02/2010

Dobrovolnicí v africkém Mali

Vydáno dne 03. 05. 2010 (2242 přečtení)
rozhovor s Janou Škubalovou

Čtenáři Proteinu mohou Janu znát z její reportáže psané o pobytu na Madagaskaru. Tentokrát se naše světoběžnice přesunula do města Mopti v africkém státu Mali. Působí tam jako dobrovolnice francouzské organizace France Volontaires, bývalé AFVP.

Co znamená zkratka AFVP?
AFVP znamená doslova „Association Française des Volontaires de Progrés“, v českém překladu „Francouzská organizace dobrovolníků pro rozvoj“. Jedná se o největší dobrovolnickou organizaci ve Francii, založenou už v 60tých letech, která až do konce roku 2009 vysílala 350 dobrovolníků ročně do frankofonních zemí (bývalých francouzských kolonií), ale vycestovat mužete také do některých zemí Asie či Latinské Ameriky. V roce 2010 francouzské ministerstvo zahraničních věcí změnilo status AFVP a stala se z něho reference pro dobrovolnictví v rozvojových zemích ve Francii. V praxi to znamená změnu jména na „France Volontaires“, stejný počet dlouhodobých dobrovolníků, ale také podporu dalších typů dobrovolnictví jako např. krátkodobé dobrovolnictví v důchodovém věku, workcampy či solidární dovolené.
Na jakém projektu vedeném France Volontaires pracujete?
Pracuji coby technická asistentka na projektu partnerství krajů mezi Region Centre (středofrancouzský kraj) a Region Mopti (středomalijský kraj). Mým hlavním úkolem je doprovzázet francouzské a malijské subjekty v jejich společných projektech. Ať už se jedná o družby studentů středních škol, projekty neziskových organizací pro konkrétní skupinu obyvatel na venkově nebo výměnu umělců. Druhá část mé práce pak spočívá ve vedení fondu pro podporu místních iniciativ. Jedná se především o neziskové organizace a výrobní družstva přímo v kraji, není nutné mít vztah s Francií. Fond podporuje především projekty, jejichž cílem je obstarat lidem obživu: zemědělství, chov dobytka, malé kredity pro obchod či nákup materiálu.

France Volontaires vede v Mali okolo 40 projektů, na kterých účastní její dobrovolníci. Nemá svoje vlastní projekty, ty jsou vytvářeny vždy na základě partnerství mezi organizací ve Francii a organizací (či jiným subjektem) v Mali. France Volontaires pak pomáhá prakticky těmto dvěma organizacím s projektem, tzn. vedení účetnictví, starost o majetek daný dobrovolníkovi k dispozici, dovolená, zdravotní pojištění, platové ohodnocení, plánování a hodnocení práce atd.
Kdy jste poprvé začala přemýšlet o tom, že se stanete dobrovolníkem? Vybírala jste si nějaký konkrétní region nebo druh práce?
Tak na to už si moc nepamatuji. Asi to bylo v roce 2003, když jsem chtěla jet pracovat do nějaké neziskové organizace ve Francii a dostala se tak k programu Evropské dobrovolné služby. Ale už předtím jsem byla několikrát dobrovolníkem doma, např. pro YMCA v Olomouci.

Po mé zkušenosti evropského dobrovolníka jsem se čím dál více zajímala o rozvojové země a vystudovala ve Francii 3- letý obor pro práci v rozvojové a humanitární pomoci. Chuť vyjet na 2 roky pracovat přímo do terénu tedy nebyla moc velkým překvapením (tedy kromě mé rodiny :-)).

Když jsem kandidovala na podzim roku 2008 coby dobrovolník AFVP, chtěla jsem se vrátit na Madagaskar, odkud jsem právě přijela po 5 měsíční stáži. V rámci mých studií jsem tam pracovala pro jednu chráněnou dílnu pro mladé s postižením, kteří vyráběli náhrdelníky na dovoz coby Fairtrade do Evropy.

Dokonce jsem jich pak pár dovezla pro moji Fairtradeorganizaci do Brna. Co se týče druhu práce, tak jsem chtěla pokračovat v práci na projektech Fairtrade jako doposud. Nicméně politická situace na Madagaskaru se vyhrotila a můj projekt nebyl financován. Zástupci AFVP mi nabídli účast na decentralizované spolupráci v Mali a tak jsem si řekla: „nakonec, proč ne? Bude to o zkušenost víc!“

Jak vypadá Váš běžný pracovní den v Mopti?
Pracuji na krajském úřadě, ráno tedy přijdu do kanceláře a pozdravím mé malijské a francouzské kolegy (jsme tady 3 dobrovolníci pro Region Centre). Trochu si s nimi popovídám, to je tady velice důležité. Pak zapnu v kanceláři počítač a když funguje internet, tak zkontroluji emaily a odpovím na ty nejurgentnější. Většinou mi po mailu přijde práce, takže pak už jen organizuji různé schůzky pro francouzské či malijské partnery a informuji průběžně hejtmana a francouzský region o všem dění. Různé schůze ohledně projektů jsou velice časté, takže se jich občas také účastním, když mi to čas dovolí. Vzhledem k tomu, že mou prací je doprovázet francouzské organizace v jejich spolupráci a podporovat malé místní projekty, jezdím minimálně jednou do měsíce do terénu, abych se seznámila jak s lidmi, tak s jejich prací. Je to velice zajímavá a různorodá práce s lidmi.
Jak se Vám spolupracuje s místními lidmi?
Ne vždy je to jednoduché. Hlavním problémem je asi jazyková bariéra, protože hodně lidí nemluví dostatečně dobře francouzsky, takže to pak sháním nějakého překladatele. Lidé tady mají mnohem pomalejší pracovní tempo, na všechno je potřeba mnohem víc času. A ten čas je potřeba si dát, protože jinak lidé neporozumí a je velice težké s nimi pracovat. Proto je velice důležité se zadaptovat. Stres je tady můj velký nepřítel, protože jakmile toho je hodně, tak vůbec nic neudělám. :-) Naštěstí naši francouzští partneři dobře znají místní poměry! Ze začátku jsem měla problém si zvyknout na místní klima (45 až 50 stupňů v teplé sezóně), při takových teplotách člověk rychle zleniví a pak pracuje se stejnou rychlostí jako místní a také si rád v poledne zdřímne. :-)

Jakou máte zkušenost s multikulturalitou? Musela jste se hodně přizpůsobovat životu v Mopti?
Mopti je velice multikulturní prostředí a se svými 85.000 obyvateli je to čtvrté největší město Mali. Díky přístavu je to vlastně taková křižovatka obchodních cest pro místní region (Mali a okolní země). Proto jsou tady lidé nejen různých malijských etnik a zvyků, ale také hodně cizinců z okolních zemí.

Já mám asi největší problém s jejich náboženstvím, i když je to velice modernizovaný islám často míchaný s animistickými kulty. Místní lidé také neznají pojem „soukromí“ či „individum“. Pro každého evropana je docela problém zvyknout si, že lidé strkají nos do všeho. Člověk tady musí mít hodně trpělivosti, a hlavně ze začátku se snažit co nejvíce naslouchat a sledovat místní obyčeje, vyptávat se místních. Myslím, že po všech mých zkušenostech z předešlých zemí (Maroko, Madagaskar) jsem měla asi největší problém právě tady v Mali, ale nakonec jsem si zvykla a dobře jsem se zadaptovala.

Foto: Jana Škubalová

Rozhovor byl poskytnut Europe Direct Pardubice, děkujeme za souhlas s možností jej otisknout.
http://pardubice.europe-direct.cz.

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]