, kraba a raka; potom byste se u nás mohli seznámit se stepními zvířaty – želvami suchozemskými, gekončíky nočními, motýli, strašilkami, kudlankou a pavouky. Pokud si chcete vyzkoušet, jestli je had slizký nebo hebký jako samet a teplý, přijeďte si pohladit našeho 2,5 m dlouhého škrtiče – užovku čínskou. Jsem přesvědčená, že častějším pozorováním zvířat by mnoho lidí změnilo přístup a pohled na zvířata, kterých se štítí. A to je jeden z cílů naší práce v Ymce Olomouc. Dát lidem i jiný pohled na zvířata, která byla stvořena naším Stvořitelem – Pánem Bohem, a za to mu skládám dík a chválu. Odpověď na otázku v titulku si nyní dejte sami. Monika Tichá, YMCA Olomouc

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]