- Expedice Čchokori

Na Vysočině uprostřed lesů u rybníka Valkounova čeká opuštěné tábořiště na příchod svých obyvatel. Ti se však v den srazu potkali na druhé straně kopce a hned začínají přípravy na expedici, a to sháněním víz. Každý z výpravy potřebuje do svého pasu (který spolu s penězi, vlajkou a tričkem dostal od sponzorů, které zde nemůžeme jmenovat) víza ze 4 ambasád, podle států, kterými bude k hoře Čchokori neboli K2 projíždět.


A již první den se všichni začínají učit smlouvat, neboť táborová měna je letos obvzlášť tvrdá. Po získání víz vítá tábor příchozí dobrou českou stravou, hned druhý den ráno však nasedá celá posádka do vlaku a vydává se na východ. V Rumunsku zvládá překonat spadlé troleje. Bulharské hranice překonává na kole, protože to je levněší, ač daleko méně pohodlné, neboť pro každou ze dvou šestičlenných skupin je jen jedno kolo bez šlapek a brzd.V obtížném terénu se musí navíc na kole vystřídat všichni. Noční vlak v podobě teepee už představuje zase příjemné posezení a na zpříjemnění cesty hrajeme hry a povídáme si o nejnáročnějším výstupu, který nás také čeká. Ráno už jsme v Turecku a vše se zdá být v pořádku, až na problém s pasy a vízy, kvůli kterým se skupina ocitá ve vězení. Ambasador má však dobré styky, a tak k pokračování v cestě stačí obveselit nějaké papaláše krátkým divadelním představením o České republice. Odpolede si mezi tureckými šejky zkoušíme ještě pozice manažerů a investorů při náročné intelektuální hře Investice. Nepříjemnosti přicházejí až k večeru, kdy se expedice chystá na přechod do Íránu. Náhodou zpozorují vraždu jednoho bachaře a vyslechnou rozhovor, ze kterého plyne nemožnost legálního přechodu hranic. Expedice se však nevzdává a na radu domorodců se vydává na dlouhou pouť za svým vysněným cílem. Cesta za hranice Íránu končí až k ránu.

Po pár hodinách spánku začíná starost o bezpečný přechod íránského území, tedy shánění víza. Vzhledem k nelegálnímu přechodu hranic se expedice uchyluje k využití služeb padělatele. Nedaleká skála v sobě ukrývá vytesanou íránskou abecedu, díky které mohou členové expedice přeložit své údaje do íránštiny a domluvit se tak s padělatelem. Následující den se expedice už blíží pod horu, ještě navštíví buddhistický klášter a sama si vyzkouší práci mnichů, kteří vyrábějí mandaly. Odpoledne se už staví výškové tábory, výprava je navázaná v sedácích, přenáší potřebný materiál a překonává po laně průsmyk. Po setmění příjde čas na zbavování se přebytečné výbavy, tedy přemýšlení o tom, co je (v životě) opravdu podstatné.

Poslední den tábora čeká expedici dobytí vrcholu. Tři skupiny jdou každá jinou cestou. A však z každé skupiny se musí všichni kromě jednoho vrátit zpátky. Koho vybrat? Kdo půjde, kdo dobyje vrchol? Těžké otázky, ale výstup na vrchol K2 je ten nejobtížnější. A tak ho zdolají jen tři účastníci celého tábora (a jeden vedoucí). A co se vlastně na Vysočině dá dobýt za vrchol? Jako vrchol K2 nám posloužila věž katolického kostela, nejvyšší široko daleko a k nám zároveň blízko. Ty tři, kteří vrchol dobyli, po příchodu do tábora ostatní příliš radostně nevítají, zvláště když se dozvědí, o co přišli. Panuje zvláštní nálada. Lítost, výčitky, naštvání... Měl jsem to být já! Chtěla bych, aby tam se mnou byli i ostatní. Ne vždy všichni vyhrají a dostanou se na vrchol. Někdy umět poslat místo sebe někoho jiného je stejně důležité jako vrchol zdolat. A tak se celá expedice pomalu vrací zpátky do Čech. Při stavbě vrtulníku, který musí 5 minut unést 1,5 metru nad zemí šest lidí, už výprava zase vesele spolupracuje. V letedle pak dostávají všichni horolezci svačinu a na letišti v Praze se jim dostane přivítání jako velkým hrdinům. Oslavy celé expedice vrcholí při večerní vernisáži, na které účastníci výpravy představují novinářům díla, která znázorňují jejich výstup. Šampaňské teče proudem a jídla je pro každého také dost. Co všechno si účastníci tábora Valkounov teen z expedice odnesli? To byste se museli zeptat jich samotných, ale spoustu zážitků a pár zkušeností to nejspíš bylo. Vedoucí se o to alespoň snažili.

Barbora Čašková, foto: autorka textu