Dne 12. prosince 2015 náhle zemřel Tomáš Matuška, skvělý člověk, dlouholetý ymkař. Tomáš věnoval Ymce mnoho svých sil a schopností, ať už ve své místní YMCA Třebechovice nebo na celonárodní úrovni. V letech 2000 až 2007 byl předsedou YMCA v ČR, posledních řadu let předsedou dozorčí rady Palác YMCA, s. r. o.


Dovolte mi osobní vzpomínku, kterou jsem vyslovil na smutečním rozloučení s Tomášem v kostele ČCE v Třebechovicích pod Orebem 22. 12. 2015.

Přesně si pamatuji na naše první setkání před asi 19 lety. Bylo to na ymkařském pracovním setkání, kde se řešila velmi krizová situace. Po celodenním jednání jsme právě my dva pochopili, že celá akce je zorganizovaná, jako jedna velká manipulace, a proto jsme si šli sbalit věci, že pojedeme domů. Tehdejší organizátoři nám řekli, že odjet nemůžeme, protože všichni účastníci musí podepsat jednotné prohlášení z tohoto jednání. Řekli jsme, že s tím nesouhlasíme, a že čekat nebudeme. Bylo nám řečeno, ať podepíšeme prázdný papír, že tam prohlášení druhý den doplní. Oba jsme nechápali, nepodepsali bychom ani připravované prohlášení, natož prázdný papír a odjeli jsme. Tato společná zkušenost byla zárodkem naši vzájemné důvěry hned od prvního setkání.

Možná si říkáte, jestli je to vhodná vzpomínka na Tomáše v tento den na tomto místě. Někteří zde přítomní ymkaři by se za to na mě mohli i zlobit. Několikrát jsem to v posledních dnech zvažoval. Ale i Bible je nádherná v tom, že předkládá příběhy reálné, ze kterých vidíme, jak jedná člověk a jak Hospodin. Pro mě tento příběh nejlépe ilustruje, kým Tomáš byl. Člověkem ctícím principy, demokratičnost, čitelnost, spravedlnost, odpovědnost.

Také díky této příhodě se v Tomášovi potvrdila schopnost být vůdcem, čehož se nezalekl, a 7 následujících let byl Tomáš předsedou YMCA. Právě díky jeho ochotě vzít na sebe odpovědnost ve zlomovém okamžiku je na tom dnes YMCA tak dobře. Při každém dalším jednání dokázal Tomáš na druhé vždy přenést pocit klidu, jistoty, pokory a zralosti, a právě tyto příjemné vlastnosti utvářely jeho přirozenou autoritu, což je v dnešní době u lidí na vedoucích místech velmi ojedinělé.

Hospodine, chci Ti za Ymku poděkovat za Tomáše, že jsi nám ho poslal v pravý čas. Děkuji za nás všechny, že jsme Tomáše mohli poznat jako skvělého člověka. V tuto chvíli ale nerozumíme, proč ten čas byl omezený, ale důvěřujeme Ti. Děkujeme Ti, že jsi nám zaslíbil jistotu opětovného setkání. Tomáši moc rád tě zase potkám.

Jaroslav V. Hynek, foto: autor textu