Ráj chlapců na Sázavě – tak se říkalo za první republiky tábořišti Masarykova tábora YMCA u Soběšína, kde probíhaly po celé léto tábory pro stovky dětí. Něco z kouzla té doby můžete zažít i dnes, kdy se tehdejší účastníci, tedy dnes již ctihodní pánové, kteří dozráli do záviděníhodného věku, sjíždějí znovu a znovu, aby na svá klukovská léta zavzpomínali. Píši-li pánové a klukovská, tak to proto, že dříve byly tábory nekoedukované.

Získali byste ale nesprávný dojem z těchto několika dní, pokud byste si mysleli, že jde jen o sentimentální vzpomínání na „staré dobré časy“ v teple u krbu. Naopak, hovory se vedou i o současnosti, každého zajímá, co kdo prožil za předchozí rok od posledního setkání, ale především je celá akce plná sportovních aktivit.

Na táboře se totiž vždy velmi sportovalo a řada účastníků se věnovala sportu na vysoké úrovni a v dobrém slova smyslu poznamenal celý jejich život. Hrál se tedy pentanque, quoits (hod koňskou podkovou na cíl) a golf. Pravda, nohejbal jsme už oproti minulým letům vyřadili z repertoáru, ale soutěživý duch je stále v kurzu.

Samozřejmě nemohly chybět ani další tradiční táborové aktivity – výlet na Kazimírku, nedaleký kopec, ze kterého vždy býval krásný výhled na celou táborovou základnu, či oheň velké rady – nejdůstojnější událost každého setkání. Letos jsme při něm byli svědky neuvěřitelného výkonu Jiřího Hodka, jenž nám zpaměti přednesl celého Krále Lávru, kterého se právě na sázavském táboře naučil před téměř osmdesáti lety. Letošní setkání mělo také jeden speciální bod programu navíc. Dlouholetý předseda seniorů YMCA Praha - Honza Vaníček – slavil devadesátiny, a tak nemohla chybět oslava s dortem, který byl mimochodem výborný a navíc ve tvaru loga YMCA.

Každé setkání seniorů na Sázavě je velkou ispirací pro mladší ymkaře, kteří se mezi účastníky objevují stále více. Je to jenom dobře. Vždyť přednost, učit se ze zkušeností těch, kteří zažili styl práce vedoucích Ymky před více než 75 lety, nemá každý. Proto bych každému, kdo chce více pochopit historii a ducha YMCA nejen doporučil, ale přímo přál, se s těmito zajímavými a nám milými seniory setkat.

Všichni účastníci se na společný pobyt na břehu Sázavy vždy moc těší a já patřím mezi ně, takže nashledanou v roce 2010.

J. V. Hynek



______________________________

Tvrdá těla – toť výsledek soběšínských táborů

Setkání se seniory, pamětníky prvorepublikových táborů YMCA, je pro mě vždy velký zážitek. Přestože mě asi nejvíc naplňují jejich vzpomínky, moudra, hodnoty a vše, co nám mladým mohou předat, a tedy bych si měl odvážet toto duchovní a duševní obohacení, nejvíce mě vždy překvapí ta třetí strana ymkařského trojúhelníku. Možná právě proto, že v současné době vidím, že zacílení na tělo není v YMCA na špici zájmu, jsem neustále fascinován kondicí všech účastníků. Jejich píle nedosahuji nyní, co asi budu dělat až mi bude osmdesát :-).

No považte. Ráno vstávám ve chvíli, kdy již většina pilně absolvuje ranní rozcvičku, po obědě sotva dýchám, když se šplhám na Kazimírku, a nahoře již na mě ostatní mávají, přesnosti při hodu podkovou nebo při odpalování golfu bych se ještě možná mohl naučit, ale odolnosti těla při nenadálých nehodách, toho už asi nedosáhnu.

Ano, letos jsme byli svědky dvou ataků golfového míčku, kdy při nedokonalém odpalování (mimochodem dvěmi účastníky z řad mladých) nebylo dosaženo cíle, ale těla některých okolo sedících. A zejména Honza Vaníček, náš oslavenec, nesl zásah do čela velmi statečně. A tak si říkám: „Když budu pravidelně jezdit na Sázavu, budu ve stáří také tak zocelen?“ :-)

Miki Erdinger