rozhovor s Milošem Vyleťalem, oceněným za zásluhy a celoživotní přínos YMCA.

V letošním roce byli oceněni první 3 ymkaři za svůj dlouhodobý přínos pro YMCA. V předminulém čísle byl přetištěn několik let starý rozhovor s Tomášem Matuškou, který dostal toto ocenění in memoriam. V minulém čísle jsme přinesli druhý rozhovor s Hankou Šormovou, dlouholetou ředitelkou YMCA Praha. Rozhovor s Milošem Vyleťalem tak tuto minisérii uzavírá...


Jaké bylo tvé první setkání s YMCA?
Úžasné, strhující a proměňující! V létě roku 1989 jsme se s manželkou, našimi dvěma dětmi a přáteli zúčastnili tábora pro křesťanské rodiny ve Finsku, který byl zaměřen na obnovu a prohlubování vztahu v manželství. Od přátel, kteří nám to tam domluvili jsme tak trochu věděli do čeho jdeme, ale skutečnost předčila jakékoliv naše představy. Srdečné přijetí, přátelství, duchovní atmosféra, ekumena, spontánnost modliteb, chval, ale také poctivá práce na sobě a našich vztazích, jak manželských, tak s Ježíšem… No a všude na materiálech byl, v té době pro mne ještě neznámý symbol trojúhelníku se záhadnými písmenky NMKY (což je finsky YMCA). Jak jsem se pak dozvěděl, tento program pořádala Helsinská YMCA, ve které také vznikl.

Co tě přesvědčilo, stát se členem a věnovat Ymce podstatnou část svého času a života?
Právě zkušenost z tohoto tábora a přátelství, která zde vznikla. Vnímali jsme, že to, co jsme tam prožili, dozvěděli se a mohli uplatnit v našem životě je velké bohatství, které bychom si neměli nechat jenom pro sebe. Ze začátku se zdálo, že možnosti zorganizovat manželský rodinný tábor a obdobný program jako ve Finsku budou omezené. Psal se stále rok 89. Avšak díky velké změně, ke které v listopadu došlo, mohla YMCA obnovit svou činnost také u nás a my jsme považovali za čest, že to co jsme od YMCA ve Finsku přijali, budeme moct také už jako ymkaři rozvíjet a předávat.

Co ti členství v YMCA přineslo?
Především setkání s mnoha skvělými lidmi, od kterých jsem byl obdarován a někdy zase mohl obdarovat je. Někteří mi byli vzorem, učiteli a někteří se stali mými přáteli. Na začátku to byl Kari Törmä (pastor a tvůrce programu Manželských setkání) a jeho spolupracovníci, kteří nám naprosto nezištně předali celé jejich know-how a pak léta doprovázeli a pomáhali s jeho realizací. Pak naši ymkařští senioři, Dr. Drápal, Šimek, Šimsa a mnoho dalších, kteří obnovovali Československou YMCA, jezdili po republice, navazovali osobní kontakty a svým zápalem a životním postojem dokázali nadchnout další… Podobně jsem však obdarován spolupracovníky a přáteli, se kterými jsme rozjížděli a vedli Manželská setkání u nás, řešili problémy YMCA ČR, nebo nás spojují společné zážitky. Spousta nádherných lidí, se kterými bych se bez YMCA nejspíš nesetkal. Mimo to mi YMCA přinesla také možnost mnoha novým věcem se naučit a neustrnout a být aspoň trochu užitečný pro druhé. Někdy to taky znamenalo spoustu práce, stres, únavu, ale nakonec vždy radost ze smysluplného díla, které za to stojí.

V čem vidíš největší potenciál YMCA?
V otevřenosti pro různost. Na YMCA mi vždy byla sympatická ekumena. Schopnost spolupráce křesťanů různých církví a otevřenost i k těm ostatním, „nekostelovým“. Dnes se mi zdá tato schopnost ještě potřebnější. Společnost se drolí do množství uzavřených, vyhraněných skupin. Církve ze strachu z odchodu svých členů striktněji vytyčují své hranice. YMCA je často přirovnávána k mostu. Myslím, že v tom je velký potenciál i naši YMCA.

Vidíš i nějaké slabiny?
Jednou z nich je paradoxně otevřenost pro různost. Tak jak ji vnímám jako silnou stránku, vidím ji i jako riziko. Naše republiková YMCA je otevřena různým aktivitám. Jednotlivé YMCA KČ se pak od sebe hodně liší svým zaměřením a nejsou schopné vyvíjet činnost a zajímat se o dění mimo svůj obzor. Nezbývá energie pro vytváření mostů s ostatními sdruženími YMCA. Je mi líto, že i v našem sdružení YMCA Setkání máme málo lidí schopných a ochotných zapojit se do činnosti ústředního výboru, pracovních skupin, nebo zajet na Setkání YMCA na Soběšín. Je to dlouhodobá slabina české YMCA. O to více si však vážím vytrvalé snahy našich „statutárů“ a ústředí, že se snaží hledat a vytvářet podmínky pro takové mosty mezi námi. Stejně tak děkuji každému našemu dobrovolníkovi, který nás na takových společných akcích zastupuje, byť ho to stojí další kus času, který si musí ukrojit jinde.

Kdybys mohl, co bys od zítřka v YMCA změnil?
Takové věci se obvykle lehce říkají, ale těžko dělají. Já jsem už tuto možnost měl pět let jako předseda a rok jako GS. Vím, co to obnáší a jsem vděčný za to, co v naši YMCA v současnosti máme: tvůrčí, konstruktivní atmosféru; k tomu starší členy se zkušeností, a mladé s chutí dělat Ymku lepší. To je skvělá kombinace pro životaschopné změny a růst. Ale rozumím i nadsázce této otázky. Takže pokud bych byl kouzelný dědeček, tak bych způsobil, že všem, kdo se zúčastní nějaké Ymkařské akce se zapálí srdce pro Ježíše a bude mít touhu takovou podobnou akci udělat zase pro další lidi…

Můžeš vyslovit 3 přání pro YMCA?
Ať si je vědoma své historie i bohatství, je sebevědomá, ale neohlíží se příliš nazpátek a není namyšlena. Ať se rozvíjí, má své moudré vize a cíle, ale nelpí na nich, když se ukáže potřeba je změnit. Ať každý den vidí, kdo jsou dnes chudí, nemocní, osamělí, strádající, potřební a nachází způsob jak jim být nablízku, jak to dělal její zakladatel, George Williams.

Polož si nějakou otázku a hned na ni odpověz.
Máš ještě nějakou ymkařskou vizi? – Mám. Stále doufám, že se podaří i u nás rozvinout skvělý program americké YMCA pro rodiče s dětmi pod názvem YMCA Adventure Guides. Mají s ním téměř stoletou zkušenost a kompletní know-how! Podobně jako se v minulosti podařilo vytvořit programy Manželská setkání, Ten Sing, YMCA Skaut, které čerpaly z bohaté zkušenosti našich partnerských Ymek. Před šesti lety jsme udělali v Brně s Oklahomskou YMCA vstupní seminář pro naše ymkaře a zájemce. Rád bych opět takový seminář zopakoval, nyní ve spolupráci s těmi, kdo tento program používají a mají s ním skvělé zkušenosti i v našich podmínkách. Jsem přesvědčen, že je stále důležitější vytvářet podmínky pro společné prožívání času rodičů, hlavně otců, se svými dětmi. Zájemci z řad českých Ymek jsou vítáni. :-)

Za rozhovor děkuje J. V. Hynek, foto: YMCA Setkání