(21.–25. 2. 2007 v Bělorusku) Jako loni, i letos YMCA v ČR vyslala svého delegáta reprezentovat české TS hnutí a potažmo i celou českou YMCA na ETS konferenci. ETS je programová skupina v rámci Evropské aliance YMCA, jejímž úkolem je koordinovat a zaštiťovat evropské TS hnutí. Vyvrcholením její práce je každoroční konference, ale jednotlivé úkoly ETS jsou pochopitelně plněny dobrovolníky v průběhu celého roku. Letošní konference se konala v konferenčním centru běloruské pravoslavné církve Koinonia u Minsku ve dnech 21.–25. února 2007. Zúčastnilo se jí 23 delegátů, celkem ze dvanácti zemí (Anglie, Norsko, Dánsko, Německo, Švýcarsko, Estonsko, Litva, ČR, Rusko, Ukrajina, Bělorusko, Rusko), a dva hosté: Michajl Guskov (regionální sekretář EAY pro ruskojazyčné země CIS) a Olga Lukina (členka výkonného výboru EAY).

YMCA v ČR na konferenci zastoupil Štěpán Černý, člen výboru a místopředseda YMCA DAP. V loňském roce byl dokonce zvolen do tzv. Výkonného výboru, vedoucího ETS, čímž výrazně vzrostla potenciální možnost zapojení českého TS hnutí do práce této skupiny. O čem se na takové konferenci jedná? V zásadě si představte takový celorepublikový TS výbor s jediným rozdílem, že přítomní mluví výhradně anglicky a jejich bydliště jsou od sebe vzdálena několik stovek kilometrů (v případě ruské delegátky i 5 časových pásem). Vedle pohostinného běloruského národa, mírně řečeno střídmého interiéru minského letiště a upřímně řečeno šílené zimy -32°C čekal delegáty letos nabitý program. O čem že se to diskutovalo? Nejprve se vyhodnotil Evropský TS festival v Dánsku, kterého se český TS účastnil v úctyhodném počtu 57 lidí. Podle zpětné vazby mezi českými účastníky byl festival jednoznačně vrcholem jejich života v TS a YMCA a povzbudil je do další práce, ať už v jednotlivých skupinách nebo na národní úrovni. Vedlejším produktem účasti na festivalu bylo navázání srdečných styků s YMCA na Slovensku (které trvají v rámci TS již mnoho let) a s CVJM Sachsen Landesbund v Německu. V započaté spolupráci dále pokračují TS skupiny v Praze, Brně, Krnově i Ostravě. Dále se plánovaly příští evropské TS festivaly. Nakonec jsme se shodli, že nejlepší je organizovat evropské akce po dvou kolejích, tzv. „dvojkolejný kompromis“: jednak posílit prvek TS v rámci celoevropských YMCA festivalů (nejbližší 2008 v Praze) a zároveň zorganizovat samostatný festival pro TS hnutí. Přípravy na další TS festival jsou zatím v zárodečné fázi, v úvahu připadá horizont let 2011–12 s tím, že by se nejspíše jelo do Němec (ale pšt!). Konference se dále věnovala nejvíce záslužné práci, a sice definování společných celoevropských standardů TS práce, na které v současné době navazuje české TS hnutí při definování našich standardů. Definice toho, co je to TS, a jak se definuje (identita TS a jeho sounáležitost s YMCA jako celkem) bude, jak doufám, důležitým příspěvkem českého TenSingu ke strategickému plánování v rámci YMCA v ČR, především v oblasti definování identity YMCA. Překlad na konferenci schváleného textu bude v nejbližší době doručen členům rozvojové komise i všem ostatním, do ho chtějí vidět, k inspiraci (pochopitelně budou-li o to mít zájem). Přítomný Miša Guskov představil evropský YMCA festival 2008 v Praze, kde bude (na holešovickém výstavišti), co tam bude (podle mého názoru jedinečný a úžasný program, a to už jsem na pár takovýchhle akcích byl), a za kolik to bude (prozatím za docela dost). Ale v jednání byl i plán na drasticky sníženou cenu pro české YMCA dobrovolníky – účastníky) festivalu, aby se jich mohl zúčastnit co největší počet. Kdo byste