Perfektní tábor je založen na ještě perfektnější celoroční přípravě, hvězdném týmu vedoucích, hezkém počasí a hlavně na dětech. Až na počasí, za které jsme nemohli, mohu skromně říct, že jsme opět naplnili vše, co jsme si pro letošní tábor stanovili.


První srpnovou sobotu, tedy 6. 8. 2016, se před strmilovskou farou sešlo 8 stálých vedoucích, nově 2 praktikanti a téměř 21 natěšených dětí. Sešlo se nám několik mazáků z minulých let, ale co nás potěšilo ještě víc, byl počet nově jedoucích prvňáčků a druháčků. V tomto početném složení jsme jako už třetí rok vyrazili směr tábořiště Hůrky.

Tématem a náplní celého tábora bylo 10 ran egyptských. Vzhledem k 7 dnům a 10 ranám, jsme museli dětem po 3 dny uštědřovat dvojnásobnou dávku ran. Ačkoliv toto téma možná vybízí k tělesným a jiným trestům, ujišťujeme vás i rodiče, že našim dětem nebyl během tábora zkřiven jediný vlásek. Ve společnosti Mojžíše, Izraelitů, faraona a Egypťanů jsme si užívali různé bojovky (jako třeba jak vyléčit svému vedoucímu dobytčí mor), soutěže kreativity (při tvorbě nejhezčí žáby) a jiných všemožných dovedností (naučení prstové abecedy, která se v životě vždycky hodí), podle nichž se určovalo pořadí oddílů na imaginárních bednách vítězů. Jeden z večerů s tématem tmy vyplnili svou obsáhlou přednáškou i hvězdáři z pražské Štefánikovy hvězdárny. Děti pak do noci nadšeně pozorovaly velkými dalekohledy nebe plné hvězd, které jim páni hvězdáři s ještě větším nadšením popisovali.

Tábor nebyl jenom o hraní a zábavě, ale také jsme poznávali okolní krajinu a její krásy. Ať už jsme se první dny chodili koupat do Osiky, nebo jsme vyrazili na výlet do nedalekých Slavonic. Ve Slavonicích nás čekala prohlídka zdejšího podzemí a zrovna my jsme měli tu čest, že nás jím provedla sama jedna z našich vedoucích, která zde kdysi pracovala. Většina vedoucích už měla s těmito malými a úzkými chodbami, které klaustrofobikům už po pár metrech působí zle, své zkušenosti, a tak je přenechala těm dospělým, kteří zde ještě nikdy nebyli. O to víc jsme byli překvapeni, když z podzemí vylezly vysmáté děti a naopak brečící a nadávající vedoucí. S nadšenými zájemci jsme si pak ještě vyšlápli schody slavonické věže a pokochali se krásou této renesanční perly shora. Následující den jsme završili naše putování cestou za pokladem, v jehož obsahu se skrývala krásná láhev s logem YMCA.

Po vydařeném týdnu plném zážitků, jsme z autobusu vystoupili ve stejném počtu, bez zranění či jiných nepříjemných následků. A pak už jsme všichni vyrazili vstříc vroucím náručím našich rodičů a poté, i když někteří nedobrovolně, do sprch, van a čistých měkkých postýlek. Tak zase příště! Už teď se těšíme! A jestli budeme v následujících letech navazovat a pokračovat v příbězích tak jako jsou v Bibli, tak budeme příštích 40 let putovat pouští. To zní docela optimisticky, ne? :-)

Iveta Holcová, YMCA Strmilov