„Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“
Marek 16,15

Stejně jako mnoho jiných mládežnických organizací v ČR, se i ymkařský TenSing u nás, potýká s neustálým kolísáním zájmu o tuto aktivitu pro náctileté a často se doslýcháme o nejasné budoucnosti některých skupin.


Přesto se stále najdou mladí aktivní lidé, kteří jsou myšlence oddáni navzdory tomu všemu a „šíří poslání“ do všech koutů naší země. V září loňského roku se v Ústí nad Labem sešli tensingáři Josefka Smolková z Prahy a Arnie Štěpán z Ostravy a rozhodli se, že neexistence jejich oblíbené aktivity v Ústí jim nezabrání, aby o ni přišli. A myšlenka zrodu nového TenSingu byla na světě.

Jelikož se žádný TenSing nerozjede z ničeho, musela se myšlenka promazat trochu olejem z již existujících skupin a tak vznikla akce, kde se po mnoha letech sešel TenSing z Ostravy a Prahy, aby společně nalákali mládež z Ústí do pařátů hudby a YMCA.

Za podpory ústecké YMCA, ve formě poskytnutí ubytování, se okolo sobotního poledne 29. ledna, sjeli tensingáři z obou měst v lezeckém centru u ústeckého pivovaru. Atmosféra byla nabitá očekáváním i ostýchavostí, neboť obě skupiny jsou si geograficky dosti vzdálené a nikdo nevěděl, co může očekávat. Po krátkých společenských hrách však nervozita opadla a všichni se pustili do přípravy koncertu, který měl místní mládeži ukázat, o čem TenSing je a nalákat je na první zkoušku.

Každý z TenSingů přijel s několika vlastními písničkami a tak jsme měli dostatek práce naučit jedni ty druhé texty a hlasy jednotlivých děl. Za všechny bych vypíchnul úžasné vokální provedení mixu písniček Dancing queen a Does your mother know od ABBA, které si přivezli ostravští. Pražští pak učili chytlavý STOMP (polotaneční kreace tvořená zvuky za použití vlastního těla). Času nebylo mnoho, na nacvičení jsme měli vyhrazené sobotní, nedělní a pondělní odpoledne. Tempo se tedy nasadilo skutečně závodní a dodnes nemohu uvěřit, jak rychle jsem se navzájem sjednotili. Jelikož bychom zřejmě nemohli pracovat takto celé tři dny v kuse, byl program protknut nejrůznějšími hrami pro udržení nálady a také výlety, které všem pomohly pročistit si hlavu od místnosti naplněné takřka 40 lidmi.

Jedním z výletů byla nedělní bohoslužba v místním sboru, do kterého jsme byli pozváni a ve kterém jsme mohli zazpívat něco málo z toho, co jsme si připravili předchozí večer. V obraze, že jsme byli pro místní sbor neznámí, jsme byli přivítáni velmi mile a nejeden z nás odcházel rozechvělý po tom, co se celý sbor na konci bohoslužby za nás a zdar celé akce nádherně pomodlil.

Druhým výletem pak bylo pondělní rozptýlení (se) poměstě, kdy měli účastníci, rozdělení do skupin, za úkol vyfotit se v bizarních pozicích nebo s prazvláštními věcmi. Promíchání tensingářů ve skupinkách mělo, myslím si, dobrý výsledek, soudě již podle vtipných fotografií s rozesmátými výrazy.

Úterní odpoledne bylo ve znamení závěrečného opakování všech čísel a speciálního workshopu: Jak pracovat s aparaturou. Díky ostravskému TenSingu, který přivezl svoji vlastní aparaturu a osvětlení, jsme měli zajištěné všechny předpoklady k úspěšnému koncertu.

Jelikož času ale nebylo nazbyt ani okolo koncertu, bylo potřeba každé ruky, která by pomohla při stavbě, přípravě a následně i úklidu po celém koncertu. Celé, přibližně půlhodinové učení pak nakonec bylo nejen poučné, ale i zajímavé a sbližující, jelikož jsme se museli během pár minut naučit komunikovat a pracovat s lidmi, které jsme dva dny předtím ještě ani neznali.

Nastalo úterý. Všechny pokyny byly již v předvečer stanoveny, raní ptáčata si již balila batohy a vynášela ven. Po rychlé snídani se naložily veškeré nástroje a zařízení, batohy se nasadily na záda a všichni vyrazili do centra do hudebního klubu. I přes vytrvalou zimu všichni běhali s věcmi od výtahu k pódiu a rychlost, se kterou se zaplnilo působiště a vše se připravilo, byla neuvěřitelná. Opět se mi jednou potvrdilo, že nezáleží odkud jste, ale když táhnete za jeden provaz, dokážete cokoliv.

Již dobrou půlhodinu před prvním koncertem jsme měli vše připravené, nazvučené a přicházelo takové to brnění v prstech před očekávanou vřavou. Tentokrát byly naplánovány dva koncerty: první od jedenácti, druhý od jedné hodiny.

Ve výsledku bohužel koncerty nedopadly dle předpokladů. Ústí nad Labem je svou minulostí a položením odsouzeno díky předchozím režimům k nejistému vztahu ke kultuře a víře a tudíž jsme se nemohli divit, že vstřícnost škol, které měly dovést své žáky na koncerty, nebyla závratná a ochota – ta už skoro žádná. Ve výsledků tak proběhl pouze jeden koncert pro osazenstvo menší než byl samotný sbor. Všichni by očekávali zklamáni a zkroušenost, ale účastníci se zachovali jako praví tensingáři. Vydali ze sebe první i poslední a koncert byl monumentální. Těžko říci, zda má smysl zoufat či plakat, ale suďme podle výsledku.

Na první schůzku TenSingu v Ústí nad Labem, ten stejný den, dorazilo skoro 10 lidí a při poslední návštěvě 15. února jsem napočítal bezmála 15 mladých, které TenSing přilákal. Ať již bylo poslání celé akce splněno či nikoliv, minimálně přínos pro srdce přítomných tensingářů se prokázal a také sblížení obou TenSingů má nezměrnou cenu. Byly to, jako vždy, nabité dny plné radosti, únavy, spolupráce, nových přátelství a hlavně dobré nálady.

Přeji TenSingu v Ústí nad Labem hodně zdaru a co nejvíce nových mladých lidí, kteří v hudbě a YMCA najdou své místo, místo, kde by všichni jedno byli.

Filip Rajnoch