Na konci července 2007 se nám z projektu Evropské dobrovolné služby vrátila další dobrovolnice. Eva Učňová si pro svoje dobrovolničení nevybrala zemi jen tak ledajakou. Na začátku února 2007 odletěla daleko na sever do země ohně a ledu. Teď si můžete přečíst pár řádků z doby, kdy byla na Islandu prvních pár týdnů, a potom dopis ze dne, kdy se vracela zpátky domů.


Psala se poslední lednová neděle loňského roku... padal sníh a já si zvláštním způsobem vychutnávala pocit domova… Čekala mne daleká cesta do země ohně a ledu… Přede mnou bylo 213 dnů, které byly naplněny očekáváním, touhou poznat nové věci, samotou, volností, ctižádostí, strachem, štěstím, přátelstvím a láskou. Nikdy jsem nelitovala toho, že jsem se tehdy rozhodla odjet do zahraničí, aniž bych tušila co se bude dít... rozhodla jsem se strávit část svého života na Islandu v severském městě Akureyri v rámci projektu EVS.

Chtěla jsem vystudovat školu, tohle jsem si splnila. Chci práci, která by mě bavila... A jsme u toho prozatím nesplněno. O mladého člověka bez praxe není zájem, a pokud ano, tak za podmínek, které já zkrátka neskousla.

Oslovila jsem YMCA v ČR, rozeslala kolem 150 e-majlů hostitelským organizacím mnoha států Evropské unie, mezi nimiž byly i islandské organizace. Představovala jsem si, jak to asi vypadá na ostrovu, na který ukrývá nesčetné přírodní krásy doposud činné sopky, gejzíry a vodopády. Ani ve snu by mne nenapadlo, že právě jedna organizace projeví zájem a já odjedu za půlročním dobrodružstvím…

Projekt Together in Sun and Snow zaštítil kostel Glérakirkja, pracovala jsem 16 hodin týdně ve školce Krógaból, kreativně trávila 2 podvečery s islandskou mládeží, pracovala na přípravě propagačních materiálů pro Technické muzeum Akureyri. Ve svém volném čase jsem navštěvovala venkovní bazén, tamní knihovnu, poznávala přírodu, potkávala zajímavé lidi, naučila se základy islandštiny..

Začátky nebyly vůbec jednoduché… přijedeš do cizí země, anglicky se bojíš mluvit, aby si náhodou neřekla něco špatně gramaticky, slunce svítá o půl desáté ráno, všude sníh, pustina bez stromů…každé začátky jsou těžké…já měla štěstí, že kromě angličtiny, která je druhým jazykem, jsem procvičila i jazyk německý, a to jen díky tomu, ze můj šéf měl za manželku Němku a další dobrovolnicí na mém projektu byla mladičká Chtistina ze Stuttgartu. Člověk se začíná přizpůsobovat prostředí a vše kolem vnímá jinak, začíná objevovat dosud nepoznané krásy…podařilo se mi překročit polární kruh, viděla velryby, několikrát se proletěla nad islandem letadlem, na kole jsem urazila na islandských silnicích za jeden den 75km, navázala jsem přátelství s krajany i původním obyvatelstvem.

Moje práce mě naplňovala, a nesmírně mě bavila, že nebylo vůbec pro mě jednoduché odejít…neboť tamní obyvatelstvo je přes svoji uzavřenost velmi přátelští a potřebujete-li pomoc, neznámí lidé neváhají a pomocnou ruku Ti podají. Naprosto neznámí pán mi koupil na svoji kreditní kartu letenku, bez jakékoliv pochybnosti, což svědčí o jejich nezištnosti a dobrosrdečnosti.

Mladí lidé se tu baví podobně jako u nás, navštěvují bary, diskotéky, koncerty. Víkendové večery dokáží trávit za volantem a objíždějí neustále kolem dokola město, případně se vydají na delší vzdálenost a objedou celý Island.

Myslím si, že každá cesta do zahraničí člověka změní, sám sobě si dokáže, že je schopen se sám o sebe postarat v cizí zemi, komunikovat s lidmi odlišné kultury, zapojit se do běžného života, procvičí si cizí jazyk v praxi. Jsem moc ráda, že jsem dostala příležitost, která přichází jednou v životě, a že jsem se nezalekla a pustila do poznání zcela odlišného kontinentu. Na tuhle zemi a lidi, které jsem poznala nezapomenu a vím, že příští léto se chystám na nějaký čas na Island vrátit, nejde to popsat, ale země plná tajů mne neobvyklým způsobem přitahuje.

Chtěla jsem vystudovat školu, tohle jsem si splnila. Chci práci, která by mě bavila... A jsme u toho „prozatím nesplněno“. O človíčka bez praxe jaksi není zájem, a pokud ano, tak za podmínek, které já zkrátka neskousnu. Ti, kteří mě znají, vědí přesně, o čem mluvím. Proto jsem se rozhodla pro EVS (Europien Volunteer Services – neboli Evropská dobrovolnická služba). Co to vlastně je?

Vysvětlím velmi v krátkosti: jedná se o vzájemný vztah tří stran, dobrovolníka (to jsem JÁ), vysílající organizace (YMCA v ČR, za níž se skrývá vždy usmátá Kristínka Otřísalová, které strašně moc děkuji za spoustu energie a času, který mi věnuje!) a hostitelské organizace (organizace GLERÁRKIRKJA – kapitán lodi PÉTUR BJÖRGVIN ÞORSTEINSSON, Akureyri, Island). Pétur mě zlobí tím, že chce komunikovat, a když já mlžím s angličtinou, jemu to vůbec nevadí, vybalí to na mě s němčinou, a to už není úniku.

To bychom měli základ. Dobrý, tak to jsi nám řekla. A co tam budeš dělat? Náplní mé dobrovolnické služby je kreativní práce s dětmi ve školce a mládeží. Na základě mé iniciativy nastoupím také do tamního muzea na praxi v mém vystudovaném oboru, aby se mi nezdálo, že malinko zaostávám za jinými. Veškeré náklady jsou hrazeny s grantu Evropské unie. Když si vzpomenete na film Básníci, kdy bývalí spolužáci měli zálusk na dolary a proto se sešli s Mirečkem... „Já dolary nemám, já jsem delegace“ . Podobně to bude se mnou; ubytování a strava jsou hrazeny z grantu, který byl v prosinci 2006 schválen islandské straně. Budu pobírat měsíční kapesné ve výši 210 Euro.

Přede mnou je těžká zkouška, tak mi držte palce a myslete na mě. Taky na Vás budu myslet, a ne že mi nebudete psát! Kdo mi nenapíše, dostane na zadek, až se vrátím, to slibuji!!! Moc děkuji Davovi, díky kterému se můžu rozepisovat a informovat vás o veškerém dění.

Držte mi prosím palce, budu to potřebovat!

Eva Učňová

________________________________________
Co že to ta Evropská dobrovolná služba je? EDS je programem Evropské Unie, v rámci kterého mohou mladí lidé ve věku od 18ti do 30ti let strávit 2 měsíce až 1 rok v nějaké zemi Evropy (a dalších zemích světa), pomáhat v nějaké většinou neziskové organizaci, získávat cenné zkušenosti z ciziny a zároveň obohacovat organizaci a lidi kolem svou přítomností.

• Chcete zažít podobně jako Eva EDS v nějaké zemi Evropy nebo jinde? • Chcete ve své YMCA hostit EDS dobrovolníka?

Neváhejte mě kontaktovat: Kristina Otřísalová, ymca@ymca.cz, 224 872 044