Konečně je to tady, den, na který se všichni Svišti těší každým rokem víc a víc. Nastal 15. červenec – odjíždíme do Veverské Bítýšky, abychom mohli prozkoumat vzdálenou Aljašku a najít zlaté doly v ní.


Zlakopecký „nábor“ propukl v sobotu kolem 15. hodiny a nastalo seznamování, vidím známé i neznámé tváře. Ale ze všech se do konce tábora určitě stanou kamarádi. Druhý den jsme se dozvěděli milé překvapení – budíček je posunut o půl hodiny než minulý rok (snad se to osvědčí) ale rozcvička a raní program jsou už tradiční. Začíná rozřazování do týmů, vymýšlení jména a vlajky. „SHIELD“, „Zlatopramen“, „Zlatí Vlci“, „Zlatí kovbojové“ vyrážejí. Pondělí se neslo v duchu bobříků, nové názvy nás docela zmátly, ale o to více jsme měli radost, například z rétora nebo stopaře.

Ani v úterý jsme nezanedbali naše dovednosti a plnili jsme bobříky jako o život. Mimo to se ale hrály oblíbené hry – vlajkovka, stavění bunkrů a nošení hrnečku na zásoby. Pak už stačilo jen zalézt do postele a spát až do dřívějšího budíčku.

Dřívější budíček – proč tolik spěchu? Svišti si totiž za své nasbírané dolary mohou vyjet do Šiklova Mlýna – westernového městečka kam se všichni moc těšíme. Rýžování a hledání zlata každého pořádně zřídí, a proto se ve čtvrtek všichni rozhodli pro odpočinkový program. Proto se nikdo nebránil hrám na udržení přátelství a důvěry v týmech a odpoledním ježdění na loďkách.

Večer jsme opékali špekáčky, zpívali u táboráku a nepřímo se tak loučili s mladšími zlatokopy, kteří se od nás v sobotu odpojí. Ale to momentálně není naše starost – pátek se totiž vydařil – ráno pašeráctví, poté jako vždy skvělý oběd a odpoledne jsme si užívali plavání. Teď už jen stačí nasbírat dostatek dolarů a dostat se na Aljašku.

Alžběta Drcmánková, YMCA Brno, 14 let, foto: archiv autorky