02/2012

Cesta za spravedlností v Palestině

Vydáno dne 07. 01. 2013 (1620 přečtení)
Mezi šestým a patnáctým červencem jsem se vydal hledat cestu za spravedlností v Palestině. Tuto mezinárodní akci pořádala místní YMCA Beit Sahour v Palestině a účastnili se jí mladí lidé z organizací YMCA z celého světa. Nejvíce účastníků bylo z Dánska, těch bylo celkem devět. V mnohem menším počtu byli dále účastníci ze Švédska, USA, Kanady, Japonska, Nizozemí, Irska, Argentiny a samozřejmě místní obyvatelé z Palestiny. Z Česka jsem byl jediný účastník. Celkově nás bylo kolem třiceti.


Nejvíce účastníků bylo z Dánska, těch bylo celkem devět. V mnohem menším počtu byli dále účastníci ze Švédska, USA, Kanady, Japonska, Nizozemí, Irska, Argentiny a samozřejmě místní obyvatelé z Palestiny. Z Česka jsem byl jediný účastník. Celkově nás bylo kolem třiceti.

Hlavní smysl této výpravy však nebylo pouhé navštívení významných míst, které se na území Izraele a Palestiny nachází. I to nás samozřejmě všechny čekalo. Avšak důležité bylo pro tuto výpravu zjistit, jak žijí Palestinci na území Izraele a jakými omezeními musí neustále procházet a co musí zažívat. Je pravda, že to jsme každý mohli zažít už na počátku výpravy, kdy jsme dle instrukcí v emailu před odjezdem museli předstírat při příletu v Tel Avivu, že jsme obyčejní turisté, kteří se jeli podívat na poutní místa v Izraeli, a ne do Palestiny. Zvláště v mém podání, (chodím o dvou francouzských holích), to vypadalo dosti nevěrohodně, že jsem se vydal jen tak cestovat, a ještě k tomu sám. Neustále se mě ptali na všemožné otázky (typu, kde budu ubytován, jestli mám práci, jestli někoho znám v Izraeli, atd.) Po předložení dostatečného finančního obnosu na cestu a rezervace letenky nazpátek mi povolili vstup do Izraele.

Po překonání těchto kontrol nás na letišti již čekal odvoz na hotel Sahara, který se nalézá v oblasti města Betlém (Betleheme). Program začal samozřejmě společným seznamováním a představením jednotlivých části plánovaného programu. První cesty vedly do historického centra Betléma, kde jsme si mohli prohlédnout jednotlivé části kostela, a to jak ortodoxní, ta i katolickou část, a mohli se tak podívat, kde se narodil ten, co nám nosí každý rok dárečky. Po návštěvě jsme se jeli podívat na obrovskou zeď, kterou staví Izrael, a rozděluje tak Palestinské teritorium a území Izraele. Bohužel rozděluje také jednotlivá Palestinská území, či dokonce rodinná políčka apod.

Druhý den nás čekalo dobrodružství, protože jsme museli překročit checkpoint z Palestinského teritoria do Izraele, abychom se dostali za postavenou zeď a mohli navštívit Jeruzalém. To se nám takřka všem povedlo (krom některých Palestinců, kteří do Jeruzaléma už několik let nemohou). :-( Prošli jsme si tak celé historické centrum Jeruzaléma, včetně křížové cesty, kterou šel kdysi Ježíš. Prošli jsme kolem Zdi nářků atd. Po prohlídce historického jádra jsme se vydali na oběd do místní YWCA. Po vytouženém obědě jsme si prohlédli místní dětské centrum, zvláště jeho knihovničku. Dále jsme absolvovali prohlídku izraelských sídel, prohlédli zeď z izraelské strany. Doprovázela nás paní z izraelské organizace zabývající se lidskými právy.

Třetí den nás čekala návštěva univerzity a diskuze s palestinskými studenty o tom, jak se jim studuje, jaké mají podmínky, a také jsme se setkali se zástupkyní z neziskové organizace zabývající se lidskými právy Palestinců. Oběd nás čekal v jedné z palestinských rodin, která nás nejen pohostila vydatným obědem, ale také jsme si mohli prohlídnout videa o tom, jak Palestinci protestují a demonstrující proti zabírání jejich území a stavbě zdi. Prohlédli jsme si také místo, kde probíhají samotné protesty. Po těchto návštěvách nás čekalo velice rušné město, jedno z největších na západním pobřeží, Ramaláh. Škoda, že jsme neměli více času, než jen navštívit místní cukrárnu a ochutnat zdejší zmrzlinu, toto město si rozhodně zaslouží více.

