Celý letošní rok je věnován oslavám dvaceti let obnovení činnosti. Stejně jak je pestrá nabídka našich aktivit, tak i oslavy probíhaly v různých časech, místech a hlavně různým způsobem. Ať už to bylo setkání starých a mladých členů se vzpomínkami, nebo promo akce na centrálním náměstí s podiem, exhibiční turnaje, nebo programy vystoupivší z budov na ulice a náměstí, vždy šlo o příležitost, při které se lidé jak potkávali, vzpomínali, užívali program, tak i zjišťovali, co že to ta YMCA vlastně je.


Společným jmenovatelem tomu všemu byla akce, vizuální podoba, něco, co člověk může zažít, prožít na vlastní kůži.

Vyvrcholení oslav v říjnu letošního roku proběhlo ovšem zcela odlišně. YMCA ukázala svoji vážnou, řekněme intelektuální tvář a za účasti mnoha významných osobností prošla postupně vším zásadním, co k České Ymce od počátku 20. století patří. Mluvím o konferenci „YMCA v proměnách času“, která se uskutečnila v Národním památníku na Vítkově – v slavnostním sále této budovy s pohnutou minulostí, kde je ovšem v současné době umístěna stálá expozice české státnost, mapující novodobé dějiny Československa.

Na úvod zazněly pozdravy jednak zástupce starostky městské části Prahy 3 (která nad akcí převzala záštitu), tak i významných hostů konference. A to paní doktorky Drápalové – manželky Lubora Drápala - posledního sekretáře YMCA před ukončením činnosti v roce 1951, který se nejvíce zasloužil o obnovení práce Ymky v Československu a dále zahraničních hostu Odda Bjoernsena (o kterém jste mohli číst v minulém čísle Proteinu) a Ditricha Reitznera, jehož článek naleznete v tomto čísle.

Až na pana plukovníka Stehlíka, kterého promptně nahradil Pavel Hlaváč, vystoupili všichni očekávaní přednášející. Zajímavé bylo, že aniž by se kdokoliv dopředu domluvil, některé příspěvky na sebe navazovaly. Tak například když Pavel Kosatík zdůraznil jako jeden z přínosů Ymky pro československou společnost etický a hodnotový rámec myšlení, úzce spojený z filosofem Emanuelem Rádlem, Zora Dvořáková tuto myšlenku rozpracovala do hloubky a praxe, kdy mluvila o vzdělávání sekretářů právě v kontextu těchto hodnot. Mezi dalšími přednášejícími byli Jiřina Šiklová, socioložka a členka Ymky, Tomáš Bursík, ředitel ústavu novodobých českých dějin Národního muzea a ymkaři Jan Šimsa, Pavel Hlaváč, Michal Šourek a Jaroslav Vojta Hynek.

Přestože nás mrzí, že se akce neúčastnilo více současných aktivních členů YMCA (jen několika zástupců YMCA Praha, T.S., Braník, DAP a Akademické YMCA) účast naplnila naše očekávání.

Zhruba padesátka návštěvníků byla průřezově složena z již zmíněných současně aktivních ymkařů, teologů (Jakub S. Trojan), historiků, zástupců Ústavu pro studium totalitních režimů (Daniel Herman), členů Masarykovy společnosti a klubu Milady Horákové, zástupci organizací dětí a mládeže (Junák, ATOM, FoS ČR), lidí z národního archivu a mnozí další. Velkou radost nám udělala také delegace YMCA na Slovensku.

Osobní omluvu neúčasti a přání všeho dobrého pro práci Ymky jsme obdrželi od Dominika Duky, zástupců MŠMT a pana Zdeňka Sternberga.

Celá akce měla ještě jeden zásadní aspekt. A to že umožnila setkání po letech mnoha lidem, kteří se dlouhá léta neviděli. Jednak to byli Ti, kteří v devadesátých letech pro Ymku pracovali, jednak ti, kteří ji obnovovali (včetně zahraničních hostů) ale také Ti, kteří se znají z programů předválečné a těsně poválečné práce Ymky v Československu.

Akce, která není v současné Ymce zcela běžná ukázala, kolik lidí má Ymku v srdci, kam až sahají kořeny a větve naší práce a kdo všechno byl nebo je Ymkou zasažen. A přestože dnes se spíše soustředíme na akce, programy pro děti mládež, na civilní a volnočasový styl, umíme obléct i saka a v důstojném prostředí strávit hodnotné a smysluplné odpoledne napříč generacemi, profesemi, zaměřením a osobní historií a přitom žít společně tím, co Ymka již přes 91 let u nás nabízí. Jaké bude její další směřování záleží jen na nás.

Miki Erdinger, foto: J. V. Hynek