V sobotu 23. října se na nás usmálo štěstí, protože po dlouhé době zase svítilo slunce a bylo trochu hezky. Radovali jsme se, jelikož jsme na ten den měli naplánovaný výlet do ZOO.


Smutné bylo jen to, že mnoho dětí, na které jsme se těšili, dorazit nemohlo. Začátek studeného podzimu způsobil, že musely nachlazené ležet v posteli, místo toho, aby se procházely po ZOO s ostatními dětmi a vedoucími, které znají z YMCA táborů, na které v létě jezdí.

Rodiče nám předali děti před branou ZOO a šli do města využít volné odpoledne. Také jiné rodiny si všimly, že je výjimečně teplé počasí a proto bylo v areálu opravdu narváno. Mělo to však i jednu výhodu – děti si neutratily peníze, které měly s sebou, protože u každého okýnka s prodejem čehokoliv byla fronta, ve které by musely stát minimálně půl hodiny.

Zatímco jsme si s dětmi prohlíželi zvířata a vyprávěli si o nich, soutěžili jsme také v různém tipování, kolik asi tak váží tygr, apod. A protože už všechny uměly číst, dostaly někdy za úkol, aby zjistily, jak se to které zvíře jmenuje, případně odkud pochází. Zvířata v pavilonech, klecích a za skly nebyla jediná, která děti v ZOO viděly.

Na své zvířecí kamarády se totiž přišlo se svými pány podívat také plno pejsků a sešlo se tady také asi dvacet kavkazských ovčáků, kteří vypadali spíš jako medvědi než psi a které jsme společně s ostatními také obdivovali.

U pavilonu plazů jsme se pak posadili, vyndali svačiny, posilnili se na zbytek cesty (především nás čekalo dovádění na hřišti, na které se děti těšily snad více, než na všechna zvířata). Povídali jsme si o těch, která jsme viděli, i o těch, která jsme se teprve chystali navštívit.

Každý dostal na památku, a také za to, že se účastnil soutěží, malého dinosaura. Dětem to udělalo velkou radost a ještě než jsme se vydali na hřiště, chvíli si s nimi hrály. Potom už ale spěchaly, aby se mohly pořádně vyřádit na hřišti. A to tak dokonale, že zpátky jsme se všichni svezli vláčkem. Sotva jsme prošli branou, děti se rozutekly k maminkám nebo tatínkům, kteří už vzorně čekali a své ratolesti vyhlíželi. Ještě jsme se stačili rozloučit a připomenout si, že 11. prosince se zase uvidíme na vánočním setkání, a pak už všichni pospíchali domů.

Kristýna Pulišová, YMCA Brno, foto: archiv autorky