02/2011

Youth Exchange

Vydáno dne 18. 05. 2011 (2867 přečtení)
16. – 23. dubna 2011 se v makedonské Bitole uskutečnil Youth Exchange. Patronaci nad touto akcí převzala Evropská komise, která ji také z velké části financovala, neboť byla součástí programu Youth in Action. Organizátory celé akce byla makedonská organizace Young Mountaineers, jejíž členové napsali projekt a požádali Evropskou komisi o patřičné finance. YMCA byla v tomto projektu partnerem.


Česká pětičlenná delegace vyrazila z Prahy 16. 4. letadlem do Sofie (s přestupem ve Vídni). Na letišti v Sofii začaly první lehce dobrodružné okamžiky naší cesty, neboť nebylo zcela jasné, jakým způsobem se přepravit do Bitoly (jedná se o vzdálenost 360 km) a důsledkem bylo, že jsme podlehli svodům profesionálního naháněče letištní taxislužby, jemuž na prsou hrdě visela cedulka „Inspektor“. Při otázce, zda nám může slíbit, že se jedná o férový obchod, nám odpověděl, že pochopitelně a že jsme přeci v Bulharsku a ne v žádné Makedonii či Albánii. Tak se tedy stalo, že nám byl k hale přistaven již dlouho provozovaný francouzský vůz s přídavným místem v kufru, neboť musel pojmout šest osob, jež nenesl jakékoliv označení taxislužby. Absence taxi znaků nám byla jasná až o týden později, kdy jsme se od majitele sofijského hostelu dozvěděli, že je nelegální v taxi převážet více jak čtyři osoby. Cesta však proběhla bez komplikací a za 6 hodin jsme byli na místě (nepočítámeli pokutu pro našeho řidiče za rychlou jízdu a nemožnost vypínat motor, neboť vůz nestartoval).

Ubytování pro členy akce bylo zajištěno v hezkém rodinném hotelu v centru Bitoly a z okna pokoje bylo možno spatřit blízký kostel a nedaleké mešity s minarety, což byl pohled přinejmenším krásný. Jedinou slabinou tohoto zařízení bylo osazenstvo kuchyně. Kuchař vařil tak špatně, až z toho člověku bylo do pláče, a to hovořím o všežravcích. Vegetariáni si prošli týdenním mučením, které bylo zkouškou jejich přesvědčení (nutno dodat, že nakonec nikdo nekonvertoval). I přesto lze však místo hodnotit pozitivně, neboť bylo ideální pro realizaci programu, který z drtivé většiny probíhal uvnitř.

Celé akce se zúčastnilo šest národů. Kromě nás a domácích se jednalo o Srby z organizace Jump, Albánce z organizace Vizion Integrues, Poláky z organizace Semper Avanti a Španěly z organizace Associacio Juvenil Joventut en accio. Program byl zaměřen převážně na mezinárodní dialog a mezinárodní toleranci. Úžeji byl pak program zaměřen na grafitti, jakožto projevy místní komunity, a také jakým způsobem jsou grafitti komunitou vnímány. V rámci těchto zaměření probíhaly každý den dva workshopy s velmi rozmanitou náplní. Výsledky workshopů pak byly prezentovány poslední den akce na exhibici, kterou společně připravili všichni účastnící pro obyvatele Bitoly. Bohužel počet návštěvníků exhibice byl nakonec nižší než počet účastníků, což se ale částečně podařilo vyřešit taneční performancí v ulicích.

Dalším důležitým bodem programu byl mezinárodní večer, na kterém jednotlivé národy představovaly své státy a dávaly ochutnat svá typická jídla a nápoje. Becherovka a bramboráky se ukázaly jako více než dobrá volba a na podobné akce je lze jedině doporučit. Pokud povezete tolik becherovky, kolik jen unesete, tak tím rozhodně nic nezkazíte. Vtipné bylo, když se na polském stole objevily kopie našich bramboráků – situaci však zachránilo to, že Poláci používají cibuli místo česneku a jedí je na sladko, což zažehnalo mezinárodní faux pas. K mezinárodnímu večeru už snad lze dodat jen to, že je potřeba být velmi opatrný při požívání albánských koktejlů. Součástí programu pak byly také dva výlety, z toho jeden do Ohridu a druhý na horu Pelister.

Po večeři samozřejmě každý den nastala neoficiální část programu, která však navazovala na cíle části oficiální. I zde byl kladen velký důraz na mezinárodní dialog a vzájemnou toleranci, která byla mnohdy demonstrována vzájemným obětím účastníků a zpěvem obecně známých písní až do pozdních hodin. Tato část programu probíhala v bitolských pohostinských zařízeních, přičemž za zmínku stojí svatební klub, který je možno otevřít pro veřejnost, pokud v něm zrovna neprobíhá žádná svatba.

Obecně lze také říci, že Makedonci milují disko. Ačkoliv byl náš let zrušen, tak cesta zpět proběhla bez problémů, neboť nám byl nabídnut let ve velmi podobném čase. Strávili jsme ještě jednu noc v Sofii, kam jsme tentokrát jeli autobusem a nevyužili tedy služeb Inspektora, neboť autobus byl o polovinu levnější (Inspektor nás totiž předtím přesvědčil o opaku). Sofie žila Velikonocemi a před půlnocí byl v kostele Alexandra Něvského velký obřad, kterého se však z důvodu vyčerpání účastnilo pouze 40 % naší delegace. Pobyt v Sofii se obecně nesl ve znamení návštěv restaurací, neboť bylo potřeba si několika chody dobrého bulharského jídla připomenout, že jídlo může také chutnat. Let byl bezproblémový a pokud někdy poletíte s Lufthansou přes Mnichov, tak určitě běžte rovnou před gate, jelikož Vás tam Lufthansa zdarma občerství, a to takovým způsobem, že i Čechovi se s množství káv, čajů a čokolád zdarma udělá zle.

Celou akci nelze hodnotit jinak než pozitivně a organizátorům patří velký dík nejenom za přípravu, ale také za jejich permanentně pozitivní přístup k účastníkům.

Lukáš Salivar, foto: archiv autora

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]