Setkání s lidmi, poznávání různých lidí v různých situacích, možnost podílet se na smysluplné práci, či příležitost k realizaci mých plánů. To jsou pojmy, které pravděpodobně vyjmenuje většina ymkařů jako odpověď na otázku v nadpisu. Mně se určitě také týkají a jsem za ně velmi vděčná, ale chtěla bych k nim ještě něco přidat, protože mně osobně dala YMCA mnohem více.


Do Ymky jsem vstoupila před 20 lety a v době studia v Českých Budějovicích jsem v ní trávila většinu volného času. V té době byla mou hlavní motivací skupinka kamarádů, se kterými jsme plánovali a organizovali akce Ymky a současně i pomáhali v centru pro postižené děti – Arpida.

Školu jsem ukončila, odstěhovala se a založila rodinu, pár let jsem strávila mimo Ymku a utekla mi v podstatě celá transformace. V Neveklově jsem se potkala s lidmi, kteří měli a dodnes mají chuť dělat něco navíc, a těm jsem nabídla možnost se do Ymky zapojit. Tak vznikla v roce 2004 YMCA Neveklov a já se vrátila do trochu jiné YMCA v ČR.

Od té doby jsem členkou ústředního výboru Ymky a již cca 8 let, nevím přesně, členkou Komise pro rozvoj YMCA. Při práci této komise jsem získala zkušenosti se strategickým plánováním, s tím, kde začít, jak analyzovat situaci, jak pracovat s posláním a stanovit si cíl, jak pokračovat atp. Také jsem se dozvěděla mnoho o Ymce, kolektivních členech a činnosti ústředí. Toto všechno mi pomohlo i ve funkci člena ÚV YMCA. Na jednáních ústředního výboru jsem se zase naučila, jak rozhoduje kolektivní orgán, jak je možné jednat a vyjednávat, co je možné dělat pro rozvoj Ymky a co tomu brání. Mne to mimo jiné naučilo více o tom, jak funguje demokracie, a díky tomu jsem pochopila i leccos o dění ve společnosti. Možná nejsou jednání ÚV záživná a chápu, že člověk má často pocit, že je užitečnější vyrazit s dětmi na víkendovou akci, ale já sama jsem vděčná za příležitost být součástí rozhodování o Ymce a za všechny zkušenosti, které jsem tím získala.

Markéta Doušová, YMCA Neveklov, foto: J. V. Hynek