Ptáte se kdo že? Jaký Whateam? A co když řeknu TenSing Norway? Whateam je totiž jednou z pěti norských tensingových skupin, které již téměř rok cestují po Evropě a svými školními koncerty, a nejen těmi, podporují jiné TenSingy (TS). Třeba ten náš :-). 20. 4. dorazilo všech šest Norů v pořádku na Mělník. A aby se jim nic nestalo, tak jsme si pro ně pro jistotu dojeli až do Prahy. Zpočátku jsme se chvíli hledali, protože když člověk kouká po všech těch „blonďatých“ a „modrookých“ v domnění, že to budou Norové, a najednou vidí černošku v mikině s nápisem TS Norway, trochu ho to vyvede z míry.

Všichni byli velmi milí a o to více jsme se radovali z toho, že u nás budou celý týden, což se žádnému jinému TenSingu nepoštěstilo. Program jsme měli opravdu bohatý. V pátek příjezd a malá procházka po krásách našeho milovaného města aneb „od zámku až po soutok“, pak už jsme se raději šetřili na očekávanou víkendovku. Vypuklo to jako vždy v sobotu ráno. Ale i přes časnou hodinu srazu vládla příjemná atmosféra a během celé akce jsme udělali, zvláště ve workshopech, které pro nás naši norští přátelé připravili, spoustu práce. Dopoledne jsme se rozdělili na skupinu sboru a kapely, odpoledne na tanec a drama. K tomu ještě spousta super her, dobrého jídla, po kterém se všichni oblizovali, a na závěr posezení v naší vyhlášené čajovně ve věži – prostě nááádhera. Přes týden jsme „Norky“ ,jak se jim u nás s oblibou říkalo (to by mě zajímalo, jak říkali oni nám?), „využívali“ na školní koncerty, kterých měli opravdu habaděj, a s otevřenou pusou žasli nad tím, jak dokáží do každého koncertu dát úplně všechno, přestože vědí, že je ten den čekají ještě dva další a pak zase další a další a další. Naštěstí to dobře dopadlo, a tak se velký počet koncertů podepsal jen na namožených norských lýtkách – sice se to nezdá, ale „stage“ (Pro ty z vás, kteří nevědí, je to takové to „Hey! You! Get off my street!“) dá opravdu zabrat – a na červených českých dlaních, pálících od stálého tleskání a tahání těžkých nákupů s jídlem, aby nám „Norci“ nepošli hlady. Naše úsilí však bylo odměněno počtem nových tensingářů na společné zkoušce s Nory a jejich úsilí (přilákat nám do TS nějaké nováčky) jsme odměnili zase my výletem do Prahy. Počasí se vyvedlo, a proto jsme se vydali nejprve na Petřínskou rozhlednu včetně bludiště, kde jsme se zdrželi snad nejdéle z celého našeho putování po Praze. Neopomenuli jsme ani Karlův most či Staroměstské náměstí s orlojem (hnali jsme Norky z Karlova mostu, co to šlo, abychom stihli „celou“, ale davy turistů zmařily naše plány, a tak jsme k našemu cíli doběhli přesně s posledním úderem zvonu :-). Nicméně domů jsme odjížděli všichni velmi spokojeni (i když unaveni) a plni očekávání blížícího se společného a už opravdu úplně posledního koncertu. Na koncert, kde už naše Norky netrpělivě očekávalo napjaté publikum, jsme dorazili jen taktak. Po dlouhé době zažil Husův dům opravdu narvaný sál a my byli blahem bez sebe, kolik lidí se na tu velkou událost přišlo podívat. Jako obvykle, TS Norway nezklamal. Stine, Linn, Maria, Andreas, Morten a Kristoffer dokázali lidi nejen pobavit, ale dokonce i zvednout ze židlí. A díky jejich lásce k českému jazyku a velmi bohaté slovní zásobě, složili nám naši Norci i českou píseň (tedy, ve skutečnosti byla česko-slovenskoanglická, ale to nám v tu chvíli vůbec nevadilo :-). Společně s TS Norway vystoupil i TS Mělník a předvedl nacvičený program z víkendových workshopů a společné zkoušky pro nováčky. Závěrečná píseň „Rejoice“ byla opravdovým vrcholem celého koncertu, a tak nebylo žádným překvapením, když si nekonečný aplaus našich neúnavných diváků vynutil přídavek. Hold, byl to koncert opravdu povedený! Ani nám se s Nory nechtělo loučit, týden uplynul jak voda a tak jsme si to loučení zpříjemnili alespoň menší oslavou Kristofferových 20. narozenin. Podle tensingové zásady „no alcohol“ jsme ho obdarovali Rychlými špunty a slavnostně si připili z ještě slavnostněji vypadajících zelenobílých proužkovaných hrnéčků. Další den jsme (už ne naše) Norky vyprovodili na autobus a popřáli jim šťastnou cestu do Litomyšle, kde se mělo všech pět norských skupin setkat a dalších šest týdnů se tam společně vzdělávat. Bohužel, pobyt Whateamu na Mělníku se nedá dost dobře vystihnout slovy, a tak vám mohu jen vřele doporučit, pořiďte si „svoje vlastní“ Nory a uvidíte, co to s vámi udělá... Díky nim jsme získali nejen nové členy, ale také přilákali zpět ty staré, vzájemně se lépe poznali, inspirovali se a dokonce se nám opět rozběhl WS tance i drama – no není to pěkné? Gábina Boková, TS Mělník