3/2009

Festivalový Banát

Vydáno dne 07. 12. 2009 (2640 přečtení)
V srpnu letošního roku jsme se zúčastnili pionýrské akce v rumunském Banátu, a to prvního ročníku festivalu české kultury, který proběhl ve dnech 15. 8. a 16. 8. 2009. Ymca Brno vypravila do Banátu s předstihem několika dní autobus naplněný nadšenci Banátu, kteří s vypravili společně s námi na poznávací cestu do českých vesnic a následně na festival, kam se přichystali přiložit ruku k dílu ve tvořivých dílničkách v rámci festivalových dní.

Vyjeli jsme 10. 8. 2009 navečer z Brna směrem Rumunsko. Cesta nám trvala asi 12 hodin. Přece jen autobus není Ferrari a těch 900 km... První zastávka na nás čekala již v Břeclavi, kde jsme naložili Gajdošskou cimbálovou muziku (bez cimbálu), ale s basou a houslemi, které jsme umístili na zadní sedadla, aby se nástrojům hezky cestovalo. Poté jsme směřovali opravdu do Banátu, kde jsme se ocitli asi v deset dopoledne 11. 8. za krásného počasí ve vesnici Svatá Helena. Tam jsme vyložili některé věcičky a pokračovali dále pod Eibentál.

U Dunaje začalo naše dobrodružství. Do vesnice vede cestička hliněná, špatná pro auta, pro autobusy naprosto nevhodná.

Naštěstí na nás čekala dvě přistavená autíčka našich přátel, krajanů z Eibentálu, a my mohli naložit ty těžké batohy a do vesnice vyjít jen tak nalehko a kochat se krásou Dunajské soutěsky. Když jsme se všichni vyškrábali na náves, čekal na nás obídek u paní Anušky Iágrové, manželky stolaře, loukoťáře Jeníka Iagra. To byla opravdová záchrana a my s plnými bříšky vynikající slepičí polévky a speciality jménem sármy mohli vybalit batohy, spacáky a uložit se v místním kulturním domě, kde jsme měli spát první noc.

Navečer nám plápolal ohníček, u kterého se rozhodli někteří zůstat pod širákem do rána a pozorovat Perseidy na hvězdičkovém nebi. Bohužel v noci začalo krápat a pak i úplně pršelo, takže jsme se do kulturního domu přemístili nakonec všichni.

Na druhý den nás čekala výprava do vesnice Bígr vzdálená 16 km lesem pralesem, po cestě doly na antracit Baia Noua. Pan Švajner z Bígru byl však tak laskav, že si pro ty naše těžké batohy přijel svou dodávkou. A my s lehkou nohou mohli obdivovat krásy tamější přírody lesa pralesa a prolézt doly, o kterých mnozí tvrdili, že není možné, že ještě nedávno fungovaly. Bígr je překrásný, rozkládá se ve tvaru kříže v sedle po kopcem Kopřiva ve výšce cca 600 m. n. m.. Je tak starobylý a zachovalý, že se uvažuje o zapsání této vesničky do organizace UNESCO. Na chaloupkách se tyčí ještě hliněné komíny a babičky všechny vypadají, že jsou kouzelné.

My si opět nacpali bříška, tentokrát pečeným kancem, brambůrkami, polívkou, koláči a... Uložili jsme se v chalupách a spali a spali – teda až poté, co jsme zazpívali všechny písničky a povykládali se všemi lidmi.

Ve čtvrtek jsme pak museli bohužel dál. Dál dolů k Dunaji dalších 16 km, kde na nás měl v 16:00 hod. čekat autobus. Naštěstí jsme se několikrát v horku vykoupali v čistých tůních podél říčky Berzásky, viděli raky a rybičky, posbírali tuny ostružin a bylo nám fajn. Batohy na nás čekaly dole ve vesnici Berzáska, kde nám byly opět složeny. Autobus dorazil přesně na minutu a pak hurá na Helenu.

Vesnice Svatá Helena je takovou bránou do Banátu. Jako jediná má asfaltovou silnici. Je tam nejvíc života, je takovým krajanským vstupem. Právě proto měl festival probíhat právě tam. My se ubytovali po chalupách, každý byla adoptován svou krajanskou rodinou, ulehl na 4 dny do pruhovaných peřin a užíval si veskrze kulinářských hodů. Myslím, že všichni přibrali tak 4 kila.

Ve čtvrtek nám začal pomyslně festival. Pobyt na Heleně byl spouštěčem koncertů už ten večer. Naši Gajdoši hráli až se hory zelenaly, další skupiny, které také již dorazily, ladily své nástroje, a tak se hrálo a zpívalo až do rána. V pátek zas a v sobotu zas a v neděli jakbysmet. Takovou akci Svatá Helena asi nezažila. Dlužno říci, že všichni byli vzorní, ohleduplní, a i když bylo živo ve dne i v noci, nekonaly se žádné potyčky ani problémy.

