Motivačním příběhem letošní Expedice Arctos 2 byla skutečná historická událost, kdy v roce 1925 vypukla v Nome na Aljašce epidemie záškrtu. Nejbližší sérum bylo v Anchorage, které bylo od Nome vzdálené více než 1800 kilometrů.


Kvůli špatným povětrnostním podmínkám nebylo možné sérum do Nome dopravit lodí či letecky, proto bylo rozhodnuto, že bude vyslána štafeta saní tažených psy. Ti skutečně po mnoha dnech jízdy za drsných podmínek v obrovských mrazech dorazili do Nome a maséři (řidiči psích spřežení) předali sérum proti záškrtu. Nome tak bylo zachráněno. Balto, vůdčí pes prvního spřežení, které dorazilo do cíle, se stal národním hrdinou a dodnes je jeho socha součástí Central Parku v New Yorku.

Na počest této události se od roku 1973 každoročně pořádá tzv. Iditarod Trail Sled Dog Race, krátce Iditarod. Jedná se o závod saní tažených psy, který se koná právě na Aljašce a vede Iditarodskou stezkou, kdy cílem je právě Nome. Tento závod se jede za velmi tvrdých podmínek, bez zázemí ubytování a ve velkých mrazech, trvá zhruba 10 dnů. Jedná se o nejnáročnější závod svého druhu na světě. Název Iditarod znamená v domorodém jazyce „vzdálené místo“. A právě takový Iditarod jsme letos na konci ledna zažili s našimi dětmi v Albeřicích. Sněhu na Krkonoše nebylo mnoho, nicméně pro většinu dětí i jejich táty to byl jeden z prvních, které letos viděli. Ale proč ten dlouhý úvod? Letošní expedice Arctos 2 se totiž zúčastnil i Tomáš Schindler, nadšený chovatel severských psů a masér od Krnova. Kromě své rodiny (manželky a syna) s sebou přivezl 10 tažných psů a pravé sáně za psí spřežení!

Už z výše napsaného je jasné, co bylo hlavním magnetem pro všechny děti a jejich tatínky. Vycvičení tažní psi byli od prvního okamžiku součástí celé naší expediční skupiny. Děti si je bez omezení mohli hladit a účastnit se jejich krmení. Po páteční celodenní pěší a bobové túře sněhem a ledem přišla v sobotu hlavní část programu – jízda v sáních taženými psy. Pro mnohé se jednalo o zážitek na celý život. Každý měl možnost si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je, být součástí týmu, který přes zasněžené pláně Krkonoš ujíždí v sáních, tažených psy se záchranným sérem…

Velký dík patří Tomášovi Schindlerovi za ochotu a vstřícnost, stejně tak i jeho rodině a všem dalším, kteří se na této „parádě“ podíleli – Tomášovi Pchálkovi, Milošovi Vyleťalovi a dalším. Tatínci a jejich děti se už nyní těší na příští ročník expedice Arctos.

Jarek Forýtek, foto: archiv autora textu