04/2010

Vzhůru za hranice

Vydáno dne 23. 09. 2010 (3059 přečtení)
Jak jste si jistě všimli, s českou Ymkou se můžete vydat i do světa. Jeden ze zahraničních programů je studium na dánské Logumkloster Hojskole, kde jsem strávila minulých pět měsíců. A jaké to bylo? To si přečtěte.


Co to vlastně hojskole je? Hojskole je součástí dánského neformálního vzdělávacího systému. Je to vcelku rošířený typ vzdělání. Během roku se můžete zapsat na mnoho kurzů a otevřeny jsou pro lidi jakéhokoli věku. Dlouhý kurz, který trvá od tří do deseti měsíců (záleží na typu školy) je pro většinu dánů jako přestupní stanice mezi střední a vysokou školou. V Dánsku je totiž celkem běžné nechat si po střední škole rok dva pauzu, pracovat, cestovat, poznávat nové věci a rozhodovat se, co jednou v životě dělat. A právě proto je tu hojskole – rozšíří obzory a dá vám poznat dosud nepoznané. Sami si tvoříte rozvrh a můžete tu vyzkoušet opravdu různorodé předměty. Hojskole mohou být úzce zaměřené (sportovní, hudební, výtvarné) a nebo, jako ta naše, naopak s mixem od všeho. Hojskole není součástí „normálního“ vzdělávání, takže nakonec dostanete výstupní hodnocení, ale nedostáváte známky. Všechno se řídí pozitivní motivací, tak trypickou pro dány, nikdo vás do ničeho nenutí, nikdo vás neznámkuje a nekritizuje. Pokud jste se přihlásili, chcete to přece sami dělat a hlavně děláte to pro sebe.

Logukloster hojskole je všeobecná, jako jediná specifikace by se asi dala brát mezinárodnost. Extra mezinárodní třída, která v Logukloster je, není na jiných školách zas tak běžná a už vůbec ne výuka v angličtině. Kromě psychologie, religionistiky a rétoriky byly všechny předměty vyučovány v angličtině a všechen společný program také. A letos byly na výběr hlavní předměty čínská kultura a jazyk, kapela, art, žurnalistika, sólový zpěv, religionistika a psychologie. A vedlejší předměty songwriting, keramika, sport, tanec, dějiny umění, sbor, mezinárodní politika ekologie, malování a kreslení a grafika. A pro všechny mezinárodní studenty ještě povinná world class, která byla hodně neformální a většinou jsme se bavili o tom, jak se máme a co nás v Dánsku šokuje, čemu vážně nemůžeme porozumět (jako třeba skladbě jídelníčku).

Dost bylo všeobecného popisu, teď jak vlastně taková Logumkloster h?jskole tepe, nebo aspoň tepala za nás. Z Prahy jsme vyrazily 7.1.2010, před sebou měli kromě jedenáctihodinové (v případě brňaček čtrnáctihodinové) cesty do Dánska také pět měsíců v cizí zemi. Dorazili jsme až za tmy do zasněženého Logumkloster, malého městečka dvacet kilometrů vzdáleného od německých hranic. Druhý den se začala sjíždět naše mezinárodní třída, pět češek, později jsme si vysloužily jméno Czech mafia, Maďarka z Rumunska, Gruzínec a Taiwanka jsme poznávali okolí a měli teambuilding. Později se naše mezinárodní třída doplnila o dva Palestince, dvě Peruánky, Číňanku, Bulharku, Jihoafričanku a Jihoafričana. Dánové dorazili až několik dní po nás takže jsme byli v malé výhodě, že už jsme se trošku znali. Po nějaké době to už bylo samozřejmě jedno, ale myslím, že pro náš pocit bylo dobré, že jsme se poznali dřív, a tak měli vždycky za kým jít. V prvním týdnu jsme jeli na výlet do oklolí, měli teambuilding všichni dohromady, zabydlovali se a zútulňovali školu. A potom už začal náš ob

yčejný život. Každý den od půl deváté maximálně do pěti škola, a potom volný čas. Den jsme začínali morning singing – zazpívá se několik písniček a někdo mluví o tom, co mu připadá zajímavé a témata byla opravdu různorodá – od hudebních nástrojů, přes města po ekologii. Od devíti potom začíná první hodina, končí obědem ve dvanáct. Další předmět pak začíná ve čtvrt na dvě a končí v půl čtvrté. A další hodina končí ve čtvrt na šest, 15 minut před večeří, ale tu jsme měli jenom dvakrát v týdnu, takže jsme většinou měli od půl čtvrté volno. A po večeři jsme ve škole zůstávali sami, jen s učitelem, který mě službu a ten odcházel v deset večer. A volný čas se dal trávit různorodě – věřte, že pokud bydlíte s dalšími třiceti lidmi ve vašem věku, rozhodně se nudit nebudete. Ateliér, zkušebna kapely, obývací pokoj, pčítačová učebna, pro příští rok i tělocvična, klavír a promítačka v každé učebně jsou vám kdykoli k dispozici, stačí si jen vybrat na co máte chuť. Stejně tak o víkedech jsme si mohli dělat, co jsme chtěli, takže jsme měli opravdu požehnaně party, zjistili jsme, co to vlastně znamená „pít jako Dán“. Nebo jsme jenom seděli a povídali si, procházeli se po okolí a vlastně nedělali nic jiného, než co bychom dělali doma.

Jeli jsme na školní výlet do Berlína, Kodaně a Hamburgu a několikrát na výlet po okolí. Měli jsme dva projektové týdny, tři noční kostely a jeden výlet na kanoích. Jedno setkání bývalých studentů a třikrát víkend otevřený pro naše přátele. A měli jsme nespočet dnů plných zábavy, které se nadají popsat, ale musí se zažít. A celých těch pět měsíců jsme si stěžovali na ty samé věci – že se mluví až moc dánsky, že dánské jídlo se nedá jíst, že nám jídelnu opravují moc dlouho, takže musíme jíst v tělocvičně a s odstupem se tomu smějeme a vlastně nám to trochu chybí. A už teď se celá Czech mafia nemůže dočkat dalšího old students meetingu, kde se příští rok potká s někým z vás a s nostalgickým pocitem řekne: „jo,jo LK10, to byly časy.“

Edita Djakoualnová, foto: archiv autorky textu

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]