My jsme se v pátek ještě vypravili s naší skupinou na Dunaj, měli jsme domluvený převoz na lodích na dunajský ostrov, kde je podle legendy pochován vojevůdce Atilla i se svým pokladem... Kdo ví. My ho sice nenašli, ale měli jsme zážitek jako na Titanicu. Pravda, loďky místních rybářů v nás nebudily přílišnou důvěru, ale nakonec se všichni odhodlali a po prvních zvucích lodního ,motoru jsme vše ponechali osudu a udělali dobře.

Ostrov v Dunaji je plný zajímavých endemitů, je to taková džungle plná rostlin, zvířat a... odpadků, ale velmi zajímavý výlet. Na ostrově se volně pohybují divocí koně, jsou tam místy plážičky a někteří z nás se dokonce koupali a moc se jim to líbilo. Akorát sem tam vykoukl sumec nebo nějaká rybka z vody.

Na břehu nám Mariánka ze Svaté Heleny upekla sumce na grilu a čevapčiči zvané michi, my se u toho slunili a hráli si na Chorvatsko, poslouchali muziku hlučně hrající z aut místních Rumunů, kteří si také dělali pláž, a vůbec nám bylo hezky... Zkrátka Rumunsko, ale folklór, který jen tak nenajdeš. Naopak byli všichni spokojení a těšili se na večerní koncerty ve vesnici.

Sobota a neděle probíhaly ve festivalovém duchu. My ymkaři jsme před kulturním domem umístili stoly, navěsili letáky, hračky, šátky, blbůstky, dárečky a začali tvořit ve tvořivých dílnách všechno možné i nemožné. Hrozen dětí a dalších zájemců nás utvrdil v tom, že to byl dobrý nápad. Vyrábělo se dva dny od rána do večera. A bylo to moc fajn. Akce se zúčastnila i výtvarná dílna Matilda z Brna a také Duhový skřítek, firma zabývají se starými řemesly a rozličným tvořením.

V mezičase se nám podařilo vklouznout do místní školy, kde jsme zkontrolovali keramickou pec a první výrobky místních dětí. Pec jsme dovezli v červnu díky firmě Tvořivý Amos, která ji darovala místní škole. My jsme se podíleli nejen koordinací tohoto projektu, ale zakoupili jsme také další doplňky ke tvoření a dovezli dárky od firmy Buchler, která se zabývá prodejem pecí a doplňků k tvoření s hlínou.

V sobotu se na festivalu sešel snad celý Banát, vystoupily skupiny tanců a písní z jednotlivých vesnic. Ve dvě hodiny odpoledne prošel vesnicí průvod, každá skupinka před sebou hrdě nesla tabuli se jménem své vesnice a my fotili a poslouchali. Vystoupil i konzul ČR v Rumunsku, primár Coronin, předseda Svazu Čechů a další a další...

Hrálo se, tančilo, juchalo a na druhý den se představily kapely z Čech nejen folklorní. Představila se skupina Sanitka se svým nezaměnitelným saxofonem, zařádili jsme si s Propaganjou, Helemese, šermovali nám rytíři a nakonec velmi očekáván dorazil Jirka Macháček se svým Migem 21 a nezapomenutelnou písní Malotraktorem... Došlo i na zpěv národní hymny a pak loučení nebralo konce.

Už teď je jasné, že příští rok festival v Banátu bude a my jako YMCA s ním...

Lucie Jakubů



____________________________

Český Banát

Výstava o životě a tradicích obyvatel českého Banátu (12. 9. 2009–28. 3. 2010). Musaion, Národopisná expozice NM, Letohrádek Kinských, Kinského zahrada 98, Praha 5.

Výstava přibližuje návštěvníkům doklady života tamní české komunity, která se po dobu dvou set let vyvíjela v odtržení od české majoritní společnosti, ale která v mnohých rysech zachovala duchovní i materiální hodnoty tradiční lidové kultury. Návštěvníci tak mají možnost se důkladněji seznámit s tradicí i současností tohoto mimořádně zajímavého kraje nad Dunajem na hranicích Rumunska a Srbska – malého kousku vzdálené země, kde se přes všechny peripetie osudu dodnes uchovaly nejen stopy české tradice, ale i čistý český jazyk.
Výstava představuje nejen materiální i duchovní kulturu českých vesnic v rumunském Banátu, ale i tamní krajinu a přírodu, která život místních obyvatel stále značnou měrou ovlivňuje. Vedle řady dokladů všedního života ze sféry zemědělství, hospodářství a obživy českých krajanů se návštěvníci mohou důkladně seznámit i se slavnostními chvílemi obyvatel českého Banátu v podobě svátečních krojů, svatebních oděvů či unikátních masek a dalších předmětů spjatých s výročními i rodinnými zvyky. Nedílnou součástí výstavy je i fotografická galerie seznamující s všedními i svátečními okamžiky ze života česky hovořících obyvatel rumunského Banátu. Výstava je doplněna řadou tématických doprovodných akcí jako setkání krajanů, koncerty, řemeslné dílny, promítání filmových dokumentů, přednášky, soutěž o nejlepší návštěvnickou fotografii z Banátu či ochutnávky banátských specialit. Zapojte se také vy do fotografické soutěže s tematikou českého Banátu.

Zdroj: http://www.nm.cz

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]