Svůj věk vydělte 2, vraťte se do té doby, vybavte si, v jaké jste tehdy žili situaci, v čem byla situace jiná než dnes – škola, práce, rodina, politika, zdraví… to jsem žil v jiném domě, městě, studoval, neměl jsem děti…


Když jste se tehdy dívali do budoucna, plánovali si, snili, tvořili si představy… snažili jste si představit co bude za 20 let… jaké představy jste měli o svém životě? Co jste si plánovali? Na kolik se vaše představy vyplnily?

Představa (z něm. Vor-stellung) je velmi široké označení pro obsahy či obrazy, které si vědomí „staví před sebe“ jako témata. Ačkoli jsou představy vždy více nebo méně závislé na zkušenostech (vjemech, zážitcích), je pro ně charakteristický aktivní podíl vlastního vědomí nebo i tvořivosti. Představa je hlavním nástrojem praktické orientace ve světě, rozhodování a jednání. Čím méně má člověk vstupních informací, se kterými může pracovat, tím musí použít větší podíl fantazie (z řec. fantasma, obraz, přelud – rozvinutá představivost či obrazotvornost, silně uvolněná od všech zkušeností) a jeho představa se tak může se skutečností o to více míjet, být iluzí a omylem. Iluze je pak mylný smyslový vjem. Vždy vychází ze skutečného podnětu, který je smyslovými receptory chybně interpretován. Odtud v přeneseném smyslu – klamné očekávání, mylná naděje. Mezi hlavní příčinu iluzí patří aktuální emocionální vyladění pozorovatele. Nejsugestibilnějším faktorem jsou pak naše vlastní očekávání a přání.

Falešné představy – se nemusí týkat jen našeho osobního života, ale i sebe samého, nebo také celkového pohledu na svět. Celé národy mohou žít v klamné představě… Izraelský národ čekal Mesiáše – intenzivně dokonce ve správné době, ale jejich představa byla natolik odlišná od reality, že jim znemožnila pravého Mesiáše rozpoznat.

Lidé ale tápou, jsou nejistí, obracejí se ke kartářkám, věštcům, horoskopům… se snahou poodhalit svou budoucnost a tím si zajistit alespoň trošku jistější představu o zítřku. Proto fabulujeme, sníme, chodíme na romantické filmy, které nám deformují realitu a pak celý život očekáváme nereálné… a tak žijeme život, kterým se míjíme s tím opravdovým, protože jej celý prosníme v našich představách, fantaziích a snech. Líbí se nám filmy a knihy o cestování časem, kde je možné měnit realitu návratem do minulosti či juknout do budoucnosti. To vše jsou ale jen úniky od našich reálných životů. Další lidé se opíjejí, berou drogy, které je vzdalují od reality ještě drastičtějším způsobem, často s fatálními důsledky.

Proč tedy nechceme žít v realitě; nebo to neumíme? Proč z ní utíkáme? Copak život v realitě je tak špatný? Tak nudný? Možná, že jsme se dnes dostali už tak daleko, že jsme si schopni položit otázku – co je dnes vlastně realita? Co ještě patří do reality a co už je umělé? Je film ve 3D přiblížení se realitě, nebo dalším krokem ke zhmotnění našich představ či spíše až iluzí? Mám obavu, že jsme se vydali směrem, který by se dal popsat takto: Nelíbí se vám realita? Nevadí, vytvoříme si umělou, virtuální… bezpečnou, tam kde je vše jen jako, kde důsledky mého rozhodnutí nenesou zřetelný, konkrétní dopad.

Lukáš ve svém evangeliu 24,45 píše: Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům. V epištole Efezským 4. kapitole v 10. až 23 verši Pavel ukazuje jak vnímat věci kolem sebe. V 17. verši píše: …nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ, dovolím si doplnit = ne v realitě, v pravdě, protože pak míjíte cíl.

Ať už se člověk v životě ocitne v jakékoliv situaci, potká ho cokoliv, je důležité se neuzavřít do svých představ, fantazií, iluzí, ale zůstat otevřený vůči Bohu. Ač si umíme představit, vysnít, vyfabulovat, ten nejkrásnější, ideální život, může to být pořád jen naše marná představa, marnost naší mysli, touha kráčet životem podle marné, nereálné, nepravdivé představy. To je produktem zatemnělé mysli, nevědomosti, zatvrzelého srdce, otupění, jak ve zmíněných verších uvádí dále Pavel.
A ne náhodou se ve 3. kapitole od 14. verše modlí za pravý opak: ... abyste mohli pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží... Tím, který... může učinit nade všechno víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit.

Neomezujme své životy svými přízemními představami. Neokrádejme se našimi úzkými, nízkými a plytkými sny před skutečnou šířkou, délkou, výškou a hloubkou života v plnosti, kterou nabízí Bůh. Kéž bychom dokázali být v každé situaci otevřeni Jeho reálným impulsům, které nám do našich životů posílá a uměli jim porozumět.

J. V. Hynek