Ano, ano! Pohyb je život! Pokud se hýbeme - žijeme. To platí o lidech i organizacích. Po většinu dne se však většina z nás přistihne v poloze sedací – ve škole, v práci, doma... Odrostli jsme práci na poli či přímo u pásu továren. Postihla nás automatizace, robotizace, digitalizace, a tím i chátralizace naší tělesné schránky.


Proto je nutno kompenzovat nedostatek pohybu jaksi uměle – sportem – joggingem, rotopedy, posilovnami (vždycky si říkám při pohledu na posilujícího člověka, co by se dalo udělat užitečné práce místo toho nesmyslného zvedání závaží nahoru a dolů...) a jistě vás napadne řada dalších de facto umělých způsobů pohybu. Jaksi přirozenější mi připadá pohyb spojený s hrou – ať už jsou to kolektivní sporty, nebo i taková cyklistika, kdy se při jízdě můžete kochat okolní přírodou.

YMCA patřila v období před druhou světovou válkou k významným organizacím v oblasti tělovýchovy a sportu. Její význam byl tak velký, že je dodnes členem Českého olympijského výboru. Jak by ne, vždyť právě díky YMCA dnes v naší zemi známe sporty jako basketbal, volejbal či lukostřelbu. Právě sportovní oddíly YMCA začaly jako první používat nacvičené signály akcí, tedy něco, co dnes používají všechna družstva ve všech sportech. Ymkařští basketbalisté byli několik let mistry republiky a tvořili páteř reprezentačního týmu naší republiky. To je však jen špička ledovce. V YMCA se spousta lidí naučila plavat a vzpomíná na to celý život. A tím se dostáváme k tomu hlavnímu - velmi důležité totiž bylo, že mladí lidé, kteří chodili do YMCA, si mohli vyzkoušet celou řadu sportů.

A to je zřejmě i parketa, kterou bychom mohli nabídnout mladým lidem dnes. Pokud chce někdo dělat sport vrcholově, pak jistě vyhledá klasický sportovní oddíl. Sport se posunul do roviny, kdy špičkové výkony mohou podávat jen profesionálové a jsou za hranicí přirozených lidských možností, což lze vidět jednak na dopingu, jednak také na přetěžování lidského těla, které vede ke zraněním – kdo z vás viděl špičkového sportovce bez operace...? V každém případě však dnes není mnoho možností, kde sportovat bez přímé aspirace na vrcholové výkony. Sport totiž stojí také obrovské peníze, investice do sportovců jsou tvrdým byznysem. Proto mám za to, že tak jako na počátku rozvoje sportu v této zemi YMCA sehrála svou historickou úlohu, tak je třeba dnes hledat nové místo. Zdá se mi, že právě v umožnění volného přístupu dětí a mladých lidí k různým sportům, které by si mohli vyzkoušet, při nichž by šlo o radost z pohybu a hry, bez nutnosti zavazovat se k drastické mašinérii tvrdé přípravy na profesionální kariéru, je tím co by mohla YMCA nabídnout.

Pokud v současné době řekneme v YMCA slovo sport, většinou se nám spojí s korfbalem, který na skvělé úrovni provozuje YMCA Znojmo. Hraje se i florbal, který je stále více populární a to v Olomouci. Živá rodina se věnuje volejbalu, stejně jako v Ústí nad Labem a Letohradu, ale myslím si, že volejbal je tak populární hra, že by stálo za to, udělat alespoň jednou za rok celoymkařský turnaj. Určitě bychom mohli pozvat i volejbalový tým YMCA Ukrajina, který opravdu jede. YMCA Braník, Děčín, Třebechovice, Open a jistě řada dalších ještě „jezdí na vodu“. YMCA Olomouc a T. S. se věnují lezení a lanovým aktivitám, které lze do tohoto výčtu také zařadit. YMCA Třebechovice pořádá každoročně šachový turnaj, ale to už jsme na hranici tématu J. O dalších vysloveně konkrétních sportovních aktivitách nevím a to je škoda. Snad se alespoň něco sportovního děje na letních táborech, ale přiznejme si, to je málo.

Sportování přináší i řadu důležitých druhotných prvků: kamarádství, endorfiny, a tím radost, uvolnění stresu, cvik vůle, správné držení těla, pomáhá předcházet řadě nemocí (především civilizačních), dodává sebedůvěru, učí zpracovávat emoce. A naučit se vyhrát i prohrát je výhra vždycky. Zkusme tedy nad tímto námětem nejen přemýšlet, ale přiveďme ho alespoň na start praktického naplnění. Po zaznění výstřelu se rozběhne už sám. Uvidíte - nadšení dětí totiž strhává...

J. V. Hynek