Ve dnech 14. 11.– 19. 11. se konal v pořadí již třetí evropský seminář organizace YMCA pod názvem Catch the vison. Už jen motto kooperace, koexistence, mezináboženský dialog, prozrazuje, že se jednalo o akci velmi netradiční a zajímavou.


Na týden se do severoalbánského městečka Shkodra sjelo 45 mladých i starších lidí z různých zemí Evropy, odlišného vyznání a rozmanitého kulturního zázemí, aby zde spojili své síly, vyměnili si zkušenosti o aktivitách pořádaných jejich domovskými YMCA, dozvěděli se něco o Albánii a aby prožili jeden z nezapomenutelných týdnů svého života.

Již po příletu do Tirany, hlavního města Albánie, nás na letišti čekali ostatní účastníci s velkou cedulí YMCA a mohli jsme minibusy vyrazit do Shkodry. Ubytovali jsme se v útulném hotelu a pomalu se začali se všemi seznamovat. V průběhu akce jsme se zaměřili na tato témata: diktátorská minulost Albánie, krevní msta, romská komunita a soužití vyznavačů různých náboženství.

Každý den začínal společnou modlitbou, následovala písnička, která nás po ránu trochu rozpohybovala. Poté přišly vynikající přednášky o víře od mistra slova Michaela Wardlowa z Belfastu, které, ač se týkaly hlavně křesťanství, dokázaly nadchnout každého včetně islámských hostů. První den byl zasvěcen minulosti Albánie. Při návštěvě místní radnice nám lidé, kteří byli nuceni žít v jednom z nejtvrdších Catch the vision, Albania komunismů v Evropě pod vládou Envera Hodži, vyprávěli své zkušenosti. Program zakončilo promítáním filmu Slogany. Následoval seminář předního albánského historika a novináře o problému krevní msty, který je v mentalitě Albánců hluboce zakořeněný. I když už je tento zvyk na ústupu, pořád se v některých částech země praktikuje.

Zajímavá cesta za poznáním Albánie pokračovala zaměřením se na romskou menšinu. Navštívili jsme vesnici, kde lidé žijí ve vracích aut, ale viděli jsme i školu pro Romy, jejíž provoz je jednou z priorit místní odnože YMCA. Byli jsme se podívat i na hrad nad městem Shkodra, odkud byl dechberoucí výhled na velkolepé hory, jezero i řeku.

A konečně poslední z témat, soužití lidí různého vyznání v míru, bylo také velmi zajímavé. Albánie je jedno z mála míst světa, kde toto v praxi opravdu funguje. Potvrdila nám to návštěva ortodoxního kostela, křesťanské katedrály i mešity, a všude jsme slyšeli jedno, je důležité, abychom respektovali víry ostatních lidí a žili v harmonii.

Jen toto by však nestačilo k pochopení Albánie, protože nejdůležitější zde jsou lidé. Nejvíc ze všeho mě však překvapilo, jak byli místní lidé pohostinní a přátelští. Nikdy jsme se nenudili a členové shkoderské YMCA se nám neustále věnovali.

Vzali nás i na místní diskotéku přetékající dobrou náladou, zpívat karaoke, do klubu. Ale nejvíce se mi líbila návštěva zachovalé krčmy z 16. století, kde hrála tradiční albánská muzika a tančili se jejich tance, jednoduše paráda.

Měli jsme šanci poznat, že Albánie není jen chudobou sužovaná země, jak ji známe z médií, ale že se zde lidé umí bavit, ale zároveň dělají i všechno pro to, aby se země ve všech ohledech vyrovnala ostatním státům Evropy.

Anička a Jakub