03/2016

Pastviny v novém...

Vydáno dne 06. 01. 2017 (639 přečtení)
Na jaře letošního roku byla dokončena nová půdní vestavba ymkařské táborové základny Pastviny ve východních Čechách. Ve vkusně a jednoduše zařízených pokojících je dalších 14 lůžek, což znamená, že na základně nyní nalezne útočiště až 44 osob.


Ke slavnostní kolaudaci se na Pastvinách 3. září shromáždila pestrá ymkařská společnost místních i přespolních. Hosté celé odpoledne a večer sdíleli slavnostní atmosféru spolu s těmi, kdo se o dílo vestavby zejména zasloužili, totiž členy letohradské Ymky. Celkem se sešlo 66 lidí ve věku od 4 týdnů do 77 let, z toho 30 dětí, a z toho 26 do 15 let. Dobrou náladu podpořilo mimo jiné 14 litrů guláše, 300 koláčů a 9 kg vepřové kýty.

Kromě pozdravu předsedy Jana Blažka a generálního sekretáře Vojtěcha Rálka zazněla řeč jednoho z těch, kteří byli u zrodu Ymky Letohrad, Pavla Rumla.

Milí přátelé,
víte, co znamená slovo „totré“? (francouzsky totrrrééé) Vysvětlení je jednoduché. Přečtu vám programové prohlášení Ymky pocházející z 1. století, kousek známého textu z bible: l. Korintským 13: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska“.

Už víte, co je totré???

Tak já vám závěr přečtu ještě v kralickém znění:
Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.
Apoštol Pavel si pohrává s trojkou, s tím tré; bible má ráda číslo tři. Církve mají úplně nejradši číslo tři, protože nevymysleli lepší a chytřejší způsob, jak si představit „pánaboha“, než že ho „zamknuly“ do trojky; do Trojice svaté. Trojka je magické slovo, silné číslo.

Proč s tím začínám? Protože i YMCA si pohrála s trojkou, tedy přesně s trianglem, který má každému správnému ymkaři kdykoli v srdci evokovat myšlenku na harmonii a harmonický rozvoj člověka, jeho ducha, duše a těla. Víte, který z cípů toho ymkařského trojúhelníku představuje to či ono???

Mám zde tři obrázky, krásně si je prohlédněte a budeme hlasovat, který si myslíte, že je správný, nebo který se vám nejvíc líbí… co ymkař, to názor, zdá se.

Tradice se mají ctít; tradice se mají připomínat; tradice se mají kritizovat, měnit, smát se jim. Já chci dnes dvě tradice začít měnit. První je špatně už na dnešním plakátě. Pavel Ruml, zakladatel YMCA Letohrad. To je, Hanko, úplná blbost. Když jsem si to přečetl, tak jsem byl vteřinu strašně pyšný, pak jsem začal přemýšlet a vzpomínat. Nemohu se dnes ubránit, abych pár vzpomínek přidal. Takže k té tradici – zakladatelem Ymky v Letohradě by měl být zván Josífa Bartošek, který do mě hučel, ať ji u nás založíme. Já jsem to pak pouze předal v Letohradě. Jedním z mých vnitřních důvodů, proč jsem to celé nějak podpořil, byla moje porevoluční představa, že to všechno, co komunisti zakázali, poškodili, rušili – a bylo to dobré – musíme nějak znovu vystavět. Proto jsem se angažoval v církvi, pak na počátcích Ymky, pak i na počátku duchovní služby v armádě. Letohradskou Ymku jste si založili vy, protože jste to celé odmakali; vzpomeňte si… Nicméně dvě vzpomínky na naše počátky zmíním – někde nějak jsem potkal Američana, který nás přijel doučit softbal; nechal nám tu darem jednu koženou červenou rukavici. Byla špičková; stejně jako všechny zážitky se softbalem. Nikdy na ty softbalové mače nezapomenu. Druhá vzpomínka se vztahuje k návštěvě Michala Šourka u Heleny Kučerové na Kunvaldě, kde jsme skládali „věčné sliby“. Pamatujete?

