Ve dnech 10. až 14. června jsem se zúčastnil akce Change Agents Regional Training ve švýcarské přírodě poblíž Curychu a chtěl bych vám trochu tento pobyt přiblížit. Za českou Ymku jsme vyrazili dva – já a Lucka Červenková, oba z YMCA Děčín. Byli jsme pouze záskok, protože Change agentky za Ymku ČR se nemohly zúčastnit, ovšem i tak jsme si to užili.


Nejdříve vám přiblížím, v čem vlastně spočívá program Change Agents. Do Švýcarska se sjeli aktivní členové Ymky z různých evropských zemí. Cílem bylo, aby si tito lidé vyměnili zkušenosti jak posílit svou lokální ymku, jak začít s novými aktivitami a také jak pracovat s různými skupinami lidí, kde sehnat dobrovolníky, jak lépe vést lidi atd.

Samotný program byl velmi nabitý a inspirativní. Po příletu do Curychu jsme se vydali na prohlídku jeho historické části, během níž jsme se seznamovali. Pak jsme vyrazili na túru k naší ubytovně, kterou se stala na první noc historická stodola na samotě v lese. Cesta nebyla zas tak krátká a díky tomu jsme si mohli prohlédnout švýcarskou přírodu. Pochod nám také zpříjemňovalo povídání ve dvojících, které mi umožnilo blíže poznat další nadšené ymkaře a jejich práci v Ymce.

Další den jsme hned brzo ráno vyrazili na cestu do našeho tábořiště nacházejícího se v lese mimo civilizaci. Během cesty jsme opět nabírali inspiraci diskusemi v různých dvojicích na různá témata, týkající se svobody, nespravedlnosti, korupce, dobrovolnictví, vůdcovství, týmové práce atd.

Po příchodu do tábora jsme tábor společně dostavěli, což patřilo mezi aktivity rozvíjející týmovou práci. Další program byl velmi interaktivní. Platilo heslo: „Čím víc se zapojíš, tím víc zkušeností si odneseš.“ Měli jsme různé přednášky, hry, výlety, diskuse, sdílení, které nás velmi sblížili. Atmosféra byla úžasná, plná nadšení, přijetí, inspirace a povzbuzení. Myslím, že se mi podařilo navázat řadu přátelství a kontaktů, také nabrat hodně inspirace pro další práci v Ymce a také inspirovat ostatní účastníky. Na denním pořádku byly také týmové aktivity, které nám pomohly více pochopit, co vlastně znamená být součást týmu a někam patřit.

To co jsem se na tomto pobytu naučil, bych chtěl také aplikovat při mé dobrovolnické práci v Ymce. Jelikož se v rámci naší církve a i mimo ni věnuji Romům, tak jsem hledal také inspiraci, jak s nimi lépe pracovat a jak jim pomocí naší Ymky vytvořit nějaké vhodné aktivity.

Věřím, že posláním Ymky je vytvořit všem stejné podmínky k zábavě, rozvíjení sebe sama, k učení, duchovnímu růstu bez ohledu na barvu pleti nebo zázemí, z kterého pocházejí. A to bych chtěl hlavně uplatnit v naší lokální Ymce. Nabídnout všem stejnou startovní pozici do života. Mám na mysli především mladé Romy, kteří ani nemají tolik možností, jak dosáhnout lepšího vzdělání, jak uplatnit svůj talent, jak se prosadit, jak se bavit, a hlavně jak cítit přijetí. To co mi Ymka dala, chci dávat dál. Je mi líto, když vidím mladé talentované lidi, kteří se nemají kde uplatnit, a proto pro ně chci něco udělat. Pobyt ve Švýcarsku mi hlavně připomněl, proč tu YMCA je. Cítil jsem se jako součást obrovské rodiny a chci, aby se tak cítil každý, kdo navštíví Ymku. Jsem rád, že můžu být její součástí, ale někdy zapomínáme, že můžeme udělat ještě mnohem víc, než dosud v naší Ymce děláme.

Při rozhovorech s ymkaři z Moldávie, Ukrajiny, Kosova, Portugalska, a dalších zemí, jsem se mohl dozvědět, jak oni pracují v nelehkých situacích, a jsem připraven tyto zkušenosti využít pro práci v mé Ymce. Jsem rád, že jsme si mohli být všichni navzájem inspirací. Právě to jsem potřeboval. Načerpat novou inspiraci, jak se lépe a více zapojit v tvorbě nových aktivit.

Jonáš Jirout, YMCA Děčín (Cvikov), foto: archiv autora