měl zájem, můžete se již dnes (nebo zítra, už je večer) hlásit na mém mailu, ICQ, telefonu, u mě doma, ve škole, na pracovišti. A nebojte, ještě se vám spousta informací dostane, pracujeme na tom se zahraniční sekretářkou nocí i nocí (ve dne ne, to děláme každý to svoje). V této souvislosti byl český TS a potažmo celá YMCA v ČR vyzvána k aktivní účasti na přípravě festivalu, který může být mohutnou vzpruhou a propagací YMCA v rámci celé ČR. K této výzvě se český delegát připojuje – dokážete si představit 12 000 ymkařů v centru Prahy? Jaká by to mohla být posila pro YMCA? Byla by škoda nechat si to uniknout, takže s chutí do toho! Posledním projednaným bodem bylo představení projektu Rok výměny 2009, v průběhu kterého jsou v plánu mohutné akce v celoevropském měřítku na podporu mobility v rámci YMCA, ať už v cestách celých skupin, v cestách dobrovolníků nebo v přeshraničních seminářích na výměnu zkušeností jednotlivých zemí. Cílem tohoto projektu je pomocí výše popsaných výměn rozvinout evropské TS hnutí, vnitřně ho semknout a sjednotit, zároveň podpořit práci lokálních TS skupin a navzájem si ukázat rozmanitost práce YMCA. V rámci projektu budou vydány propagační a instruktážní materiály, aby se ulehčily výměny mezi evropskými TS skupinami. Bude to nejvyšší čas pro vás, kteří ještě nemáte svého zahraničního kamaráda, skupinu nebo dobrovolníka (on ještě někdo takový v české YMCA je?). Krom toho účastníci navštívili i Minsk, kde trpěli v něhorázných mrazech (viz výše), měli možnost obdivovat zbylé krásy města, které ve válce přišlo o 80% budov, podívali se na 40 m vysokou sochu V. I. Lenina, Džeržinského, Vorošilova, Kalinina a dalších velikánů SSSR a konečně nakoupili něco kyselých okurek a dalšího nedostatkového zboží pro své blízké doma. Ptáte se, jak vypadá Bělorusko, podle pověstí poslední evropská diktatura? No klidně se ptejte. Když jsem do země mířil, ptal jsem se totiž i já sám sebe, zda nebude problém např. na hranici nebo při žádosti o vízum. Patrně vzhledem k posledním událostem mezi Ruskem a Běloruskem, kdy prvně zmíněné odmítlo nadále zásobovat Minsk levnou ropou a tak ho držet při životě, projevil i Lukašenkův režim jistou vstřícnost vůči Evropě západní, a tak předání víza a vstup do země proběhl pro mě i pro všechny ostatní cizince bez problémů. Jediný, kdo měl s námi problém, byla YMCA Bělorusko, která musela čelit dotazům z místní tajné policie KGB (skutečně se ještě nepřejmenovala, zatímco její ruská obdoba již ano), proč zve do země 23 cizinců a zda budou činit diverzi ideologickou nebo jinou. Jinak jsme se ale do kontaktu s represivními složkami státu nesetkali, ač nedokážu posoudit, nakolik jsou jim ostatní obyvatelé země vydáni na pospas. V tomto ohledu tedy Bělorusko nepředstavuje žádnou obdobu světa z knihy 1984. Co je ale vidět na první pohled, je nízká životní úroveň i stesk po dobách slávy v rámci SSSR: v obchodech nenajdete než zmíněné kyselé okurky, náměstí zdobí sochy velikánů VKS(b) i KSSS včetně srpů a kladiv, autobusy jsou známé Ikarusy, nicméně v zanedbaném stavu. Kapitalismus ale do běloruské jinak venkoncem socialistické ekonomiky zasáhl: najdeme tam McDonald, mobilní telefony i cigarety americké provenience. Celá země je zkrátka obrazem, jak by vypadala ČSSR, kdyby sametová revoluce neproběhla. Nepopírám, že i zde žijí šťastní lidé, kteří mají rádi svou zemi, stejně tak ale nepopřu, že život na Západě se s tímto nedá srovnat. Doufejme, že i konání mezinárodní TS konference pomohlo alespoň v něčem vylepšit nebo změnit obraz Běloruska v očích lidí ze zahraničí. Štěpán Černý