Přemýšlel jsem, proč YMCA a podobné organizace vždycky v historii tolik vadily a byly zakazované? Jeden zákaz je úplně legrační, ale přesto výmluvný a baví mě, jako vojenského kaplana. Několik let fungovala YMCA v rámci Čs. legií v Rusku. Po vytvoření Československa se prosadila u naší armády i mezi vysokoškoláky. V armádě YMCA zajišťovala tzv. vojenská zátiší v 39 posádkách, v univerzitních městech spoluvytvářela Studentské domovy. Protože na naši armádu vytvářela tlak Francie, byla v ní v roce 1921 činnost anglo-americké YMCA zastavena. Je to jasné, politika, velká politika opět rozhodla. Z tohoto malého příkladu je zřejmé, že velké politice YMCA vadila a vadí… a bude vadit. Stejně tak jako církve, jako všechny organizace, jejichž činnost je založena na dobrovolnictví a jejichž cílem není byznys, ale … radost, láska…člověk. Vadí všude tam, kde se v politice objeví narcisti chorobní touhou po moci, kteří chtějí vládnout…a ovládnout…úplně všechno. Cokoli svobodného je jim trnem v oku. Nebudu jmenovat, na ně je škoda tohoto krásného odpoledne i tohoto krásného domu; výsledku vaší práce a námahy.

Tak a teď navrhnu změnit druhou tradici. Neshodli jsme se, která oblast patří kterému cípu trojúhelníku. Vlastně mi ten trojúhelník vadí, on má podobu taky příkazové či zákazové dopravní značky. Dej přednost v jízdě…třeba… Já vím, že mi budete argumentovat, že tím, že nevíme, který cíp patří čemu, je schválně, aby bylo jasně naznačeno, že všechny tři oblasti člověka, tělo, duše i duch musejí být v naprosté rovnováze… Hranice jsou vymezeny, vše je v rovnováze. Jenže takových organizací, které rozvíjejí tělo a duši je moc; každý fotbalový klub; každá jogínská tělocvična. V čem je jedinečná YMCA? Vůbec ne v tom, že vychovává mladé lidi; že bojuje o granty jako všechny podobné organizace kolem; že se utkává s byrokracií, která stále narůstá… to všechno ti ostatní umějí taky… a někdy třeba lépe než my.

Myslím, že jedinečnost Ymky je v tom, že má v názvu slovo „křesťanský“, a že mluví o rozvoji ducha. A protože jste si nepozvali tělocvikáře, ale faráře, tak navrhuji novou podobu našeho vzácného loga. Je z něj jasné, že na počátku všeho konání, namáhání, celého života je duch.

Co tomu říkáte? No, mně se to strašně líbí… zkrátka, že bychom trojúhelník otočili o 180 stupňů a Duchem označili horní cíp. Hrál jsem si chvíli s tímto ujetým vtipem a moc mě to bavilo… že bych zmákl tři tisíce našich členů a přesvědčil je, že ten nápad je dobrý; pak by odešel z Čech tento nápad do světa a dostal by se všude a 58 milionů lidí na celém světě by se muselo zabývat informací, že nějakému dědkovi na Pastvinách ruplo v bedně…a navrhuje toto; a teď by planuly vášně; a že jako tradice; a vzácnost loga, které už trvá 180 let atd., atd… tuny papírů, „strašný nervy“ pro všechny; slzy by tekly, lidi by se hádali… a pak by to celé nějaké valné shromáždění zválcovalo…a dědka by vyloučili, protože stejně platí členské příspěvky až na druhou upomínku, tak co s ním…

Děkuji za pozvání; gratuluji vám k úchvatnému dílu; rád jsem vám vyřídil, že budoucnost všeho leží v tomtré…a největší z nich jestiť láska. Nezapomínejte na to; važte si jeden druhého; podpírejte se ve vaší práci – každá nejmenší událost, sebeobyčejnější tábor je vždycky výzvou a bojem proti totalitě, nesvobodě, nedůstojnosti a hrůzám. Každá dobrovolnická práce podepřená láskou dotýká se těl, duší a ducha lidského; míří k nebesům. Má nevystižitelný smysl.

Nyní pak zůstává totré…



________________________________________________
Poznámka k článku:
Je třeba uvést na pravou míru několik detailů publikovaných v tomto článku. Logo YMCA se začalo oficiálně používat po roce 1895, jeho tradice tedy netrvá 180 let, ale asi 120. Od počátku je známo, co která strana loga představuje. Není třeba otáčet logo o 180 stupňů a jednotlivé oblasti – Ducha, duše a těla přesouvat do cípu. Ve standardní poloze totiž i tak představuje právě horní strana Ducha, pravá tělo a levá duši. Takže je vše v naprostém pořádku a nic se měnit nemusí :-). Ano, právě DUCH (hebr. ruach) je původce, který přichází shora, který Bůh vdechuje do „chřípí“ (do TĚLA) člověka, a tak vzniká DUŠE živá. (Genesis 2,7).

JVH

[.. Celý článek | Autor: externí .. ]
[..Pošli e-mail | Vytisknout článek ..]