Od září letošního roku nastupuje do funkce generálního sekretáře YMCA v ČR Radislav Novotný. I jemu náleží jeden primát – může se stát prvním GS, který ve funkci vydrží celé jmenovací období, které je dle stanov YMCA šestileté.

Radek je členem Oikumené-Akademické YMCA, je mu 35 let. Vystudoval ETF UK obor Evangelická teologie a dosud pracoval jako kazatel Evangelické církve metodistické. Má však i řadu dalších zkušeností z neziskového sektoru, je např. zakladatelem centra pro podporu rodiny SKP Klubíčko v Litoměřicích. Jeho funkční období mu začíná 15. 9. 2011.


Někteří členové Ymky se s tebou měli možnost setkat na Setkání YMCA nebo jednání ústředního výboru. Co bys o sobě řekl i těm ostatním, aby si tě dokázali trošku představit?
Mám rád lidi každého věku. Baví mě pracovat s mladými, s dětmi, ale i se staršími. Bez sportu si nedovedu představit svůj život, a tak běhám, hraju fotbal, občas si zajdu zacvičit do posilky atd. Hudbu miluju, nejraději hraju worship. Co je pro mě nejdůležitější je moje rodina, manželka Lenka, dcerka Karolínka (4) a syn Kryštůfek (1). Moje životní poslání je pomoct co nejvíce lidem objevit Krista a zaplnit nebe! :-)

Do Ymky přicházíš spíše jako nováček, nebyl jsi zapojený do žádných funkcí, vidíš to jako svoji výhodu či nevýhodu?
Záleží jak v čem. Rozhodně výhoda je, že mám čistou hlavu, nezatíženou minulostí, mám čerstvou chuť se zapojit a udělat pro Ymku (Ymkaře) maximum. Těším se na nové lidi, nové výzvy a vzájemné obohacení. Nevýhodou je, že se budu muset mnohem déle zapracovávat, déle se zorientovávat a věnovat mnoho času, abych objevil, co a kdo ode mě očekává.

Na co bys chtěl navázat v práci bývalého GS a co bys chtěl ve své práci akcentovat?
Miki je GS pro lidi. Má vynikající komunikační vlastnosti, vždycky je pozitivní, nabitý elánem. Je to mladá tvář, která motivuje další mladé, aby se zapojili do společného díla. Myslím, že právě v tomto je skvělým vzorem nejen pro mladé, ale i pro starší.
YMCA je především pro mladé a mladé lidi má oslovovat a získávat je pro vyšší hodnoty, než nabízí naše materialistická společnost. Tím může přispět rozvoji společnosti, jak ve vztazích mezi lidmi, v péči člověka, o sebe sama, stejně tak může pomoci k duchovní zralosti.

Které body považuješ za důležité, aby se na nich v nejbližším období pracovalo? Kdybys mohl, co bys od zítřka v YMCA změnil?
Kdo mě zná, ví, že nejsem žádný zpátečník. Přesto si myslím, že by chtělo oprášit – proč YMCA vznikla, jakou vizi měl George Williams, čím chtěl, aby YMCA tomuto světu prospěla atd. Nejsem střelec, mám sice pár nápadů, ale vše má svůj čas. Nechci předbíhat události. Takže se chci nejdříve rozhlédnout, seznámit se. A pak – mám raději práci v týmu – v jednotě je síla. Musím tedy počkat, až budeme tým, pak zjistím, jak můžu pomoci naplnit naši společnou vizi. Vidím v budoucnosti Ymkaře, kteří ví, kdo jsou a jsou hrdí, že se účastní něčeho, co pozitivně mění naší společnost, svět, ve kterém žijeme. Přál bych si, aby každý Ymkař znal cestu ke Kristu a znal cestu ke člověku. To ale sám nezmůžu. A ctím, že každý má právě v tomto svou největší svobodu a je na každém z nás, jak ve svém rozvoji harmonie ducha, duše a těla porosteme.

V čem vidíš největší potenciál YMCA?
Vždycky jsou to lidé. Dobrovolníci! Přátelé našich přátel. YMCA má úžasnou myšlenku, které podle mě, naprosto přesně sedne do naší doby. Propagovat Ymku znamená propagovat zralého člověka, který se orientuje, je fyzicky zdatný, vzdělaný a jen tak ho nic nerozhází. YMCA může připravit mladého člověka na život lépe než jakákoliv jiná organizace. Není úžasné být součástí tohoto poslání? Proto potenciál jsi ty i já, když spojíme své síly a půjdeme za stejným cílem.

Vidíš i nějaké slabiny YMCA?
Na to je moc brzy se ptát. Obecně řeknu: Pokud v našich vztazích převáží naše negativní stránky, nevraživost, závist, nepřejícnost, zaměření se na sebe a na svůj píseček, pak nám bude chybět vzájemné povzbuzování, radost z práce, tah na branku a vzájemná láska. Skutečnou slabinou a překážkou můžeme být hlavně my sami. Zevnitř rozvrácený dům neobstojí. Nejlepší lékem je na to pokora. Ale to se snadno řekne… Kdy už je člověk vlastně pokorný?

Co si myslíš, že můžeš do YMCA přinést – vnést, který úkol před sebou vidíš jako nejdůležitější?
Chtěl bych se nějak společně dopídit jasné vize pro Ymku. Jaké budou naše dlouhodobé, středně a krátkodobé cíle? Kde chceme za 10 let být? Jak tam dospějeme? Každý jsme jiný, jsme jiná část celkového obrazu. Asi patnáct lidí mi řeklo, že mi tato práce naprosto padne jak „ulita“. Myslím, že mají na mysli mou kreativitu, tah na branku, organizační schopnosti a chuť dřít na padrť, do roztrhání těla.

Polož si nějakou otázku a rovnou na ni odpověz!
Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý kluk?
Já chtěl být popelářem, pak hasičem (nebo policajtem) a nakonec „vetenirářem“ – tedy doktorem zvířat. Nakonec – tedy budu dělat tak trochu všechno a trochu jinak. Asi budu v příštích letech dost uklízet (po jiných). GS prý také hodně hasí. Měl by i „pomáhat a chránit“, ale hlavně GS pomáhá léčit. A to bych si přál… být trochu všem ku prospěchu…

Za rozhovor děkuje Vojtěch Berger a Jaroslav V. Hynek