Spánek jest věc velice dobrá, myslím však, že nejlépe chutná v 5 hod. ráno. V tu dobu však také člověk nejlépe chápe a přemýšlí, nespí-li totiž. Povím vám, jak jsem přišel k těmto dvěma poznatkům a k jedné nesmírně cenné životní zkušenosti, kterou jsem k nim dostal nádavkem.

Když jsem tak jednou libě dospával, zabouřil někdo na dveře domku. Vyskočím, vyhlédnu z okna. Dole stojí fordka a z ní čouhá převysoká postava vrátného: Máte přijít hned do továrny, pan ředitel čeká! Brzdy hvízdly a Fordka se skřipotem poskakovala s kopečka dolů. Vcházeje do továrních vrat, zřím p. ředitele, jak přechází po nádvoří. Řekl stručně: Jděte do svého oddělení. Tam ležela na stole rozevřená kniha, na ní lístek s těmito slovy: přečtěte, neporozumíte-li příjďte se zeptat. Čtěte se mnou: ... a tak jel člověk do města a vezl na vozíku konve mléka. Na cestě se zastavil u potoka, nabral vody a doplnil konve po starém mlékařském zvyku. Vykonav tuto bohumilou činnost, posadil se na vozík a jel dále. Stalo se, že s vodou nabral dvě žáby a nalil je do mléka. Jedna z nich, když se ocitla v tomto divném prostředí, pokoušela se uniknouti. Když však zjistila hladkost stěn a nemožnost prosvésti svůj úmysl, roztáhla všechny čtyry a padla bezducha ke dnu. Druhá, když přišla k téže zkušenosti, počala ze všech sil všemi čtyřmi tlouci kol sebe. Když pak přišel čas, našel člověk obě žáby v konvi, jednu utopenou, druhou sedící pyšně na hroudě másla, kterou pod sebou utloukla, živou a zdravou... Už jsem se nešel ptát. Od toho dne pak počaly moje úspěchy. Fiskov (Převzato z časopisu Tep pražské Ymky 1, 1929, 7, s. 3.)