5-6/2007

Ukrajina, Ukrajina, šírá to zem

Vydáno dne 03. 09. 2007 (2858 přečtení)
Cesta z Prahy probíhala klidně, a kdyby v autobusku nebyla zima, jako na Sibiři, celkově bychom si neměli na co stěžovat. Prostě šikovné ukrajinské ruce během čtvrt hodinky opravily občas stávkující motor, a frčelo se dál. Na PL-UK hranicích se ukázalo, že kdo má větší čepici a v ruce štěmpl, ten je tady pán, a kdo dá, toho bez prohlídky zavazadlového prostoru přivítá veliká náruč Ukrajiny.

Dorazili jsme do města, pojmenovaného po asi jediném ukrajinském národním buditeli - otázka pro chytré hlavy - jak se město jmenovalo? He? A po zjištění, že nejen na hranicích, ale i tady, v relativní civilizaci, mají místo záchodu díru do země ze všech stran obklíčenou kalužemi moči, vyrazili jsme na prohlídku města. Naštěstí už na improvizovaném (ono to tam je takhle normální, ale prostě vypadalo to, že se tam všichi řadí nějakou náhodou) autobusovém nádraží jsme se vecpali do pidi-smradopřecpáno-autobusku mašrutky“, a vyrazili na dlouhou a strašlivou cestu skrz Karpaty do městečka Verchovyny, naší to destinace. Řidič nám dával najevo, že umí jezdit rychle v každé zatáčce a nejlépe když jel v protisměru, co chvíli se otočil na cestující a se zběsilým výrazem zaječel „oukééj? oukééj?“. Přírodu mají krásnou. Ale odpadky házejí všude. Takže jdete na výletě na kopeček, trháte luční kytičky, ale co chvíli kopnete do PETky od kvásku. Je to divná země. Plná kontrastů. Například holky tam jsou naprosto perfektně nalíčené, upravené a všechno - ale bydlí v dřevěných chatičkách a na podpatcích vysokých až do nebe slalomují mezi kravinci. Ale ale, teď to zase vypadá strašně negativně. Ale vůbec ne, prostě opravdu, kdyby vyměnili záchody a zakázali by prodávat syrové maso venku na sluníčku, možná bych se přijela podívat zas. Celkově se mi výlet fakt líbil. Protože je třeba fakt, že tak milé lidi jsem snad ještě nepotkala. Jsou strašně pohostinní, a i přes jazykovou bariéru vesele komunikativní. Nakonec jsme si někdy povídali každý ve svém jazyce, a stejně jsme si rozuměli. Například (Eliško, neříkej „třeba“. Použij „například“) v obchodě nám paní prodavačka přibalila zadarmo nějaké drobné sladkosti, jen že jsme cizinci. Ukrajinští ymkaři dokázali připravit fakt dobrý festival, naprosto profesionálními vystoupeními, ať už z branže pěvecké, taneční, gymnastické či dramatické. Možná YMCA opravdu boří bariéry:) Nebo nevím, prostě jsme se sešli dobrá parta se spoustou dobých part a proto se nám tam líbilo a celkový dojem je spíš pozitivní. Protože když se nedíváte na nefungující státní aparát, prolezlý korupcí a patrně naprosto kašlající na zájmy normálních lidí, ale jen právě na ně, zjistíte, že milejší lidi jste asi už dlouho neviděli. Nebo jsou takoví jen v YMCA? Nemyslím si:) Eliška T. Venglařová

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]