Čtvrtý den jsme cestou do města Nablus navštívili další univerzitu, kterou jsme si detailně prohlédli. Je to obrovská univerzita, plná nových pavilonů s moderním vybavením vč. tělocvičny, bazénu a menzy, kde jsme měli také menší oběd. Poté jsme se vydali na prohlídku centra města Nablus. Po ní jsme se vydali do muzea Samaritána. Musím se přiznat, že při vyprávění tohoto pána, jak pochází z nejstarší (asi 166.) generace, jsem se cítil trochu zvláštně. Kousek od muzea nás poté čekalo výborné ražniči a dlouhý přesun zpět do hotelu.

Následující den jsme se vydali do města Hebron. Překvapením pro mne bylo, že prezentaci o tomto městě nám vyprávěl pán, který pochází z Třince. :-) Jediný Čech (respektive Slezan), kterého jsme za celý pobyt potkali.

Poté jsme se rozdělili na dvě skupiny a prošli různými zákoutími tohoto města. Zaujalo mě, že jsme procházeli jednu ulici, kterou kdysi obývali Palestinci a měli zde své obchody. Po obědě jsme se vydali podívat na Abrahámovu hrobku. Na cestě zpět jsme se vydali do prodejny ručně vyráběného skla, kde jsme se mohli přímo podívat na proces samotné výroby. Po návratu zpět do Beit Sahour nás čekala menší modlitební chvilka v malé útulné jeskyni. Poté jsme se vydali pěšky do hotelu na večeři. Zajímavostí pro mě bylo, že hlavní třída podél sídla YMCA Beit Sahour se jmenuje skutečně Y.M.C.A. Inspirovalo mě to, že by se nějaká ulice v Česku mohla jmenovat také tak!

Předposlední den jsme se vydali do centra Organizace spojených národů na ochranu práv Palestinců a také do přistěhovaleckého kempu pro Palestince. Popravdě řečeno, tam bych bydlet opravdu nechtěl, je tam hodně lidí namačkáno ve velice skromných podmínkách. V ten moment jsem si uvědomil, jak skvělé a luxusní ubytování máme v hotelu, a že ne každý si může dovolit totéž. Po malém obědě jsme si byli zaplavat v bazénu YMCA Beit Sahour. Večer jsme se na večeři přesunuli do rodin a strávili většinou ve dvojicích společný večer, poznali alespoň malinko jejich zvyky a také pohlédli, jak vidí izraelsko – palestinský spor oni.

Po snídani jsme se vrátili opět do hotelu, abychom se mohli vydat vstříc poslednímu dni, kdy nás čekalo představení kampaně bojkotu, kterou podnikají Palestinci vůči státu Izrael. Po této diskuzi nás čekalo poslední město Jericho. Prohlédli jsme si zbytky deset tisíců let starého města a shlédli prezentaci o jeho historii. Poté jsme se vydali na horu pokušení, kde se kdysi prý vydal i Ježíš. Po vlastní zkušenosti docela chápu, že to chtělo hodně víry a přesvědčení vyjít na tuto horu, protože tak silné horko jsme za celý pobyt ještě nezažili. Teplota se pohybovala okolo padesáti stupňů Celsia. Bohužel úplně nahoru jsme se nedostali.

Po návštěvě Jericha nás čekal rozlučkový kulturní večer – arabské taneční představení, poté malý instrumentální koncertík a na závěr společné hodování u barbeque v příjemné zahradě YMCA Beit Sahour. Večer jsme se všichni vydali ještě na párty do jedné z místních restaurací, kde se zábava ještě více rozjela, ale jak se říká, v tom nejlepším se má přestat, a tak se čtyři z nás vydali takřka rovnou z párty na letiště. Po zdlouhavém odbavení jsem se vydal rovnou do Prahy, kde jsem přes nemalé turbulence v pohodě přistál a dorazil v pořádku odpoledne zpět do Orlové.

Na závěr musím říct, že i přes to, že tento výlet nebyl tak úplně nejlevnější, přesto dle mého názoru stál za to, a vůbec toho nelituji. Je mi jasné, že problém je jako vždy na obou stranách, jsem ale docela smutný z toho, jak se chová národ, který zažil holocaust vůči jinému národu. Čekal bych trochu respektu a vůle vyjít v dobrém, a ne cestu vzájemných naschválů a omezení. Snad se to brzy v budoucnu změní. Otázka je, co je řešení, jestli dva státy či jeden společný? Jsem vcelku šťastný za to, že při rozdělení Československa jsme to vcelku zvládli bez problému. Možná by si z toho Izraelci a Palestinci mohli vzít příklad, ovšem tam je problém mnohem složitější.

Miroslav Sedláček, ICM YMCA Orlová

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]