Na Ukrajinu jsem přijela v rámci projektu Evropská obrovolná služba. Vysílající organizací je YMCA Česká republika a hostitelskou organizací YMCA Ukrajina. Projekt trvá 10 měsíců. První měsíc jsem byla v Kyjevě, kde jsem absolvovala popříjezdové školení a základy ukrajinského jazyka. Další část projektu probíhá ve Zdolbunivu. Je to malé průmyslové město v severozápadní časti Ukrajiny. Během léta jsem tady pomáhala na několika táborech. První tábor byl organizován Centrem sociálních služeb. Šlo o denní tábor pro děti z vícedětných a problémových rodin, pro sirotky a tělesně a mentálně postižené děti. Má pomoc spočívala především v přípravě různých her a závěrečného koncertu. Pro tyto děti jsme také zorganizovali několikadenní výlet, kde si měly příležitost vyzkoušet kempování v přírodě a spaní ve stanech.

Dále jsem se podílela, společně s prezidentkou YMCA ve Zdolbunivu Oksanou Jaremenko, na organizaci rodinného tábora, který byl určen celým rodinám a jehož cílem bylo, aby si rodiny společně a aktivně odpočinuly. Od září je mým hlavním úkolem práce v klubu YMCA Zdolbuniv. Klub je otevřen čtyřikrát týdně od pěti do osmi hodin večer. Nejčastěji zde přicházejí děti ve věku 13–16 let. Třikrát týdně zde vedu výtvarný kroužek, kde si děti mohou vyzkoušet malování na keramiku, sklo a jiné techniky, a také kroužek českého jazyka. Současně také vedu kroužek polského jazyka na Gymnáziu ve Zdolbunivu. Je to jediná škola v regionu, kde se s ohledem na to, že zde žijí zástupci polské národnosti, vyučuje polský jazyk. Proto také děti, se kterými se zde setkávám, již nějaké základy polštiny mají. V současné době s nimi připravuje koncert pro rodiče, který bude celý v polském jazyce. Také se zde naskytla možnost vést hodiny české konverzace na Fakultě slovanských jazyků na Univerzitě v Rovnomu. Pedagogové z katedry bohemistiky velmi přivítali tuto pomoc. Tyto hodiny jsou oboustranně přínosné. Je to pro mne velmi dobrá praxe. Ačkoliv mám jisté pedagogické vzdělání, se studenty jsem zatím neměla možnost pracovat. Je to také vynikající příležitost seznámit je s českou kulturou a s hovorovou češtinou. V rámci projektu mají k dispozici české časopisy, českou hudbu a filmy. A jaké jsou moje osobní postřehy z tohoto pobytu? Ukrajina je velmi zajímavá země. Na začátku bylo pro mě trochu obtížné si zvyknout na chaos v dopravě, všude se potulující psi a všudypřítomný nepořádek, prodavačky, které zapomněly, že jsou v práci od toho, aby obsluhovaly zákazníky... Jakmile jsem to však začala brát jako skutečnost, pomalu jsem si začala všímat i krás této země a teď, po třech měsících, už mohu říci, že jsem si ji velmi oblíbila. K Ukrajině neodmyslitelně patří všudypřítomné bábušky, které prodávají kusovky cigaret či slunečnicová semínka. Ta jsou zde velmi populární. Prodávají se neloupaná, pražená. Setkala jsem se z názorem, že je to jedna se zdravějších závislostí místních lidí, dobrá alternativa ke kouření. Na každé zastávce, v parku, na ulici můžete potkat děti, mládež i staré lidí, jak pojídají slunečnicová semínka. Všude po nich zůstávají stopy v podobě hromádek slupek. Zvláštní kapitolou je místní doprava. Velmi populární a celkem levné jsou tady tzv. maršrutky, které zajišťují relativně bezproblémovou a rychlou dopravu ve městě a také mezi městy. Většinou zastavují kdekoliv na zamávání. Na velké vzdálenosti se vyplatí jezdit vlakem. Cesta sice většinou trvá dvakrát déle, než kdyby jel člověk maršrutkou, ale zato si možná rád odepře zážitek s ukrajinskými silnicemi. Vlaky jsou převážně lůžkové, každý vagón má svého průvodčího, který rozdává čisté povlečení a na požádání vám uvaří čaj nebo kávu. Cesta v takovém vlaku je vynikající příležitostí seznámit se s místními lidmi. Jsem velmi ráda, ze jsem mohla přijet na Ukrajinu jako dobrovolník. Je to vynikající zkušenost a příležitost, jak poznat sebe sama, nové lidi a jejich zvyky. Zjistila jsem, že tento projekt není přínosný pouze v tom, že tady mohu trochu pomoci. Je to především příležitost k výměně zkušeností a k vzájemnému obohacení. Marie Jakubíková